// Ahoj, takže další díl je tu. Nevím kdy přidám další, ale samozřejmě se pokusím co nejdřív to půjde.
Hope you like it ;)*
„Musíme tam jít. Ti dva chtějí, aby tam byli všichni bez výjimek. Víš, že jinak bych tě na večeři klidně vzal jinam," řekl mi Niall. Snažil se mě přemluvit, abych šla dolů na večeři za ostatními, jelikož si Perrie se Zaynem vyžádali, aby tam byli všichni. Divila jsem se, že se tu o tom s ním vůbec dohaduju. Mně je jedno, co si kdo vyžádá. Odmítla bych i pozvání od britské královny, kdyby se mi nechtělo se s ní setkat.
„Divím se, že Perrie chce, abych tam byla i já," zamračila jsem se.
„Tak prostě chce, no tak už pojď, ať můžeš, co nejdřív vypadnout," natáhl ke mně ruku a já se jí nakonec chytla. Došli jsme dolů za ostatními a já se nejistě podívala na Perrie, která se usmívala a byla přímo nalepená na Zaynovi. Při tom pohledu jsem prostě musela zakroutit očima. Chtělo se mi zvracet. Sedla jsem si na volnou židli a Niall vedle mě.
„Jsem ráda, že už jste tu všichni," řekla šťastně Perrie a pohledem zakotvila u mě. Chtěla jsem radši odejít, protože jsem v jedné místnosti s ní a se Zaynem, jsem být nechtěla.
„Chtěli jsme vám něco oznámit," zase promluvila. Zayn seděl vedle ní a směřoval ke mně zkroušeným pohledem, na který jsem mu z vysoka kašlala.
„Se Zaynem jsme zasnoubení!" Vypískla Perrie šťastně a pak Zayna letmo políbila. Snažila jsem se, aby moje pusa zůstala zavřená. Niall mi stiskl ruku, kterou jsem mu začala svírat tak pevně, až sykl. Zayn se na mě podíval a v jeho očích byla vidět omluva. Zavrtěla jsem hlavou a zvedla se.
„Nemám hlad. Jdu," řekla jsem a všimla jsem si, že se na mě Perrie vítězně usmála. Měla jsem chuť jí začít přede všemi škrtit, ale ovládla jsem se a místo škrcení jsem prostě odešla. Všimla jsem si, že Niall chtěl jít se mnou, ale přitlačila jsem ho zpátky na židli.
„Zůstaň tu," řekla jsem mu a pak odešla pryč. Tohle na mě bylo moc. Jako omluvu pro Perrie se rozhodl se s ní zasnoubit a myslí si, že tohle překousnu jen díky tiché omluvě. Co si o sobě vůbec myslí? Chtělo se mi znovu začít brečet, ale neudělala jsem to. Nehodlala jsem už kvůli tomu ubožákovi brečet. Uslyšela jsem kroky.
„Nějaký problém?" Otočila jsem se na Perrie.
„Zásnuby je skvělé řešení," procedila jsem a nasadila falešný úsměv, i když jsem jí chtěla něco udělat. Užívala si to, že jsem naštvaná. Dělala to naschvál. Chtěla mě vyprovokovat, ale já se nenechám.
„Já vím. A už taky vím, že jsi byla jen jeho omyl. Bezcenný úlet a miluje mě a doufám, že ti to je jasné a moc ti to není líto," řekla naoko starostlivě. Bezcenný úlet, omyl.... Celý můj život je bezcenný omyl! Zatnula jsem čelist.
„Jasně, že ne," přimhouřila jsem očima.
„To jsem ráda, že si o sobě nic nenalháváš," usmála se zářivě. Oh, já možná ne, ale ona si toho o sobě namlouvá až moc podle mě.
„Neboj, takových lidí je na světě už moc a já mezi ně vážně nemusím patřit," ušklíbla jsem se. Perrie se na moment zamračila. Že by mojí narážku pochopila? Možná. Hned potom, se ale zase začala usmívat.
„Ah. A jen mezi námi, myslím, že by jsi se měla dát dohromady s Niallem. Slušelo by vám to spolu," nasadila nucený úsměv, ale v jejích očích se zračilo, že by radši řekla: 'A měla bych jistotu, že mi nepolezeš za Zaynem'. Nasadila jsem falešný úsměv.
„My jsme jen nejlepší přátelé," mrkla jsem, „A taky nadále budeme," dodala jsem.
„Nechci ti to poroučet, jen o tom přemýšlej," procedila skrz zuby.
„Ano, na to budu mít dost času," pokrčila jsem rameny.
„Fajn," zamumlala, otočila se a odešla. Chtěla jsem odejít do pokoje, když jsem za sebou uslyšela další kroky.
„Piper, prosím hlavně teď neodcházej," promluvil na mě Zayn. Zatnula jsem pěsti a otočila se k němu.
„A co chceš? Chceš, abych tě začala objímat a řekla ti, že je mi jedno tohle všechno, nebo snad, abych ti pogratulovala k zásnubám?" Procedila jsem skrz zaťaté zuby.
„Ani jedno nečekám," řekl se sklopeným pohledem k zemi.
„A co čekáš?" Pozvedla jsem obočí.
„Stačí když mě jen vyslechneš," zvedl pohled k mým očím.
„Máš 5 minut," rozhodla jsem nakonec.
„Díky," pousmál se Zayn slabě.
„Já jen... chci, abys věděla, že jsem ti nelhal. Opravdu tě miluju, ale.... Perrie taky a nemohl jsem to s ní ukončit. Zničilo by jí to," řekl.
„Oh a myslíš si, že já jsem v pořádku? Že mě to vůbec nebolí a že tu skákám 2 metry do stropu? A navíc ze soucitu by jsi se s ní nezasnoubil, ani jako omluvu. Jak ti mám věřit, že mě miluješ, když jsi se s ní zasnoubil? Řekni mi jak a já se o to pokusím," poznamenala jsem a měla jsem blízko k slzám.
„Vím, že jsem ti ublížil a je mi to líto, ale...„ odmlčel se.
„Sám nevíš, jak to vysvětlit, tak se o to ani nesnaž," zamumlala jsem k němu, „Tvých 5 minut uplynulo. Nech mě být, už navždycky," řekla jsem a nasadila poker face.
„Ale-„ pokusil se Zayn něco říct, ale přerušila jsem ho.
„Nech mě tě aspoň naposledy políbit," vydechl a já se na něj podívala a o krok se přiblížila.
„Tak fajn," vydechla jsem nakonec. Možná jsem to potřebovala. Ještě jednou ucítit jeho rty na těch svých. Naklonil se ke mně a jemně přiložil své rty na mé. Svoje ruce jsem udržela podél svých boků a zavřela oči, abych si užila náš poslední polibek. Po chvilce jsem se od Zayna odtáhla.
„Sbohem," po tváři mi sklouzla slza a rychle jsem se otočila. Zamířila jsem rychle do Niallova, Liamova a momentálně i mého pokoje. Bude mi chybět, ale je to správné. Má, teď už, snoubenku a já se do tohohle rozhodně nechci plést. Navíc mám z Perrie celkem strach. Vypadala, že by byla schopná mi něco udělat a já jsem nechtěla mít problémy. Ne s ní, jelikož jsem chtěla tuhle záležitost se Zaynem prostě hodit za hlavu. Došla jsem na pokoj a koukla na své věci, které byli sbalené a já mohla odjet každou chvíli, ale kvůli Niallovi to tu ještě vydržím do zítřejšího večera.