Mistr lektvarů od JosanPQ

Část pátá

Ty dva dny, které ředitelce zbývaly do návratu ze sjezdu, mu Charlie a jeho žena dělali společnost. Dva dny vykrmování, odpočinku, procházek a seznamování se s táborem.

Samotný tábor měl rozlohu asi deset akrů a byl zbudovaný na několika menších kopcích, které přiléhaly k útesu, z něhož vzlétali táboroví draci. Poloha osady ji nejspíš chránila před nejhoršími karpatskými větry a Snape usuzoval, že zimy tu budou mnohem drsnější, než jaké poznal ve Skotsku.

Prohlédl si nejen ukrajinské železnobřiché, ale byl představen i Čudo-udo, když se Katrina vydala na denní kontrolu své dračice. Létat na ní nemohla, ale musela s ní zůstat ve spojení. Charlie trval na tom, že je jenom spravedlivé, aby se setkal s Goryniškem.

Dlouhorohá dračice měla tmavě zelené šupiny, které odrážely světlo jasně zeleným jiskřením, a uprostřed čela měla dlouhý zlatě zbarvený roh. Velmi podobný jednorožímu pomyslel si Snape a také to řekl. Katrina se zasmála.

Gorynišek měl barvu mědi, skoro stejný odstín jako Charlieho vlasy. Byl menší než Čudo-udo, možná čtyři a půl metru dlouhý a jeho šupiny byly, jak ho Charlie ujistil, hladké na dotek. Snapeovi připadalo, že se na něj ta potvora dívá, jako by odhadovala, jaké by z něj bylo sousto. Nechal si to pro sebe.

Na to, kolik bylo v rezervaci draků, totiž 223 při posledním sčítání, se o ně staralo méně lidí, než předpokládal. Lidských obyvatel tábora bylo 107, jelikož několik dračích jezdců mělo rodiny, ale skutečný počet těch, kteří pracovali přímo s draky byl okolo šedesáti.

Opravdu tu nebyli žádní domácí skřítkové, ale o mnoho aspektů života v táboře se starala rodina místních skřetů, kteří byli součástí rezervace od jejího zrodu. Martin byl Marisin pomocník; kvestor, správce a ředitelčin tajemník všichni prošli školením v pobočce Gringottových.

Když Charlie trval na tom, že je čas, aby si Katrina šla odpočinout, Snape se vrátil do svého pokoje a buď spal nebo si četl. Dozvěděl se, že rezervace byla založena federací v roce 534 před naším letopočtem, aby místní neničili nalezená vajíčka. Že hory v téhle v téhle oblasti byly první nezakreslitelný prostor o takové rozloze. V průběhu staletí rezervace přijímala další druhy, takže se její rozloha rozrůstala tolik, že dnes je rumunská rezervace druhá největší po čínské. Jak na rezervace začal dorážet mudlovský pokrok, jako třeba ve Walesu, bylo těžší a těžší zachovat místa nezakreslitelná. Proto se přistupovalo ke kontroverznímu zavírání malých rezervací a vyvážení jejich draků do zatím ještě nepřístupných oblastí.

Snape Charliemu jednou naznačil, že by neměl nic proti návštěvě síně lektvarů, jak se jí tu říkalo, ale buď byl ten náznak pro Charlieho příliš jemný nebo mu Charlie prostě nevěnoval pozornost.

Třetího dne zrovna snídali, když k jejich stolu přistoupila vysoká, impozantní žena oblečená v prostém námořnicky modrém hábitu. Snape a Charlie vstali na uvítanou.

Zatímco je Charlie představoval, Snape si ředitelku, ženu, která má v rukou jeho budoucnost, prohlížel.

Byla vysoká jako on, s širokými rameny a pevnými boky. Měla velké kosti pokryté svaly, které si nepochybně vypěstovala během desetiletí práce s draky. Pomyslel si, že teď určitě díky sjezdům a úřednickým povinnostem váží o trochu víc, než když na místo ředitelky nastupovala. To ji činilo dvakrát širší než byl on. Šedé vlasy měla krátce zastřižené. Nebyla krásná, rozhodně ne roztomilá, ale její tvář byla pevná se stavbou kostí, jež ji téměř krášlila. Snape hádal, že už oslavila sté narozeniny.

Vzdor tomu byl stisk její ruky pevný. Její ruce byly hrubé, což znamenalo, že stále létá – Charlie mu vysvětlil, že se do své pozice pozvedla z jezdkyně. Na Snapea působila dojmem ovládané síly, jako by oba věděli, že by bez větší námahy mohla kosti jeho ruky zlámat, kdyby se jí zachtělo. Měla také pár překvapivě mladých zelených očí, jež Snapeovi až příliš připomínaly jistého chlapce, který žil. Na způsobu, jakým si ho měřila, nebylo nic shovívavého. Snape si spočítal, že věděla na svrček přesně, zač stojí. Také došel k závěru, že ať bude jeho nepřítel nebo spojenec, nebude radno ji podceňovat.

„Severusi Snape. Mistře lektvarů. Ať vás Charlie Goryniškův nasměruje na desátou do mé kanceláře. Pak si promluvíme."

A s pokývnutím ke Katrině odkráčela houpavou chůzí někoho, kdo strávil desítky let na hřbetě draka.

„Na kom létala?" zeptal se Snape, když si sedali. Ohlédl se na velké hodiny na zdi, které kromě toho, že mláďata v jeslích potřebují nakrmit, ukazovaly, že je teprve osm hodin.

„Na hebridském černém. Ještě tu pořád je, v jeskyních pro staré draky."