Give me a latte

Část pátá

Seděla ve svém pokoji, houpala se na posteli a stále přemýšlela nad knihou, která jí utkvěla v hlavě. Zdálo se, že hlavní hrdinové se mají tolik rádi! Buď byla autorka natolik přesvědčivá, že dokázala uhranout i ji, nebo na Ice šlo jaro*... Zatřepala hlavou, určitě to ta autorka dokázala tak dokonale vylíčit. Přiložila čaj k ústům a pořádně se napila. Měla podivný pocit, jako by na ni něco šlo... Jako by se měla za chvíli zhroutit, to ovšem netušila z čeho, jelikož se jí nic tak strašného nestalo. Sešla do knihovny, rozsvítila světlo, načež se propletla mezi regály knih. Měla jednu knihu půjčenou, ovšem jelikož ji dočetla, chtěla ji vrátit. Procházela mezi knihami, hledala správné oddělení a jméno autorky. Dostala se konečně do oddělení Klasická literatura - beletrie, kde už jen hledala A. Hned mezi první knihy vrazila teď svou oblíbenou knihu s názvem Pýcha a předsudek. Opravdu povedená knížka, to se musí nechat. Prošla ještě mezi pár regály do oddělení s Fantasy literaturou. Milovala Harryho Pottera. Ačkoli nerada knihy čte stále dokola, tuto sérii opravdu měla ráda, patřila mezi její nejoblíbenější. Taky se hrdě Ice zařazovala mezi Potterhead. Nemohla říci, co je lepší, zda film či kniha, ovšem to, co říct musela - Rowlingová je naprosto geniální člověk. Vzpomněla si, jak když byla malá, hrávala si s legem, přičemž z obyčejných kostek postavila Bradavice a z postaviček udělala zlaté trio - Harryho, Rona a Hermionu. Vždycky chtěla být Herm, ačkoli ji trochu mrzelo, že skončila s Ronem. 

Zavrtěla hlavou. Již se zase nechala unést nějakou knihou. Popadla první, co našla, zhasla a vyběhla opět po schodech do svého pokoje. Skočila na postel, otevřela knihu, přičemž již hltala každé slovo této knihy. 

Po nějaké době zaslechla, jak hodiny, co visely na zdi v předsíni bily půlnoc. Promnula si oči, které ji div nevypadly z důlků. To už je tolik? To již toho tolik přečetla? Zavrtěla hlavou, zavřela knihu, načež se pořádně zavrtala do peřin. Zavřela oči.

„No tak, maličká. Ukážu ti lásku, jo?" pošeptal jí chlapec a chytil ji za ruku. Visela na něm očima a tak jen němě přikývla. Nedokázala mluvit. Byl tak strašně okouzlující a bylo mu tolik. A přesto si vybral ji! A on moc dobře věděl, jak ji poblouznil mysl. Přesně o tohle mu šlo. Chtěl zničit jen další dívčí srdce, o které nestál. Nestál o lásku a důvěru, přátelství. Chtěl jen ničit. A povedlo se mu to, ovšem ne tak, jak by si přál.

„Nemůžu s tebou jít," prohlásila smutně jedenáctiletá holčička a přes dlouhé řasy se naň opět podívala. Zamračil se a její ruku surově stiskl. „Musíš se mnou jít!" křikl na ni frustrovaně. Ta holka na svůj věk byla tak chytrá, nemohl dovolit, že by jej zlomila a prozradila.

„Nepůjdu s tebou, musím domů!"

„Odnese to tvoje kamarádka, pokud nepůjdeš," vyhrožoval a černýma očima propaloval ty velké fialové.

Dívenka se rozplakala. „Jenom vyhrožuješ! Nikdy bys jí nic neudělal, já to vím!" zakřičela na celý sklad, čímž způsobila ozvěnu.

„Mrcho!" sykl a jí zapálilo na tváři. On se pobaveně zasmál. „Myslíš, že jí nic neudělám?" zasmál se. „Tak se dívej," pošeptal jí znova, pustil její ruku a vydal se ke klubíčku černých vlasů krčícím se v rohu odporného skladu.

Prudce se posadila a zhluboka dýchala. 

Pozn. autorky: *šlo na ní jaro - je tím myšleno, že se začíná zajímat o opačné pohlaví, protože jak je známo, na jaře se rodí nejvíce mláďat a tak :D :D