Na prodej

$4$

Celé dva dny se nic nedělo. S Jonathanem jsem se víc sblížil,a ukázalo se,že je i milý. Ano,i naštvat se uměl,to jsem poznal z některých telefonátů,když někomu volal.

Bylo zrovna zataženo a venku lilo jako z konve. Jonathan byl v kanceláři,a já sledoval televizi.

Domem se rozlehl zvonek,hlásající,že je někdo venku. Vstal jsem tedy z pohodlí gauče a zamířil si to k hlavním dveřím,abych mohl otevřít.

Hned jak jsem to udělal,první co jsem spatřil ve svém zorném poli byl muž,který na mě vrhal očima blesky a za ním dva muži,oblečení v galantních oblecích.

"Dobrý den,potřebujete něco?" Zeptal jsem se slušně. Najednou mě ten chlap vzal za triko a natiskl na zeď za mnou.

Ti dva vstoupili dovnitř také,a nezapomněli zavřít. Jeden z nich ke mě přistoupil a ukazováčkem a palcem mi nadzvedl bradu.

Na tváři se mu objevil úšklebek."A ty jsi kdo?Nějaká Jonathanova hračka?" "To není pravda!"

Křikl jsem a uslyšel kroky na schodech."Alexi,co se to tady děj-" Zastavil se v půli kroku a očima propaloval ty lidi.

"Pusťte ho." Řekl klidně a nespouštěl z nich zrak. I přes jeho varování mě dál drželi." Zdravím vás.Dlouho jsme se neviděli,že?" "Ano,a byl bych rád,kdyby to bylo ještě dýl."

Přistoupil až k nim a toho co mě držel jednou rukou odstrčil tak,že spadl na zem."A byl bych také rád,kdyby jste na něj už nesahal." Zavrčel a opřel se rukou o zeď vedle mě.

"Proč jste tady?" S nezájmem si je prohlížel."Chceme vám nabídnout odkoupení vaší mafie. Dáme vám nabídku kterou nelze odmítnout." Odpověděl sebejistě vyšší muž z těch dvou.

Jonathan se začal najednou smát na celé kolo. Když se uklidnil a setřel si koutků oka slzičky smíchu postavil se přešel k nim.

"A co když řeknu ne?" Muž vzal oapírek a něco na něj napsal. Podal mu ho pak se slovy."Tolik snad bude víc než dost."

Jonathan se na papírek podíval,a jeho tvář pokryl údiv."Tolik......není ani polovina mých peněz na účtu." Zasmál se a těm chlápkům spadla brada.

Trochu jsem se mu naklonil  rameno a podíval se na částku. I mě údivem spadla brada,protože tolik peněz  bych v životě nikdy nevydělal.

Vrátil jim ho a vyhnal je ven do deště se slovy že už se nemají vracet. Jen si něco zamumlali pod vousy a zmizeli v celkem luxusním černém autě.

Jonathan je ještě sledoval jak zahýbají za roh a pak se vrátil ke své práci stejně jako já ke své milované televizi...