,,Rose, miláčku, proč si ještě nedáš trochu salátu?" zeptala se Jean, když si všimla, že její nejmladší vnučka již dojedla.
,,Nemám hlad," odpověděla Rose a prohlédla talíře všech ostatních. Pořád byly z půlky plné a to se jí vůbec nelíbilo.
,,Ale vždyť jsi skoro nic nesnědla."
,,Nemám hlad," zopakovala.
,,Být tebou, v klidu bych se najedl. Stejně od stolu nemůžeš dřív než ostatní dojí," řekl Zane a šťouchl do sestry. Věděl o co jde, konec konců to věděli nejspíš všichni. Rose už chtěla rozbalovat dárky a on si dokázal představit, jak teď musí trpět. Pamatoval si, když mu bylo tolik jako jí. Byl úplně stejný.
,,Nemám hlad," trvala na svém Rose.
,,Jistě, že nemáš," ušklíbl se Zane.
,,Pamatuju si na dobu, kdy jste byli všichni stejní. To bylo teprve něco," zasmála se Hermiona, a zavzpomínala na časy, kdy ještě všichni tři věřili na Santu. V tu dobu to s nimi bylo k nevydržení. Nenechali je ani dojíst večeři.
,,Ani mi to nepřipomínej," zamumlal Draco a napil se ze skleničky, ve které mělo být velmi kvalitní víno, aspoň tak to povídal Henry. Upřímně mu bylo úplně jedno, co to je, ale Henry se mu nejpíš chtěl vždy zavděčit. Ukázat, že jsou stejně dobří jako on, ale on už dávno věděl, že jsou lepší.
,,No, jsem plná," vydechla Anya a odložila příbor, ,,jako vždy, výborné, babi," poděkovala.
,,Lepší jsem nejedl," přidal se Zane, který už měl také prázdno. Rose se lehce zvedla nálada a zkontrolovala dospěláky. Babička měla skoro snědeno, maminka a tatínek se také blížili ke konci a děda právě dojedl. To nemohlo být lepší.
,,Děti mají pravdu, vynikající," pochválil Henry jídlo své ženy a natahoval se pro mísu se salátem.
,,Dědo!"vykřikla pobouřeně Rose.
,,Copak?" zeptal se nechápavě.
,,Vážně si musíš přidávat? Teď? když mají skoro všichni dojezeno? Za co mě trestáš?"
,,Inu, nejspíš si budeš muset počkat, holčičko. A dej si ještě trochu salátu, nebo ho všechen sním," odpověděl Henry.
,,Fajn," povzdechla si rezignovaně Rose a nabrala si trochu salátu, čímž u ostatních vyvolala meneší vlnu smíchu.
,,Takže, myslel jsem, že nemáš hlad," poznamenal Zane a ona se na něj zamračeně podívala.
,,Nemám!"
,,Ano, jistě, když to říkáš."
,,Jen chuť," zamumlala a pustila se do jídla, aby nakonec ona nebyla ta poslední, na kterou se bude čekat.
***
Takže čím začít? Vánoce u Grangerů a 23. okénko! <3 Omlouvám se za zpoždění, ale 23. 12. už jsem to prostě nestihla a následující dny jsem měla taky trochu fofr, a hlavně jsem si řekla, že do konce roku si dám od psaní menší pauzu. Takže tady máte aspoň kratičkou část 23 a někdy vám ještě dodám 24. Jinak se těším 1. ledna u nové povídky a přeji šťastný Nový rok.
Ještě, vím, že to v Anglii nemají stejné jako my, ale nemám sílu na to, abych to dohledala, protože jsem do toho všeho ještě nemocná.