Hráč z obrazovky

5 - Letíme!

„Sakra, Voras, běž už!"

„Nemůžu, Červus mi blokuje cestu."

„Pleky mi sedí na místě!"

Nespokojeně zavrčím a nakloním se do strany, abych viděla před sebe. V uličce v letadle se vytvořila dlouhá fronta, pár hráčů už sedělo na svém místě. Tedy kromě Plekyho, který vytrvale tvrdil, že se rozhodně nespletl.

„Rozi, dej si někam ty vlasy," ozvalo se po mé pravé straně. Narovnám se a spatřím Horáka, jak se škrábe na obličeji. „Dala jsi mi tím hárem facku!"

Zasměju se. „Zas tak silný vlasy nemám," řeknu a naschvál si zastrčím dlouhý pramen za ucho. Napadlo mě, že bych na mistrovství jela s novým sestřihem, ale nechtěla jsem riskovat, že by mi kadeřnice na hlavě vytvořila něco, co by se mi nelíbilo, a tak jsem se rozhodla ponechat vlasy ve stejné délce, zhruba po mé lokty.

„Málem jsem se z nich nevymotal," zasmál se a znovu se poškrábal.

Už jsem mu chtěla říct, že může být rád, že nesedí vedle Šuláka, protože to by facky vlasama dostával pořád, jenže Pleky se konečně nechal přesvědčit, že sedí špatně, takže fronta na sedačky se konečně rozhýbala. Došla jsem ke svému místu v patnácté řadě a s povzdechem jsem se posadila. V uličce jsem úplně sedět nechtěla, ale co už. Rozhodně nebudu trvat na tom, abych se mohla vyměnit, nejsem žádnej cimprlich.

„Máš tu místo?"

Vzhlédnu a spatřím Petra Vránu. „Sedíš tu?" zeptám se a ukážu na místo vedle sebe. I když tu jsou někteří o dost starší než já, domluvili jsme se všichni během zápasů v Budějovicích na tykání. Přeci jen spolu budeme trávit tři týdny, takže je praktičtější všem tykat, než si pamatovat, komu vykám a komu tykám.

Přikývne, ale když se začnu zvedat, zarazí mě. „Nechceš sedět u okna? Nevypadalas nadšeně, když sis sedala."

Pokrčím rameny. „Radši sedím u okýnka. Ráda se koukám na vzlet a přistání. Ale mám místo do uličky."

„Tak se vyměníme," navrhne, „teda samozřejmě tě nenutím, ale rád tě nechám sedět u-"

„Ty vole, Havrane, ještě ty zdržuj!"

Za menším útočníkem stojí dvojice, která ho dvojhlasně popohání, aby se už konečně posadil. Omluvně zvedne ruce a já rychle vklouznu na sedadlo u okýnka, zatímco on se posadí vedle mě. Dvojice usedne vedle nás a stále si svého parťáka dobírají.

„Už jsem myslel, že tam vystojíš důlek," rýpne do něj Birner.

„Hlavně si zas nestoupej během letu, ať můžou procházet letušky," přidá se Řepík.

Těmhle třem říkáme "týmová trojčata". Mají za sebou společnou minulost v jednom klubu, kde spolu hráli v jedné lajně, a teď to vypadá, že ve stejném složení budou hrát i na mistrovství. Všude chodí spolu, v kabině sedí vedle sebe, dokonce i teď si našli způsob, jak být pospolu.

„Nebojte, pánové, během letu rozhodně zůstanu sedět," slibuje rázným hlasem Petr.

„To se nedivím," pokýve hlavou Birner, „taky bych zůstal sedět, kdybych měl vedle sebe takovou krásnou ženu."

„Slyšel jsem něco o krásné ženě?" ozve se z řady před námi Kempný, načež se ze sedadla vedle něj otočí i Gudas.

Protočím panenky, ale než stačím odpovědět, zjeví se v uličce u našich míst Pája.

„Birny, ty vole, jestli si myslíš, že je moje ségra krásná, tak tě cestou na stadion vyhodíme u očaře," řekne se smíchem, za což ode mě schytá nepěkné gesto. „Rozi," osloví mě, když se konečně dosměje, „prej máte večer prohlídku haly a rozdělení úkolů. Dostala jsi ten mail?"

Přikývnu a zvednu ruku s mobilem. „Četla jsem si ho, když se Červus hádal s Plekym o sedadlo," odvětím s úsměvem, což vyvolá úšklebky na tvářích hráčů kolem.

„Skvělý," oddechne si Pája, „nerad bych, abys to zmeškala."

Zavrtím hlavou. „Zvládnu to. Všechno důležitý vím a stejně nás na stadion pojede víc, takže se stačí držet ostatních."

Pája stále nevypadá, že by chtěl odejít, byť nám do odletu zbývalo pár minut, a tak se ho museli chopit kluci. „My se ti o ni postaráme, neboj," zazubí se Řepík a naznačí rukou, aby už šel.

„Jo, věř nám trochu, Francíku," přidá se Petr, „a vůbec, ve Francii to určitě zvládne skvěle. Vždyť to má ve jméně."

Skvělý. Ještě jsme ani nevzlétli a první vtip na moje příjmení je na světě. Pája se na mě obrátí a stiskne pěsti na znamení hodně štěstí. Díky, budu ho potřebovat.

Let trvá necelé dvě hodiny, během kterých jsem chtě nechtě vtažena do hovorů a partiček karet našich trojčat. Několikrát se mi podaří vyhrát a Birner neustále napomíná svého jmenovce, aby mu nekoukal do karet, což mladší Michal až příliš hlasitě neguje. Občas se na nás otočí dva obránci před námi a napomenou nás, abychom ztišili hlas, jelikož Pasta usnul.

„Vstávej, Šípková Růženko," šťouchne do něj Gudas po přistání, ovšem při jeho síle odstrčí Pastu tak silně, že narazí na rameno Plekyho.

„Dávej bacha, vyrazíš mu další zub," napomene ho Vrána a sundá ze zavazadlového prostoru jednu z tašek.

„To říká někdo, kdo má čerstvou fasádu," vrátí mu to Pasta a promne si naraženou tvář.

O zubech se špičkují ještě cestou k pásu, na kterém nám přijela zavazadla. Hráči si vezmou své osobní tašky a kufry, větší zavazadla s výstrojí nakládají kustodi na pojízdné vozíky a postupně je odvezou ven do autobusu.

„Chceš pomoct?"

Vedle mě se zničehonic objeví Rutič a položí mi ruku na rameno. Už chce vzít z pásu kufr s bílou mašličkou na rukojeti, jenže to ho zarazí Červus.

„To je můj kufr," řekne rázně a sundá z pásu těžké zavazadlo.

„A ta mašlička je co?" vyptává se hned zvídavě Rutič.

„Ten kufr je manželky," pokrčí rameny Červus a vysune držadlo, aby se mu lépe vezlo.

Rutič mi i přes mé protesty, že si se svým kufrem poradím, s mým zavazadlem pomohl a společně jsme vyrazili k autobusu. Přijeli pro nás dva, jeden pro hráče, druhý pro zaměstnance a trenéry. Vybrala jsem si místo vzadu a pohodlně se usadila na dvojsedačku. Původně jsem plánovala, že celý let strávím se sluchátky v uších, ovšem kvůli karetním partiím našich trojčat jsem si je nasadila až teď. Autobus se po chvíli rozjel a já z okna pozorovala míhající se ulice Paříže. Nemohla jsem se dočkat, až poprvé uvidím pařížský stadion.

Po delší době nová kapitola! Bohužel kvůli nemoci a dovolené jsem neměla úplně čas psát, tak je tu pro vás aspoň tahle kratší část. Za pár dní už začíná extraliga, takže doufám, že mě smršť zápasů inspiruje k častějšímu psaní. :)