Hráč z obrazovky

9 - Kanadský omyl

„Takže dneska nebudeš chytat?"

Pavel zakroutí hlavou a ukousne kus banánu. Sedíme po ranním rozbruslení na střídačce a oba si užíváme tu štiplavou vůni ledu. Tedy aspoň já, Pája je jí možná už přečuchanej. Hned po nás mají trénink Kanaďani, náš dnešní soupeř.

„Prej dostanu šanci zítra proti Bělorusku. Mráza bude chytat ty náročnější zápasy."

„A není to trochu nevýhoda, když hraje v NHL? Ti hráči ho budou znát líp než tebe," zamyslím se nahlas.

Pavel pokrčí rameny a znovu si kousne. „Každej brankář má nějakou svoji slabinu, ale věř mi, že to poslední, co při tom zápase řeší, je to, jestli ho ten druhej tým zná nebo ne. Snaží se vždycky soustředit jen na sebe a na svoje výkony. Když proti němu jede někdo, koho zná on a kdo zná jeho, je to úplně jedno. Prostě musíš udělat dobrej zákrok tak jako tak." Zmuchlá slupku a hodí ji do přistaveného koše.

„Teda, nevěděla jsem, že z tebe může vypadnout něco tak chytrýho," pokývu uznale hlavou, načež Pavel nespokojeně mlaskne.

„Půjdu se vysprchovat, než sem nalítnou Kanaďani," řekne a s těžkých výdechem se zvedne. Dnešní trénink dal zabrat nejen jemu, ale i celému týmu. Trenéři si chtěli být jistí, že jsou hráči před večerním zápasem dostatečně připraveni. Ostatně je čeká nejtěžší soupeř z celé skupiny.

Na chodbě cestou ze stadionu potkám Simona, jak zamyšleně hledí do svého mobilu. Musím mu zaklepat na rameno, aby si mě vůbec všiml.

„Rosie, promiň, nevšiml jsem si tě," omluví se mi, „jen jsem koukal na ty záběry Jespera. Hraje neskutečně, trochu si přeju, aby hrál proti nám ve čtvrfinále a já ho mohl vidět na vlastní oči."

„Záběry?" zopakuju, když vtom mi dojde, že ty videa, na která jsem koukala pár dní dozadu, už nejspíš jsou na sociálních sítí švédského týmu.

„Koukni se na ně, ten mladej kluk je neuvěřitelnej. Nechápu, že ještě není v Americe," zamyslí se Simon.

Svými slovy mě navnadí, abych si pospíšila na hotelový pokoj, kde rychle otevřu notebook a zobrazím si Facebook švédské reprezentace. Mohla jsem se podívat už na mobilu cestou sem, ale umění mladého Švéda chci mít na co největší obrazovce.

Opravdu se jedná o záběry, nad kterými se mi tají dech a ze kterých nemohu spustit oči, byť je vidím už podruhé. Na konci videa vyskočí nápis, aby švédští fanoušci nezapomněli dnes odpoledne fandit při prvním zápase. Úplně jsem zapomněla, že hrají už od čtvrt na pět, zatímco my až o čtyři hodiny později. To bych možná mohla stihnout i koukat...

Rychle zaženu tu hloupou myšlenku. Mám spoustu práce a spoustu věcí, co se musí zařídit. Nemůžu se flákat jen proto, abych se dívala na zápas jiné reprezentace, která ještě ke všemu hraje v Kolíně nad Rýnem. Pracuju u české reprezentace, jsme v Paříži a mě čeká hromada úkolů a povinností.

S povzdechem zaklapnu notebook a lehnu si na záda. Za chvíli vyrazím na oběd, kde se začnu plně soustředit na dnešní zápas. Koneckonců, dnes oficiálně začíná mistrovství.

xxx

Samozřejmě jsem to nevydržela.

Zatímco odjíždíme na stadion, mám na mobilu puštěný přenos zápasu mezi Švédskem a Ruskem. Doufala jsem, že Jesper předvede další ze svých úžasných kliček nebo střel, ovšem proti tvrdě hrajícím Rusům nedostává moc prostoru.

„Rozi, nech ten hokej furt," napomene mě přes uličku Rutič.

Ušklíbnu se. „To mi říkáš teď, když jedeme na zápas?"