Hope you like it ;)*
„Vážně si to nechceš rozmyslet?" Poznamenal Niall.
„Nialle, už jsme na letišti. Chystám se jít odbavit si kufry a ty se mě ptáš, jestli jsem si to nerozmyslela?" Řekla jsem nechápavě.
"Tak zkusil jsem to," pokrčil rameny a nasadil roztomilý úsměv. Položila jsem kufry a nahnula se k Niallovi, abych ho mohla obejmout.
„Budeš mi i celkem chybět," přemohla jsem se a vážně to řekla.
Niall se usmál, „Ty mně taky," poznamenal a já se odtáhla.
„Už radši půjdu," řekla jsem a znovu vzala kufry, „A ty by jsi měl jet za klukama, abys nezmeškal váš první koncert v LA," dodala jsem.
„Máš pravdu," povzdechl si Niall, „Ale nemysli si, že se mě takhle zbavíš," zašklebil se a já se zasmála.
„Smířila jsem se s tím, že mi ve 3 ráno začne zvonit mobil, protože mi budeš volat, že se nudíš," zašklebila jsem ho.
„Super, že jsi s tím smířená. Tak zítra ve 3 ráno," mrkl a já se usmála.
„Tak já už půjdu," řekla jsem a rozešla se k odbavišti.
„Ahoj," zavolal za mnou Niall. Sbohem moje milované LA.
++++
Došla jsem si pro své kufry a vyšla z letiště. Zase jsem byla v Sydney. Bylo přibližně tak půl desáté večer, tady v Sydney a před letištěm na mě měla čekat moje matka. Rozhlídla jsem se.
„Piper, tady!" Uslyšela jsem zavolání a já jsem se otočila. Všimla jsem si matky a pomalu k ní šla. Nasadila jsem falešný úsměv.
„Ahoj," pozdravila jsem jí. „Ahoj Piper, proč sis to nakonec rozmyslela?" Zeptala se mě.
„Prosím, neřeš to," řekla jsem a můj úsměv se z tváře vytratil.
„Dobře, ale je to kvůli tomu blonďákovi?" Vyzvídala matka.
„Kvůli Niallovi?" Uchechtla jsem se, „To rozhodně ne, ten za nic nemůže. Dokonce mi bude i chybět...možná," dodala jsem a matka přikývla.
„Dobře, tak nastupuj," poznamenala a já nastoupila do auta. Uvnitř byl jen matčin muž. Celkem mi tu chyběla Mackanzie.
„Ahoj Piper," pozdravil mne.
„Ahoj," zamumlala jsem polohlasně.
„Jsem Josh," představil se mi.
„Hm, já Piper, ale to víš," zabručela jsem. Neměla jsem chuť se s nimi bavit a proto jsem si dala na uši sluchátka a pustila písničky. Konečně jsme dojeli k jejich domu. Schovala jsem sluchátka do kapsy a vyběhla z auta rychlostí blesku. Matka šla odemknout a já vešla dovnitř.
„Buď prosím potichu. Mackanzie už spí a tvůj pokoj...no je ten, jak jsi v něm byla minule," řekla mi a já přikývla a se svými kufry vyšla k tomu pokoji. Měla jsem v plánu ještě teď zavolat otcovi, abych odtud co nejdřív vypadla. Odložila jsem kufry na zem v pokoji a zavřela za sebou. Sedla jsem si na postel a vzala do rukou mobil. V kontaktech jsem našla otcovo číslo a stiskla volat. Přiložila jsem si mobil k uchu.
„Haló Piper? Proč voláš tak pozdě?" Ozval se v telefonu po chvíli otcům hlas.
„Tati... Prosím, mohla bych jet domů? Slibuju, že se budu chovat líp, jen potřebuju domů," zakňučela jsem do telefonu.
„A co se děje, že chceš domů?" Zeptal se mne otec.
„Víš, začala jsem si s jedním klukem, ale dozvěděla jsem se, že má přítelkyni a... prostě tu nechci být, aby mi ho to tu nepřipomínalo," byla jsem k němu výjimečně skoro upřímná.
„No dobře, zítra se pro tebe stavím," povzdechl si otec a já se usmála.
„Moc ti děkuju," vypískla jsem polohlasně.
„Nemáš zač. Mám tě rád, i když jsi přesvědčená o opaku," řekl otec.
„Já..taky tě mám ráda tati," řekla jsem váhavě.
„Tak zítra Piper," řekl otec a já pro sebe přikývla.
„Zítra," zamumlala jsem a típla to. Lehla jsem si na postel. Zítra konečně domů a zapomenu na všechno co se mi na cestách stalo, nebo ne na všechno... Jen na Zayna a Perrie.
+++++
Konečně jsem byla zase doma. Ve svém pokoji. Sladký domov. Netušila jsem, že mi někdy domov bude chybět. Otec byl někde pryč, takže byl dům ponořen do ticha. Ticho ale nebylo moc uklidňující. Nutilo mě víc a víc přemýšlet nad tím, co se stalo. Nutilo mě to přemýšlet nad Zaynem. Protože i přes to všechno ho pořád miluju a po tom poslední polibku jsem tak moc chtěla všechno mu odpustit a začít od znova, ale on má snoubenku, která o mě říká, slušně řečeno, že jsem nicka. Že jsem pro něj nic, i když se mi to on snažil vymluvit. Ale je těžké to pochopit, když v jednu chvíli vám říká, jak vás miluje a v druhou se zasnoubí se svou přítelkyní, kterou nejste vy. Po tváři mi začaly stékat slzy. Moje tělo se lehce třáslo a já se snažila, abych se nerozbrečela na plno, ale nepodařilo se mi to a nakonec jsem svým emocím nechala volný prostor. Zvedla jsem se a odešla do koupelny. Pustila jsem vodu v umyvadle a opláchla si obličej. Koukla jsem na sebe do zrcadla. Moje velké oči byly opuchlé od pláče a měly tak zničený výraz. Prohrábla jsem si bezradně vlasy. Měla jsem chuť do něčeho mlátit, abych vybila vztek na Zayna. Nenáviděla jsem ho a milovala zároveň. Netušila jsem, že to jde, do této chvíle. Můj pohled se ubral k žiletce, která byla položená na umyvadle. Mám... nemám.. Váhavě jsem šáhla po žiletce a přiložila si jí k zápěstí. Nikdy jsem se neřezala, nikdy jsem se necítila tak, jako teď. Možná jsem si nikdy lásku neměla připustit, bylo by mi mnohem lépe. Je lepší když nenávidíte, protože nenávist nebolí tak, jako láska. Po tváři mi sklouzla slza, která dopadla na žiletku. Zhluboka jsem se nadechla a čepel zaryla mírně do kůže. Sykla jsem bolestí, ale pokračovala jsem v tažení žiletkou po mé kůži, z které začala téct krev. Blížila jsem se k žíle, ale nevnímala jsem to. Byla jsem úplně mimo a jen žiletku posouvala dál. Jako by ta bolest odplavovala všechno ostatní a hlavně zlomené srdce, jako by to neexistovalo. V kapse mi začal zvonit mobil a já úlekem žiletku upustila do umyvadla. Koukla jsem se na svou krvavou ruku a vytřeštila oči. Jsem blbá. Opovrhovala jsem těmi, kteří se kvůli svým problémům řežou a teď... teď jsem to udělala taky. Zdravou rukou jsem vytáhla mobil a přijala hovor. Pustila jsem vodu a z druhé ruky smývala krev.
„Haló?" Řekla jsem vykolejeným hlasem.
„Ahoj Piper," ozval se Niallův hlas. Opravdu je jako můj ochránce. Kdykoliv potřebuju pomoct, objeví se. I teď mě zachránil. Kdyby mi nezavolal, žiletkou bych došla až k žílám. Oklepala jsem se nad tím, co jsem si mohla udělat. Jsem vážně blbá!
„Nialle, ahoj," zamumlala jsem do telefonu po delší odmlce.
"Zníš divně, stalo se něco?" Zeptal se Niall starostlivě.
„Ne, všechno je v pořádku. Už jsem doma v Londýně...a..a co ty?" Pokusila jsem se o veselý tón, aby nic nepoznal. Nechtěla jsem, aby si o mě dělal starosti. Vypnula jsem vodu a osušila si zraněnou ruku ručníkem. Opřela jsem se o umyvadlo.
„V LA je suprově, jen je to tu bez tebe divné. A Zayn se chová taky divně. O Perrie ani nemluvě, pořád má potřebu se mnou o tobě mluvit," řekl a ke konci zněl už trochu zoufale.
„Tak jí ignoruj, ona mi minule, hned po tom jak mi řekla, že ví, že jsem byla pro Zayna jen omyl a bezcenný úlet, řekla, že bych se s tebou měla dát dohromady, že by nám to slušelo, ale řekla to jen proto, abych jí neběhala za Zaynem a myslím, že se rozhodla, že nás dva dá prostě dohromady, protože chce mít jistotu, že už nikdy se Zaynem nic mít nebudu," vysvětlila jsem mu otráveným tónem a Niall se uchechtl.
„Aha, tak to už to chápu," zamumlal.
„Ale ona nechápe, že už bych si s ním nic začít nemohla. Ne s vědomím, že má snoubenku a při našem vztahu nevztahu měl přítelkyni," pokračovala jsem.
„Tak jí nech. Ona se prostě jen bojí. Zayna fakt miluje. Je to její první a doufá, že poslední vztah. Chce s ním být pořád. Když jsme my i Little Mix, kapela ve které Perrie je, v Londýně, zanedbává kvůli Zaynovi zkoušky. Dokonce už jí málem z kapely kvůli němu vykopli," prozradil mi Niall.
„Já jí vlastně lituju. Měla by se na Zayna taky vykašlat. On jí sakra se mnou podváděl a ona mu odpustí jen tím, že se s ní zasnoubí?! Její mozek sežrala ta stupidní nemoc zvaná láska. Je na tom blbě," poznamenala jsem a Niall s rozesmál.
„Tak vidíš. Jí za to možná Zayn stojí, ale tobě ne. On není poslední s kým jsi byla. Bude líp a nesmíš kvůli němu udělat žádnou hloupost, slibuješ?" Řekl mi Niall. Oh, pozdě. Právě jsem se kvůli němu pořezala žiletkou.
„Ehm..no jasně, že neudělám. Slibuju," poznamenala jsem. Odteď už ne.
„To je super, tak já budu končit, protože myslím, že jsem právě vzbudil Liama. U nás už je noc," řekl mi Niall a já se zasmála.
„Tak jo, konči a schovej si mobil, aby ti ho vzbuzený, nevrlý Liam nerozbil. Vím, že by jsi bez mobilu nedokázal žít," poznamenala jsem posměšně.
„Máš pravdu, tak se měj Piper," řekl a típl mi to. Asi se vážně o svůj mobil bál. Zasmála jsem se a uklidila mobil do kapsy. Začala jsem se ohlížet po lékárničce a nakonec jí našla. Vyndala jsem obvaz a obvázala si ruku, aby nebyli vidět krvavé škrábance. Vyšla jsem z koupelny a zase se přesunula do pokoje. Moje blbost se podepsala na mojí ruce, ale už nikdy. Zayn je odteď uzavřená kapitola.
// Překonala jsem se a ještě dnes dopsala kapitolu a přidala vám jí. Doufám, že vás to aspoň trošku potěší ;) Snažila jsem se, aby kapitola byla dlouhá, tak snad se mi to povedlo. Žádám si vaše názory na kapitolu. Na všechny a všechno :3 Další díl přidám v pondělí/úterý (zítra ne, protože to jedu do Prahy).