Give me a latte

Část desátá

„ICE!" vykřikla Judy, jakmile spatřila světlovlásku za doprovodu pohledného chlapce a vrhla se dívce kolem krku. „Promiň mi to, prosím, promiň!"

„To je dobré, Judy, v pořádku. Neomlouvej se," smála se světlovláska objímajíc ženu. „Tohle je Nick, kamarád."

„Taky jsi tam byl zavřený?" chtěla vědět.

„Nene," zasmál se, „psali jsme si s Icellen přes okna. Jen díky mně tam přežila."

„Egoisto."

„Mimochodem, těší mě," prohodil směrem k Judy, která se právě prohrabovala kabelkou hledajíc klíče k autu.

„Icellen?" oslovila jemně světlovlásku. „Přijel James."

Seděla jen tak na okně a pozorovala vše okolo. A vše jí ho připomínalo. Jaký paradox. Dřív ho nenáviděla a teď k němu asi chovala city a zase ho nenáviděla. Za to, co jí provedl. Za to, co si o sobě myslí a za to, že ho má ráda. Vyskočila z okna a postupovala po hebké zelené trávě stále kupředu. Nevěděla kam jde, jen chtěla jít. Bosky, v tílku a kraťáscích kráčet dál a dál. Náhle ji někdo položil ruku na rameno. Prudce zastavila a opatrně se otočila.

Zalapala po dechu. Panebože! Stál tam. On. Jel takovou dálku až sem. Její vítr mu čechral hnědé vlasy a průzračné modré studánky hleděly do těch jejích tyrkysů.

„Icellen..." začal opatrně.

„Ne, Jamesi. Nechci s tebou mluvit," odmítla ho rázně a smutně si povzdechla. Zavrtěla hlavou a hodlala pokračovat ve své nekončící cestě.

„Prosím tě, počkej. Nech mě ti vše říct," zašeptal. V jeho očích byl jasný smutek.

„A co mi tak řekneš? Ztrapnit tě, podkopnout a podrazit... Já nechtěl, promiň, je mi to strááášně moc líto?! To neberu."

„Byla to blbost. Největší chyba mého života. Nebudu tě prosit, abys mi odpustila, nezasloužím si to. Jsem debil, Icee, moc dobře to vím. Jsem idiot, když jsem tě podrážel. Jsem největší debil pod sluncem. Byla to sázka. Buď ti ty věci říct, nebo... To ti říct nemůžu," smutně sklopil hlavu. „Nechci, abys mi odpouštěla. Byla to zrada a ta se neodpouští, ale věř mi, že kdybych to mohl vrátit zpět, udělal bych to."

„Jamie, jenže ty jsi nic nepochopil! Proč myslíš, že jsem se dostala do depresí znovu? Proč jsem byla naštvaná, když jsem tě viděla s jinou? Proč jsem se ti raději vyhýbala a když se jednalo o tebe, raději jsem mlčela? Proč?!" zvýšila Icellen hlas. Třásl se, ale zračilo se v něm odhodlání a zlost. Jen na ni hleděl. „Věděla jsem, že mě nesnášíš už strašně dlouho, jenže nedavno jsem na něco přišla. A bolí to, i když jsi mi řekl pravdu. Měla jsem tě ráda věky, ale tohle bylo něco víc.  Promiň, ale já nemůžu pochopit, prčo jsi to udělal. Chci ti dát šanci, chci ti odpustit, ale proč jsi to udělal? To jsi mě v tu chvíli tak moc nenáviděl? Já vím, já vím, je to jen zatracená dětská láska, ale řekni mi, jak je možné, že mne to tak zlomilo?"

Chlapec na ni zíral s otevřenými ústy neschopen mluvit. To, co mu právě přiznala mu sebralo všechna slova. Mlčky si ji přitáhl do náruče, hladil ji po světlých vlasech a snažil se ji uklidnit. Nechtěl ji znovu dostat do depresí nebo ještě hůř, do léčebny, kde si očividně poležela docela dlouhou dobu. 

„Omlouvám se, Ice, omlouvám se. Tak moc mě to mrzí."

Páni, to jsem to zase vymňoukla. Tak tohle jsem upřímně nečekala ani já :D KDo je Jamie? Co se mezi ním a Ice stalo? Neříkala, že nemá s chlapci zkušenosti? Jaaaj, tady se to nějak zamotává :D

Nicméně, co na tento malý zvrat říkáte? 

Kdy byste chtěli novou kapitolu? :/

Každopádně tu mám ještě jednu věc. Mám rozepsanou povídku jakSledovanou, tak ještě jednu s názvem The Curse of Ravenclaw girl. Povídka se odehrává za dob pobertů a kapitola není dokončena, pokud má menší počet slov než 3000, což znamená dost počtení. Zatím mám dvě kapitoly, takže, četl byste to někdo? :D Tak jako tak to zveřejním :DD Teď bych měla mít opravdu hodně času na psaní, možná bych mohla zveřejňovat i denně nebo prostě často, takže...

Lidičky, já jsem teď ten nejšťastnější člověk eveeeeer!!!!

My gash! Přesto, že mé prázdniny stojí za velké lalala a stalo se mi toho opravdu hrozně moc špatného, 22.8. odjíždím směr WARNER BROS STUDIO!!!! OMG, lidi, já jedu do Londýna :o Do studia Harryho Pottera :OOO Když mi to mamka řekla, brečela jsem. Normálně jsem brečela, jelikož jako největší mega #Potterhead a neskutečný milovník Anglie a Londýna tam prostě musím jet. A bylo to hrozně vtipné. Jeden den, že zajedeme ke kadeřnici a teď jdeme kolem cestovky a tam Londýn a Harry Potter. Jsme na to s mamkou koukaly a já „Tam bych tak chtěla!" a pak sedíme u kadeřnice, mamka volá tátovi a potom přijde a prý: „Tak jedeme do Londýna!" A ještě ten den jsme vše zaplatily, zařídily a jede se mnou moje nejlepší kamarádka, takže to bude asi to nejskvělejší, co mě potkalo :D Ačkoli jedeme přes Francii, čehož se docela bojím, jelikož tam i spíme, tak... :/ Snad se Vám vrátím :D :D

Vím, že vás to absolutně nezajímá, ale já to musela napsat :33

Btw. Nejedete někdo taky? S tím samým zájezdem? Že bychom se domluvili :D

Byli jste tam už?

A co říkáte na Harry Potter and the Cursed child? Už to máte doma? Četl jste to někdo? Nevíte, jestli je to někde v ČR dostupné v originále? Nechce se mi čekat na září :/

A propos, všichni znáte Pottermore, že? V jaké koleji jste? Já v Havraspáru - nejvíc tu kolej miluji ♥♥. Je tam někdo taky? Můžeme pokecat :D Kamarádka je v Nebelvíru, taky fajne.

Jak tak na to koukám, tak ty moje kecy jsou skoro delší, než ta kapitola xD

PS: Kdo čte Sledovanou, dnes vyšla nová kapitolka a s ní i tyhle kecy :D

A jak užíváte prázdniny? Co čtete? Nebyl jste někdo v Orlandu v parku HP? Kam jedete/kde jste byli? Všechno mě zajímá! Pište do komentů nebo klidně do zpráv, ráda si s Vámi popovídám :)

Zatím pááá!!

xo_Frozen_xo