„Prostě mi dej to latté a nezdržuj, jo?" prskla světlovláska doufajíc, že jí tmavovlasý kluk za pultem konečně to kafe udělá. Měla naň tak strašnou chuť! (Na kafe, ne na kluka.) Kluk se zasmál. „Co za to?" „Co chceš?" „Schůzku," prohlásil a napřímil se. Byl naprosto vážný, což ji dost děsilo, protože s chlapci moc zkušeností neměla. Přimhouřila oči a podezíravě se na něj podívala. „Schůzku a dáš mi to kafe zadarmo, okay?" „Okay." Kluk se spokojeně otočil a začal konečně vařit kafe, které poté nalil do kelímku s logem Starbucks, načež se na ní otočil s fixou v ruce. „Jméno?"