Na prodej

$8$

Jako omámený jsem se díval na bandu chlápků,která na nás mířila zbraněmi."Vzdejte se!"

Vykřikl jejich vůdce a obrátil hlaveň zbraně na Jonathana."Nebo ho odprásknem!" Zařval další.

Místností se rozhostilo jen ticho,narušované dechem všech v místnosti. Kluci chvíli jen nehybně seděli,ale pak udělali něco,co jsem ani v nejmenším nečekal.

Tichou místností se ozval pobavený smích a já jen sledoval členy jeho mafie válet se na zemi smíchy.

Jak se teď můžou smát?! Nedůvěřivě jsem se na ně díval a měl stejně překvapený výraz jako muži,kteří nás přepadli.

Jejich smích neustával,naopak,nabíral na hlasitosti,že je museli slyšet až dole na recepci.

Ve stejnou chvíli jsme se podívali společně s jejich vůdcem na sebe pohledem,který se ptal jestli to nejsou psychicky postižení magoři,kteří patří do blázince.

Když se dostatečně uklidnili,ten nejblíž nám své počínání vysvětlil."Tak to zkuste." Řekl v klidu a mě se zastavil dech. Vážně jim je jedno,že ho zabijou?"Jak si přeješ."

Odpověděl nakonec lehce zaskočený muž a namířil Jonathanovi na hlavu. Překvapilo mě,že na tváři mu hrál klidný,ledový výraz připomínající sochu.

Ozval se výstřel a mé srdce vynevhalo pár úderů. Přikrčil jsem se a zavřel oči,ve snaze dostat se pryč z reality.

Bylo najednou zase ticho.Bál jsem se otevřít víčka a podívat se na Jonathana. Když jsem ale zaměřil zrak na ostatní,byli v klidu a dokonce s úšklebkem se dívali na tu podívanou za mnou.

Nakonec jsem se odhodlal a nasměroval hlavu k místu,kde Jonathan byl. Ten šok,který mě v tu chvíli pohltil by se dal srovnávat s otřesem země a tsunami dohromady.

Na stejném místě,se stejným výrazem v očích seděl Jonathan a mezi palcem a ukazováčkem držel kulku,ze které se ještě kouřilo.

Zavřel jsem znovu oči a přehrával si to,co jsem teď viděl. To není skutečné,je to jen sen. Opakoval jsem si pořád dokola v hlavě,ikdyž jsem věděl,že to je pravda.

Ozval se vyděšený křik a vzápětí na mou tvář dopadly kapky teplé tekutiny. Když jsem si kapky z tváře otřel,a podíval se na prsty,zjistil jsem,že je to krev.

Znovu jsem svůj zrak upřel na Jonathana,který byl celý od krve a vedle jeho nohou ležela mrtvá těla mužů.

Chtěl jsem vykřiknout a utéct pryč,ale než jsem stihl cokoliv udělat vzal mě za paži a táhl ke dveřím,za kterými musela být kancelář.

Vtáhl mě dovnitř a mě se hlavou honila jen jedna myšlenka. Co se mnou udělá?