Lukáš
Jsem nešťastný.
Podvedl jsem Kubu s Erikem.
Ale proč? Vždyť přece Kubího miluji.
Nechápu, Co to do mě vjelo.
Byl jsem zmatený ze zabití bohyně a Erik mě jen obejmul.
A najednou, zničehonic, jsem se na něj vrhnul a začal ho líbat.
Najednou jsem ho chtěl, toužil po jeho těle.
Ano, je hezký a líbil se mi.
Ale ne natolik, abych se s ním vyspal. Tak proč jsem to udělal?
Pamatuji si jen na ten zvláštní záblesk v jeho očích a pak už jen tu touhu, ten náhlý chtíč.
Bylo to snad nějaké kouzlo?
Je syn Eróse, možné by to bylo.
Ale proč by to dělal, když ví, že mám přítele?
Tolik otázek a žádná odpověď.
Jedno vím jistě.
Jakub se to nesmí nikdy dozvědět.
Nesmím ho ztratit.
Nedokázal bych bez něj žít...
Erik
U Styxu! Co jsem to provedl?
Jak jsem jen mohl Lukáše svést, když vím, že toho svého Jakuba miluje?
Viděl a cítil jsem to na první pohled. Jejich láska je tak silná!
Proč se vlastně ptám? Vždyť jsem jen plnil příkaz vládce bohů.
Nechal jsem se zneužít kvůli Diovu dobrému pocitu.
Ale když teď vidím, jak nešťastný Lukáš je, nejraději bych si nafackoval.
Miluje ho víc, než svůj život.
A já to teď nejspíš zničil.
„Ach, otče! Co mám dělat?“
„Řekni jim pravdu."
Mojí kajutou se roznesl překrásný hlas mého otce Eróse.
„Hah, otče. Jak jim to mám říct?
Mám jim vyprávet, jak si mě povolal Zeus na Olymp a přikázal mi je rozdělit?
Neuvěří mi."
„Eriku, od čeho je závazná přísaha? A pokud ti neuvěří ani poté, řeknu jim to sám..."
Otcův hlas utichne a zanechá mě samotného.
Mám o čem přemýšlet, zatímco Lukáš přechází po palubě lodi letící do města Soluň.
Tam se máme setkat s Jakubem a Theem, než se vydáme na poslední výpravu na Olymp.
Theo
Jakub je už několik hodin zcela mimo. Podle všeho jej Lukáš podvedl s Erikem.
Asi svého nejlepšího kamaráda zabiju.
Brzy bychom měli vyrazit do Soluně. Naplánovali jsme tam sraz s klukama, než se vydáme na Olymp.
Je to poslední zastávka před setkáním s radou bohů.
„Kubo? Měli bychom vyrazit."
„Co? Jo, jasně...
Co mám dělat, až ho uvidím, Theo? Bojím se, co mi poví.
Co když řekne, že už mě nemiluje.
Nebo, že mě nikdy nemiloval."
„Poslouchej mě. Nevím, proč to udělal. Ale vím, že tě miluje.
Viděl jsem, jak na tebe kouká.
Ten kluk je do tebe blázen.
Nějak se to vysvětlí, uvidíš."
„Ale jestli je to, jak říkáš, proč mne podvedl?"
„Noo. Mám jistou teorii."
„Jakou? Povídej Theo."
„Víš přece, že Erik je syn Eróse. Dokáže svádět kluky magií touhy a chtíče. Možná to udělal.
Pokud Lukáše chtěl, ale věděl, že ho nedostane, třeba použil svou moc."
„Mohlo se to tak stát? Ale já myslel, že je náš přítel."
„Jestli to opravdu udělal, nejspíš netušil, že se to dozvíš.
Lukáš by se tím určitě nechlubil."
„Snad máš pravdu. Nechci o Lukyho přijít. Je mé všechno.
Dal jsi mi naději, děkuji.
Ale Erik skončí s přeraženým nosem."
„Tak o tom není pochyb.
Tak pojď. Soluň už čeká."
Chytnu Jakuba za ruku a projdeme skrz stíny.
Objevíme se na vyvýšeném místě v Soluňském zálivu.
„Pohleď, Jakube.
Na západě vidíš slavné pohoří Olymp a jeho nejvyšší bod Mytikas.
Nad ním, v oblacích, se tyčí smrtelnému oku neviditelná Hora Olymp, sídlo řeckých bohů.
Nám stačí přenést se na vrcholek Mytikasu, kde se nám zhmotní schody do nebes.
Už zbývá jen počkat na kluky a můžeme vyrazit."
„Jsme už tak blízko.
Zajímalo by mě, jak na nás budou bohové reagovat." prohlásí Jakub nervózně.
„Tak, snad nás hned nespálí na popel."
Náhle uvidím egyptskou loď letící k nám.
„Podívej, kluci jsou tady."
Loď přistane, vystoupí z ní Lukáš a když spatří Jakuba, ztuhne.
„Lásko? Musím ti něco říct."
„Není třeba Luky, Nyx mi to ukázala. Jen mi prosím pověz, proč?"
Jakubovi steče po tváři slza.
„Kubí, já...nevím, proč jsem to udělal.
Nikdy bych ti neublížil.
Prostě... Najednou jsem ho chtěl, toužil po něm.
Lásko prosím, odpusť mi to.
Já tě nechci ztratit...“
Tahle situace je mi dost nepříjemná. Oba kluci brečí a já jim pomoct nedokáži.
Teď navíc vystoupil z lodi i Erik.
Přichází ke klukům a říká:
„Jakube, je to moje vina.
Lukáš za nic nemůže, svedl jsem ho pomocí magie.“