"Harry Annie vzavejte!! Ať už je snídaně na stole!" Zakřičela teta Petunie na mě a na mého brášku Harryho. Takhle to šlo každé ráno. Vztavat a jít udělat ostatním snídaní. Jak moc mě to nebaví. S Harrym jsme se každé ráno střídali. Jeden chystal snídaní a druhý chystal stůl a pití. Někdy to byla vážně legrace. Ale vždy to zkazil náš "nejlepší" bratránek Dudley. Jak já ho nesnáším. Kolikrát mě zbil až do krve ale Harryho víckrát. On je můj rytíř. On mě vždy ochrání no a vždy to schytá za mě. A já pak celou noc sedím u něho a omlouvám se mu a i když spí tak se na něho koukám někdy i se slzama v očích. Je to tak nespravedlivý.
Oba dva jsme vstali zároveň a sáhli si na svoji jizvu na čele ve tvaru blesku. Teta se strýcem nám řekli, že to máme od autonehody, při které zemřeli naši rodiče. Jak moc mi chybí. Převlékli jsme se, Harry do obnošeného oblečení Dudleyho a já do starých kalhot a hrozně velkého triko tety Petunie. A šli jsme společně dolů udělat snídaní jak nám rozkazala teta Petunie.
Dneska dělal snídaní Harry dělal slaninu s vajíčky. Mňam! No ale asi na mě a na Harryho moc nezbyde protože strýc Vernon a Dudley toho sní vážně hodně. Nalila jsem všem džus a rozhlédla se po místnosti. Všude sami dárky. "Harry? On má dnes Dudley narozeniny??" Zeptala jsem se potichu Harryho "Jo.. A jedeme do Zoo ty jsi na to zapomněla??"
"No aji jo. A..." Nestihla jsem to doříct a skočila mi do řeči teta. "Tady je náš Dudlánek." A líbla ho na tvář.
"Annie jdi se převlíc!! Jedeme do Zoo a ty se oblečeš takhle!! A dělej!" "Ano, strejdo Vernone" Odpověděla jsem rychle a ještě rychleji odběhla nahoru. Otevřela jsem skříň s oblečením a přemysla jsem co si obléct. Ze spoda jsem uslyšela Dudleyho jak něco křičí a doufám, že to nebylo na Harryho. Oblékla jsem si světle modré džíny a černé triko, které bylo trochu natrhnuté na pravém boku tak jsem si přes něj přehodila zelenou mikinu. Tohle bylo jediné oblečení, které mě kdy koupili a až se dozví, že to triko mám roztrhlí tak mě asi uškrtí. No moc nad tím nemůžu přemýšlet protože na mě zavola Harry "An dělej už odjíždíme." "Už jdu neboj" S úsměvem dojdu dolu až k autu. Jak úsměv rychle přišel tak i rychle odešel. "Jestli něco zase uděláte tak vás čeká měsíc bez jídla je vám to jasny?!" Zavrčel na nás strýc Vernon. Jen přikývneme a jdeme si sednout do auta. Cesta trvala docela dlouho a mě se chtělo spát tak jsem položila hlavu Harrymu na rameno a usnu...
Sen:
Tma, všude tma. Rana. Blesk. Sova. Dopis. Obr. Tma.
Trhla jsem sebou když jsem se probudila. Harry na mě vyděšeně koukal. "Jen zlý sen možná doma ti to řeknu" Jen přikývl a auto se zastavilo byli jsme už u Zoo.
-----------------------------------------------------------
Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé špatnosti....!
Tak napadlo mě, že bych zkusila něco "menšího" napsat.
Doufám, že se vám tento příběh bude líbit.
NEPLECHA UKONČENA!!