Na prodej

$6$

Jeho rty byly tak blízko,zbýval ještě malinký kousek...a pak se ozvala písnička z telefonu oznamující,že někdo volá."Sakra." Zašeptal a zvedl to.

Já se zatím vypařil,protože jsem nechtěl vědět co měl v plánu. Po pár minutách se ozvaly kroky a do chodby,ve které jsem teď byl nakoukl Jonathan."Pojď." Řekl a mířil si to k hlavním dveřím.

Nevhápavě jsem sledoval,jak si obléká bundu a zavazuje boty. Pak se na mě podíval a mírně se zamračil. Probral jsem se a hned se taky oblékl.

Vyšli jsme do deštivého počasí,které venku vládlo. Přikrčil jsem se jakmile mě ovanul studený vítr,ale Jonathan vypadal,že mu to nevadí.

Nastartoval auto a vyrazili jsme neznámo kam,tedy aspoň pro mě. Jedině,co jsem věděl bylo to,že Jonathan ví,kam jede. Snad.

Podíval jsem se z okna a sledoval kapky deště,bubnující do skla. Jonathan se zatím plně věnoval řízení,a já se mu nedivil,protože o to aby jsme skončili v řece jsem fakt nestál.

Zastavili jsme asi po čtvrt hodině před vysokou,moderně vypadající budovou. Jonathan zaparkoval a já si všiml dalších,drahých aut.

Vevnitř to vypadalo stejně luxusně jako zvenčí,a já si mohl jako prvního všimnout velkého stolu,který měl fungovat jako recepce.

Za ním seděla mladá dívka s brýlemi,která vypadala,že si nás nevšimla,proto si Jonathan odkašlal aby na sebe upoutal pozornost.

Dívka v sedadle poskočila z leknutí a oddechla si,když nás uviděla. Jonathan se na ní se založenýma rukama nastvaně díval a ona omluvně sklopila pohled.

"Omlouvám se,nevšimla jsem si vás." Jonathan si povzdechl a kyvl hlavou na znamení,že omluvu přijal.

"Prosím tě Leliano,řekněte mi aspoň,jestli tu jsou i ostatní." Řekl už klidněji Jonathan a čekal na její odpověď."Ano,už asi půl hodiny." Zase jen kývl a vydal se k výtahu kousek od nás.

Nastoupili jsme a já se naposledy podíval na Lelianu,která mi mávala. Plaše jsem jí stačil zamávat zpátky než se pak dveře zavřeli.

Jonathan stiskl tlačítko do nejvyššího patra a výtah se rozjel. Naštěstí se nic po cestě nestalo,a já si mohl oddechnout hned jak výtah cinkl na znamení,že jsme na místě.

Hned jak jsme vystoupili,s otevřenou pusou jsem si prohlížel prostor,ve kterém jsme se teď nacházeli. Všude byli kluci v normálním oblečení stejně jako my.

Ale co bylo zarážející bylo to,že to tu vypadalo jako nějaké doupě. Bylo to tu tmavé a celkově to působilo děsivě.

Hned jak jsme do tohoto místa vstoupili,všechni oči se na nás upřely,tedy spíš jen na mě. Bylo to jako tehdy jako na tom trhu,kde mě koupil Jonathan. Znovu jsem si připadal jako kořist.

Jonathan vypadal v klidu,ale já se klepal strachy a převládal se,abych nevzal nohy na ramena.