Na prodej

$5$

Čekal mě šok. Hned jak jsem totiž vstal od televize a otevřel dveře,u kterých někdo podruhé za tento deštivý den zazvonil,skočila na mě téměř okamžitě jakási blondýna s šedýma očima s tím,že jsem ,,kawaiiiii."

Jen jsem tam opařeně stál a nechápavě na ní krčil obočí."Přejete si?" Řekl jsem spíš ze slušnosti,než ze zájmu."Je tu Jonathan?"

Protočil jsem očima a vydal se za ním s tím že mu řeknu,že z blázince utekl magor a teď ho hledá.

Slušně jsem zaklepal a vyčkával až mi povolí příchod. Za chvíli už jsem uslyšel známé dále a pak když jsem vstoupil,okamžitě jsem na něj vychrlil tuto informaci.

Kývl hlavou na souhlas a když kolem mě procházel,pohladil mě po hřbetu ruky. Škubl jsem s ní prohlížel si ji,jestli mi tam ještě něco nezanechal,protože jsem tam pořád cítil mírný tlak.

Sešel jsem radši schody a jen sledoval Jonathana,který se toho šílence snažil zkrotit,ovšem neúspěšně.

Pomohl jsem mu ji uklidnit tím,že jsem jí hodil něco malého do pití. Dozvěděl jsem se taky to,že je to jeho sestra.

Chudák,taková holka co je jako tsunami bude asi velká starost. Jonathan vypadal,že mu to nevadí,asi na to byl zvyklí...Nebo si dal do sklenky s vodou něco na ohluchnutí. Kdyby to tak bylo,ihned bych mu ji vzal a sám celou vypil.

Jeho sestra říkala něco o jejich mafii a povinostech,a když jsem se jí zeptal na jméno odpověděla jednoduše Sandy.

Asi po třech hodinách s krátkým rozloučením odešla a v domě nastalo hned po jejím odchodu zase ticho,protože televizi jsem vypnul hned jak přišla.

Vydechl jsem přebytečný vzduch z plic a podíval se na Jonathana,který mě propaloval pohledem a já začal být nervózní.

Najednou se pohl a začal se ke mě nebezpečně přibližovat. Tvářil se jako šelma,která číhá na svou kořist a já zase nabyl pocitu,že jsem v pasti.

Začal jsem rychle couvat dozadu,až mě zastavil konec gauče a já mohl sledovat jeho přibližující se rty v mírném úšklebku.