Stíny vlastních snů...

Kapitola 31 - 2. část

Tak, konečně se mi povedlo zase něco napísat.... :) Tak konečně přidávám, mimochodem ve středu si jdu pro opraveného noťáska... JUPÍÍÍ!!!! :D :D :)

Do hradu vjelo jen deset mužů v čele s Katanem, ostatní naštěstí zůstali před hradbami. Průvod sledovalo mnoho očí, když projížděl skrz jednotlivá nádvoří.

A zatím co si k nám razili cestu davem, já se snažila všemožně zamaskovat, že z Katana mám strach. Nehodlala jsem dopustit, aby mou slabinu objevil. Stála jsem vedle Gamby a Eliphiase před hlavním vchodem do hradu, vzpřímeně s hrdě zvednutou hlavou. V duchu jsem však chtěla jen jednu věc – utéct.

Gamba poslal jeho dlouholetého sluhu Thomase, aby vyklidil hodovní sál a nechal tam donést džbán nejlepšího piva a pár korbelů. Bylo nám jasné, že to bude dlouhé jednání.

Nádvoří bylo přeplněné místními obyvateli, ale i hosty a sluhy, všemi, protože každý byl zvědavý na důvod Katanova příjezdu.

Dokonce i ovce a dobytek zvědavě vykukovaly skrze ohrádky, ale nikdo se neodvažoval vydat hlásku.

Po masivním kamenném dláždění duněla kopyta těžkých válečných koní jako zlověstné zvony zkázy. Já byla proti své vůli ochromena strachem tak, že se mi začala klepat kolena a v duchu jsem se začala modlit.

První jezdec, který projel branou třetího nádvoří, kde jsme čekali, působil impozantním dojmem. Jel na válečném oři černém jako uhel, šlechtěném pro sílu, vytrvalost a rychlost. Vysoko klenutý krk a vznosná chůze zvířete téměř vyzývaly tichý přihlížející dav k ústupu.

Všichni byli jistě ohromeni pohledem na tak impozantní zvíře, ale skutečný obdiv ve všech musel vzbuzovat především rytíř, který na koni seděl. Neomylně jsem v něm poznala Katana, stejně jako všichni. V sedle seděl vzpřímeně a hrdě a i když na sobě neměl žádnou zbroj, budil na první pohled dojem neporazitelnosti.

Neohroženě, jako kdyby zde byl pánem, přijel až ke Gambovi, sesedl z koně a povýšeně, coby první, vešel do hradu.

Gamba všem pouze tichým gestem naznačil, aby je nikdo nenásledoval a vydal se za Katanem. Když za nimi zapadly dveře, zdálo se, že celé společenství na nádvoří úlevně vydechlo. Ostatní jezdci, kteří následovali svého pána sem na nádvoří, zůstali sedět na koních a čekali.

Ještě chvilku celý dav střídavě pozoroval rytíře a zavřené dveře, než se lidé začali postupně rozcházet. Když jsem nikde nezahlídla Adama, byla má trpělivost právě u konce, tak jsem se otočila na podpatku a namířila si to k jinému v chodu do hodovního sálu.

Uvnitř velkého sálu zrovna nabízel Gamba svému neočekávanému hostu židli a pak se také posadil. Promluvil, až když jim starý sluha Thomas nalil dva korbele piva.

„Váš posel mi řekl, že záležitost, kterou se mnou chcete řešit, nesnese odkladu. Musím přiznat, Katane, že mě vaše přítomnost zde překvapila.“

„A já musím stejnou měrou přiznat své překvapení, že jste mne přijal.“

Gamba polkl doušek piva a pozoroval muže před sebou. Nepozorovaně jsem vklouzla za jeden ze sloupů lemujících místnost a podpírajících balkony, které vedly po obou dlouhých stěnách místnosti. Prozatím bude lepší, když o mně nebudou vědět.

„Říkal jsem si: ‚Co se může stát, když ho vyslechnu?‘ Doufal jsem, že se třeba domluvíme na tom, co oba chceme a předejdeme tím další válce,“ řekl Gamba a mnul si při tom zamyšleně bradu.

„Jak se má její Výsost,“ řekl Katan a úplně tak ignoroval Gambovu předchozí poznámku. Řekl to tiše, a přesto jsem ucítila záchvěv strachu. Gamba si chvilku pohrával s korbelem, než odpověděl, evidentně hrál o čas: „Její Výsost se těší dobrému zdraví, nemohla se však zúčastnit našeho rokování, protože jí plně zaměstnávají přípravy na evakuaci hradu“ prohlásil a položil korbel na dubový stůl. „Přece jen, konec Cadmie má nastat už za necelé dva dny.“

„Vlastně jsem nemyslel její Výsost královnu, myslel jsem mou Vládkyni snů, ale když už jste zmínil katastrofu… Právě kvůli tomu, co se blíží jsem přijel.“

„Vážně? A to jako proč?“

„Vím všechno o daném rituálu. Jak jsem se snažil vysvětlit už Reye, vím, co musí udělat, aby Cadmii zachránila, bohužel mě, ale ta divoška tentokrát nechce vyslechnout!“

Gamba byl evidentně zaskočený Katanovou zuřivou odpovědí, ale zároveň mu v očích vysvitla obezřetná jiskřička. „Pokud to, co tu říkáte je pravda a máte opravdu tyto důležité informace, pak vás bude poslouchat. Tím jsem si jist.“ Pozvedl korbel a dopil zbývající pivo.

„Poslouchat,“ zopakoval Katan skoro zasněně a pomalu se zase posadil. „Jsme spolu propojeni. Naše duše k sobě patří už tisíce let,“ řekl a maličko se usmál. „Jenže tentokrát je něco jinak. Tentokrát na mě její duše reaguje špatně. Měla by mě milovat, jako vždy, ale tentokrát se prostě asi něco pokazilo…“

Gamba hned neodpověděl. Zmítal se mezi návalem vzteku nad tímto nestoudným povýšencem a vděčností, že je na dosah informacím, po kterých tak toužil. Než opět promluvil, nechal jim dolít pivo. Thomas beze slova doplnil oba korbele a zase odkráčel.

„Nejspíš vím, co se porouchalo.“

„Jak to můžete vědět?“ příkře opáčil Katan. Gamba se jen pousmál: „Je to vlastně jednoduché. Celou svou duší se totiž zamilovala, ještě než vás tentokrát potkala.“

„Cože?“ Katan zuřivě mrštil korbelem o stůl.

„Zamilovala se! Proto k vám její duše tentokrát nepřilnula. Našla spřízněnou duši jinde, než ve vás. Věřtemi, snažil jsem se tomu zabránit a ty dva držet od sebe, ale nepovedlo se mi to. Láska je zkrátka silnější.“

Zavládlo dlouhé ticho plné napětí. Ani jsem nedýchala. Srdce mi bušilo až v krku. Takže Katan mě neovládá, protože jsem se zamilovala do Adama? Jako vždy jsem evidentně měla víc štěstí než rozumu.

Z děkovných řečí, které jsem vysílala k nebi za to, že mi Bůh poslal do cesty Adama, mě vytrhl až Gambův hlas: „Řekl bych, že je mi to líto, ale lhal bych. Nicméně bych teď od vás prosil informaci o rituálu.“

„Ale já vám neslíbil, že vám o rituálu řeknu. Pouze jsem řekl, že o něm všechno vím,“ odvětil rytíř posměšně.

Na tváři starého muže se objevil výraz podobný úžasu, ale ten rychle zmizel, vystřídán obezřetností. „Máte pravdu, to jste neřekl. Ale jak to vidím, nemáte důvod mi to neříct. Reya vás nevyslechne a když ten rituál nevykoná, tak zemře. Stejně tak jo já, vy, všichni!“

„Už jste se rozloučil se životem?“ zeptal se Katan neurvale. „O rituálu promluvím pouze s ní. Jestli bude, nebo nebude poslouchat, je čistě na ní.“ Rezignoval Katan nakonec.

„Dobře!“ Gamba se postavil. „Pošlu vám ji sem a nechám vás tu o samotě, ale jestli ji jakkoliv ublížíte, tak odsud živý neodjedete.“

„To není až tak hrozný osud když za dva dny už nebudeme žít nikdo.“

Vyklouzla jsem rychle a doufala, že nenápadně z hodovního sálu a spěchala rychle na schodiště před hlavní vchod, aby mě tam mohl Gamba najít a poslat mě dovnitř na rozhovor s tím ďáblem.

‚Bože, pomoz mi…‘