Mistr lektvarů od JosanPQ

Část šestá

„Co jste mu udělala?"

Ředitelka vzhlédla od své ovesné kaše a zvedla obočí na Marise, která stála s rukama v bok u jejího stolu.

„Udělala? Komu?"

„Mistrovi lektvarů."

Ředitelka se zamračila. „Nic jsem našemu možnému mistrovi lektvarů neudělala. Pouze jsem mu řekla, že se s ním sejdu v deset. Proč?"

„Potom, co jste s ním mluvila, už nic nesnědl. A to není dobře. Když sem dorazil, vypadal jako smrt. Nemůže si dovolit vynechávat jídlo."

Ředitelka přikývla, neboť věděla, že přít se s Marise, když se chová jako kvočna, je k ničemu. Ale v duchu si poznamenala, že ten člověk není tak lhostejný, jak se zdál.

Do předpokoje ho slyšela dorazit na vteřinu přesně v devět padesát pět. To se jí líbilo. Znamenalo to, že její tajemník Glowacký bude potěšen. Ani moc brzo, aby to skřeta obtěžovalo, ani moc pozdě, aby se vztekal, že to je urážka jejího postavení. Pět minut značilo, že bude dochvilný, ale nebude na obtíž, a ona bude ušetřena Glowackého mumlání.

Pro rozhovor příznivé znamení.

A oslovoval ji paní ředitelko. Tahle formálnost se jí také zamlouvala.

Ale nebyl jen nervózní. Téměř se bál. Ne že by to dával najevo svým chováním. Hlas měl vyrovnaný, stisk jeho ruky byl pevný, ale oči ho prozrazovaly. Věděla toho o poměrech v Británii dost, aby na základě svých znalostí mohla usuzovat, že jeho nedávný život nebyl snadný. Její protějšek z velšské rezervace se o vyřešení této záležitosti zvlášť zajímal, protože bude mít důsledky i pro něj. V odpověď na její diskrétní dotazy se vytasil s kupou informací – předpokládala, že trochu předpojatých.

Dozvěděla se, že její potenciální mistr lektvarů není oblíbený, navzdory tomu, že za vítěznou stranu nasadil život. A to mohla zrovna tak snadno vyhrát strana druhá, a byl by na tom lépe. Ne, raději zůstal věrný tomu Albusovi Brumbálovi a musel za to pykat.

Draci byli tolik srozumitelnější než lidé, ať už mudlové nebo kouzelníci.

Chtěla, aby se trochu uvolnil, a tak Glowackého požádala, aby přinesl čaj. Skřet se na ni zamračil, ale neřekl nic. Poznala, že jí to neprošlo, když se ozvalo zaklepání a do dveří vstoupil s podnosem Martin. Marise mu přidala talíř malých sendvičů. Na to bylo sice trochu brzy, ale pak si ředitelka vzpomněla na onu nedotčenou snídani.

Rozhovor vedla jen o lektvarech, ptala se na jeho kvalifikaci, úspěšnost jeho studentů, jeho zkušenosti s lektvary neurčenými pro lidi. Co se stalo v jeho minulosti ji nezajímalo, pokud se to nedotýkalo lektvarů. Každý měl nějakou minulost a mnozí z nich by neobstáli před hlubším zkoumáním o nic víc než on. Někteří lidé do rezervace přicházeli rovnou ze školy, jako Charlie Goryniškův, ale jiní, jako Ivan Zmejučin a Meredith Feragonova, přišli s touhou začít znovu.

Pro ni bylo důležité jen, jak mohl ten který člověk být užitečný jejím drakům.

A člověk, který dovede běžně připravit tak náročné lektvary jako vlkodlačí, byl někdo, koho ve svém týmu chtěla.

Marise měla pravdu. Byl příliš hubený. Ale to nechá na starosti kuchařce. Jakmile začne pracovat, přestane být tak nervózní. Je nutné doplnit zásoby nespočtu lektvarů; na přemýšlení nebude mít čas.

Položila hrnek, ze kterého upíjela čaj. „Tak, nebudeme v tomhle rozhovoru pokračovat v síni lektvarů?"

Cestou ke stavení kousek od síně uzdravování nemluvili. Tedy ne jeden na druhého. Glowacký je následoval ven, v rukou svazek papírů, aby jí ne zcela jemně připomněl, že zatímco byla pryč, papírování se pěkně nakupilo.