Změny. To je to slovo, které hrálo obrovskou roli v mém životě. Kdo by kdy řekl, že hloupé venčení psa vám změní život od základu? Začalo to přeměnou a skončilo bojem. Mezitím jsem stihla ztratit tolik lidí a zažít tolik strachu, že mám pocit, že už...
„Mamí! Jdu se psem" křikla jsem na mámu, která seděla v kuchyni. „Tak pozdě?!" zděsila se „to snad nemyslíš vážně Kim! Měla by jsi ty své noční vycházky omezit. „Vezmu to jen krátce" zabouchla jsem dveře, i když jsem jasně slyšla mamčiny připomínky, které jsou na denním pořádku.
Roxy spokojeně vyběhla z domu a já si nasadila sluchátka. S úsměvem na rtech, jsem si pobrukovala píseň. Cestou jsem občas nakopla nějaký kamínek, co mi překážel v cestě, čučejíc na své boty. Někdy jsem mrkla po Roxy, která si spokojeně ňufala. Přestala jsem ji dávat na vodítko, poslouchá,tak proč ji vést na vodítku? Jsem zásadně proti tomu, aby se hodní psi museli stresovat s košíkem na hubě a podobně. Kopla jsem do trochu většího šutru, přemýšlejíc o mamce.
Vždycky hrozně vyvádí, když chci jít za tmy ven. Jakoby se něčeho bála. Jediné, co mi nahání hrůzu, jsou úchylové. Těch je v tomto městě sice málo, ale člověk nikdy neví. Jenomže od nich mě ochrání moje doga, nebo ne? Ano, Roxy je čistokrevná doga, která se mnou vyrůstá už značnou chvilku. Odkopla jsem další kamínek na silnici. Roxy mám od svých třinácti let. Dostala jsem ji za vysvědčení. Dlouho vysněný pes se ke mně dostal až ve třinácti. Kočka mi už neprošla, mamka není zastánce zvířat.
Prý jsou po zvířatech všude chlupy, pff. Roxy měla být původně ve verandě, avšak pošlete si ven stvoření s nejroztomilejším kukučem. Spí se mnou v posteli obrovský psí tele! Jestli mi to vadí? Někdy se kvůli ní nevyspím, protože mi zalehne nohy a já její váhu nedokážu skopnout. Jinak mi poskytuje suprové teplíčko a i když nechci, musím dát mamce za pravdu. Opravdu šíleně pelichá! Tok mého myšlení přerušil až náraz, do něčeho sakra tvrdého. Zmateně jsem zvedla zrak, dívajíc se do očí nějakého kluka.
„Ježiši pardon, jsem to ale nešika" couvla jsem krok zpátky, držejíc si kořen nosu, který byl před chvílí zaražen v něčí hrudi. Zahanbeně jsem si sundala sluchátka. Můj čtyřnohý přítel stál vede mě a vyhrnoval na cizince pysky. Neznámý se jen podíval na mého psa, což si u Roxy vysloužilo další varovné zavrčení, pak se zadíval znovu na mě. Pozvedla jsem obočí v ironickém úšklebku. Vrčící Roxy jsem nechala dále vrčet. Naposledy jsem přešlápla, než jsem neznámého s odfrknutím obešla. Ramenem jsem se ho omylem dotkla a on se v mžiku otočil. Přísahala bych,že mě právě obdařil vraždícím rudým pohledem! Ihned jsem myšlenku zahnala do kouta, rázujíc si to vpřed.
Roxyno vrčení utichlo, ovšem stále mě nespouštěla z dohledu. Furt jsem viděla ty děsivě rudé oči. Brrr. Asi blázním! Zahnuly jsme k parku, kde bylo nejmíň osvětlení. Pokud se nechci vracet, jediná jiná cesta domů je přes park. Myšlenkami jsem se stále vracela k cizinci. Byl tmavovlasý, ze začátku měl hnědé oči. Pak jsem měla halucinace a změnily se mu do červené, což je blbost! Vypadal vznešeně. Černý kabát, černé mírně obtáhlé rifle. Vrátila jsem se do reality. Právě jsme procházely kolem líbající se dvojice. Obloukem jsem se jim tedy vyhnula, připomínají mi Joshe. Jen tak tak jsem ovládla mráz po zádech. Který přímo vyžadoval otřepání.
Zkontrolovala jsem Roxy, která měla zvednuté uši, srst se jí ježila a mírně vrčela. Rozhlédla jsem se kolem, nikde nikdo. Mohlo být kolem deváté večer, málokdo chodí do parku. Až na zamilované dvojice a opuštěná stvoření. Mezi které patřím já. Zatřepala jsem hlavou, když jsem uslyšela nepatrný zvuk. Podívala jsem se tím směrem, ale nic. Jen Roxy se víc naježila. Zamračeně jsem zašla až ke kašně, která byla skoro u konce parku. Už jen kousek a budu doma. V tom se ozval znovu zvuk, který byl teď už hlasitější. Nemohla jsem být chytřejší, než ve filmu. I já vyslovila tu hrozně naivní větu, při které víte, že kromě klauna vám nikdo neodpoví. „Haló?" rozhlížela jsem se kolem. Pomalu jsem očekávala, že na mě ze křoví vyletí vraždící klaun.
Roxy už napětí nevydržela a začala zběsile štěkat. Pomalu mnou prostupoval strach. Kolem nás proběhla černá čmouha. Vykulila jsem na tu čmouhu oči. Pobíhala okolo nás, jako by ovčácký pes naháněl stádo ovcí. Vyděšeně jsem se přimáčkla ke psovi. Tohle není dobrý. Rozhodla jsem se nečekat a rozběhla se pryč. Utíkala jsem po cestě až k silnici, která mě měla dovést domů. Roxy s naježeným hřbetem byla hned u mých nohou. Rozklepaně jsem doběhla k silnici, rozhlédla se, jestli něco nejede a chystala se vyběhnout. Ve vyběhnutí mi však překážela čísi ruka, která mě vzápětí chytla pod krkem. Otevřela jsem oči, které jsem měla strachem zavřené a hleděla do očí toho kluka. Do rudých očí. Doga vedle mého těla na něj zuřivě dorážela, on jí však nevěnoval pozornost.
Po tváři se mi kutálela jedna slza za druhou, ani jsem nemukla. Neodvážila jsem se. Kluk se se sebejistým úšklebkem nahnul k mému krku. S hrůzou v očích jsem sledovala, jak se mu vytasily špičáky, začala jsem sebou cukat. Na mé cukání zareagoval tak, že mě pevněji stiskl pod krkem. Zalapala jsem po dechu. Už jen proto, že jsem nemohla dýchat a taky proto, že se mi jeho špičáky zabořily do krku. Bolestí jsem chtěla vykřiknout, ale hlasivky mne zradily. Pohlédla jsem na svoji čtyřnohou kamarádku. „Roxy domů!" zavelela jsem z posledních sil. Pes se na mě jen zmateně díval, až když jsem se zamračila s vrčením poslechla. Ještě aby mi vysál psa! Se slzama v očích jsem pomalu propadala temnotě. Jen stěží jsem vnímala, že mě přenesl do nějaké temné uličky a že vytáhl své špičáky z mého těla. To mě jako nechá pomalu zhebnout?! Pomalu jsem se opřela o zeď a propukla v hlasitý a bolestný pláč. Přemohlo mě vyčerpání. Krk mě bolel, nohy mne neposlouchaly a hlava mi třěštila jako po opici, kterou jsem nikdy nezažila, takže jsem si bolest mohla jen domýšlet.
Přes zavřené oči jsem uslyšela kroky. Ještě víc jsem se natiskla ke zdi, očekávajíc další zrůdu. „Tak pojď" chytly mě něčí ruce pod koleny a na zádech. Nebyla jsem schopná jakkoli protestovat. Odevzdaně jsem padla do rukou dalšího cizáka. Možná, že dalšího monstra.
Ahoooj!
# Chci vám představit můj další příběh, doufám, že vás prolog zaujal. :) Budu ráda za podporu! Budu vydávat nejspíš ob den, podle času no. :) Jinak to je jen krátký úvod, další kapči budou delší! Názor na začátek? Mám pokračovat?
#Jinak se můžete těšit na klukovskou postavu, která v další kapitolce Kim pořádně nesedne. Ovšem po čase....no uvidíte 3:) #
Tady je postava Kim :) ↓→zase u další kapči, bye!♥
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
