Prokletí měsíce

Prolog

 Seatown, 12. březen 2011

 Ráno bylo jako každé jiné, tak by alespoň smýšlela sentimentální dívka, která začíná další den svého rychle plynoucího života. Pro něj to byl jen další obyčejný den z těch dalších obyčejných dnů v roce.

Bylo něco málo po sedmé hodině ráno. Seděl právě na lavičce v místním parku, kde touto dobou bývá ještě klid. Ne že by se jinak do parku někdo hrnul. Kdo alespoň trochu znal místní dějiny, raději se tomuto parku na hony vyhýbal. A snad to bylo i dobře, i když pověry mu často přišly dosti utažené za vlasy.

Seděl na staré lavičce a snažil se na nic nemyslet. Prostě vypnout mozek, ale dnes to nešlo. Ať se snažil sebevíc, slyšel projíždějící auta na nedaleké silnici, lidské hemžení na chodnících, jak se vypravovali do práce a i spadnutí klíčů jeho sluchu neuniklo. Město se probouzelo k životu. Za chvíli se parkem začnou potloukat narkomani a záškoláci, tyto dvě skupiny byly jediné, kdo se do parku nebál vejít – tedy přes den. V noci i ti nejhorší vyvrhelové se místu vyhýbali.

Zhluboka se nadechl svěžího březnového vzduchu. Byl obklopen letitými stromy, jejichž koruny se spínaly vysoko k obloze a hustou mlhou, která se převalovala po zemi a dodávala místu tajuplnou a hrůznou podobu. To vše stejně brzy zmizí, až slunce vyjde zpoza mraků a propůjčí okolí trochu svého světla.

Ale on na nic z toho nedbal. Měl chuť se proběhnout tady a teď mezi stromy v parku a možná by pokračoval k nedalekému lesu, aby se uvolnil a zajisté by to byl i udělal, nebýt toho, že je tak unavený z předchozích nocí. Moc toho nenaspal. Už dlouhé týdny. Nebo snad měsíce? Sám nevěděl. Popravdě, spíše mu to připadalo jako věčnost. Když se večer probudil z další ze svých obvyklých nočních můr věděl, že už neusne, a tak se oblékl a přišel sem.

V kapse mu zabzučel mobil. Ani se na něj nemusel dívat, aby věděl, kdo ho hledá. Kdy se konečně přestane strachovat o jeho život? Dělá, jako bych mu někdy k tomu zavdal příčinu, pomyslil si. Otráveně sáhnul do kapsy a mobil si vypnul. Neměl chuť se s nikým vybavovat, to byl také jeden z důvodů, proč přišel do parku. Po minulé noci potřeboval být sám, v tichu, ale myšlenky mu klid odmítaly umožnit. Rojily se jedna přes druhou, ale stejně mezi nimi nenašel nic, co by mu pomohlo, poradilo.

Nedaleko něj se náhle ozvaly kroky. Seděl na lavičce a ani se nepohnul, vše ale bedlivě vnímal svými smysly, i když dnes velké úsilí vynakládat nemusel. Blížila se k němu menší skupinka a nedbala na to, že by byla nějak potichu v těchto brzkých raních hodinách. Za chvíli se trojice již vynořila zpoza zarostlé cesty a procházely kolem místa, kde seděl.

Byl to muž zavěšený do dvou mladých žen. Podle vratkých pohybů měli všichni tři krušnou noc plnou pití, hýření a dle chabého oblečení žen, možná i něčeho více. Muž stále něco drmolil a ženy se smály. Náhle se skupinka zastavila nedaleko něj. Opilec se opatrně pustil žen, a když si byl jistý, že jej nohy unesou, začal si prohledávat bundu. Po chvíli z jeho úst vyšla směsice nadávek. Bylo patrné, že hledaný předmět nenašel. Jal se rozhlížet kolem sebe, když jeho zrak spučinul na něm. Pomalým vratkým krokem se vydal k sedící postavě, která nejevila známky, že by jeho přítomnost zaregistrovala. Bohužel opak byl pro nešťastníka pravdou. Jak se blížil k sedící postavě měl pocit, jakoby vzduch kolem něj zřídl. Tělem mu projelo zamrazení a za krkem se mu zježily chloupky. Uvažoval o tom, že se vrátí a nechá to tak, ale v zádech cítil pohled svých dvou dnešních úlovků. Nemohl se před nimi znemožnit. Došel na vratkých nohou až k cizinci, před nímž se zastavil na pár kroků od něj.

„Hej ty! Dej mi cigaretu!" houkl tichem parku nadřazeným hlasem, ale on se ani nepohnul. „Slyšíš?! Chci cigaretu!" zopakoval muž ostřeji, ale opět se sedící postava ani nepohnula. Jeho opilé společnice se začaly pochechtávat muži za zády. Popuzen jejich posměchem se ke své kořisti přiblížil ještě o pár kroků. „Říkám ti, chci cígo!" rozkázal ostrým hlasem.

„Tak to aby sis jej koupil, já žádné nemám." promluvil nakonec tiše dotazovaný aniž by se na opilce vůbec podíval. Muž najednou nejistě polknul a na čele se mu zaperlil pot. Vzduch kolem něj zhoustl ještě více, ale strach v něm vyvolal agresi.

„Naval cíga!" zařval a zpoza opasku vytáhl kudlu, ale když se pohledem ihned vrátil ke své oběti, ztuhl. Stál přímo před ním. Než se opilec vzpamatoval, chytil jej pod krkem a zvedl ho do vzduchu, jako by nic nevážil. Zbraň spadla s kovovým zvukem na zem. Opilcovi společnice zaječely a prchaly co nejrychleji od nich. V parku se opět rozhostilo ticho. Byl tu nyní jen on a jeho zajatec, jenž se v jeho područí zmítal a třeštil na něj vyděšeně oči.

„J-jak... jak ses..." sípal a zároveň se snažil nabrat vzduch do plic.

„Vyhrožovat mi v tomto čase se nevyplácí." prohlásil temným hlasem a upřeně se díval opilci do očí. Náhle mu bylo hned jasné, kdo před ním stojí a jeho nechuť k zajatci ještě vzrostla. Chystal se to s ním skoncovat, ale něco jej zadrželo. Byl to zvuk. Zaposlouchal se a nechápavě se zamračil. V kapse mu hrála mobilní melodie. Zamračeně sáhnul do kapsy a vytáhl z ní svůj telefon. Mobil, který před malou chvíli vypnul. Po okamžiku zaváhání otevřel došlou SMS a zprávu si přečetl. Nevěřil vlastním očím.

„Pusť... prosím..." hlesl muž stále v jeho zajetí. Věznitel k němu nevzrušeně zvedl pohled. Pod rukou cítil, jak se opilec strachem třese a alkohol z něj táhl na sto honů.

„Máš štěstí, že jsem dostal dobré zprávy," promluvil tiše a povolil své sevření. Opilec zavrávoral a ucouvl o pár kroků. Chytil se za bolavý krk a snažil se opět dostat do plic vzduch.

„D-díky..." hlesl namahávě.

„Neděkuj." promluvil temně cizinec a ihned se k němu zvedl opilcův vyděšený pohled, když se k němu opět přiblížil. „Nechám tě žít. Ale jednou mě za tu laskavost budeš nenávidět." Na to se mu zadíval hluboko do očí a k nebi se vznesla vyděšená skupinka ptáků, když klid parku přerušil opilcův řev.

Pokud jste došli až sem, děkuji za čas, který jste strávili přečtením Prologu mého nového příběhu Prokletí měsíce. Jak mi to bude jen umožňovat čas, budu přidávat další kapitoly. Za vaše komentáře, názory či votes budu ráda :) Děkuji!