Předem bych se chtěla omluvit za neaktivitu. Chtěla jsem se věnovat mému druhému příběhu, což je Dancer Bieber. Už ho mám ale dokončený, takže teď se budu věnovat tomuto příběhu.
Jsem strašně ráda, že se konečně tomuto příběhu mohu věnovat naplno až do jeho konce 😊
No nic, nebudu to dále protahovat. Doufám, že se Vám tato kapitola bude líbit a přeji hezký zbytek dne 💖
Sweeaty_.
P.S. Omlouvám se za případně nalezené chyby, píši to na mobilu a jsem líná si to už po třetí kontrolovat. 😂
*************************
Asi den potom, mě to ještě trápilo. Jako co si ten Cameron myslí?! Že mi napíše a přezpívá písničku a moje láska k němu se opět vrátí a budu ta trubka? To ani náhodou. Já už svého prince mám.
''Nad čím přemýšlíš?'' Zeptal se mě Matthew, kterého pozoruji nejméně deset minut.
''Nad ničím, jen mě baví tě pozorovat.'' Zalhala jsem a prohrábla mu vlasy.
''Ále nekecej. Trápí tě ten Cameron, že?'' Podíval se mi do očí a já sklopila pohled na své nohy obtočené okolo jeho pasu.
''Trochu, nechápu co myslí, že udělám.'' Přiznala jsem se a on přikývl.
''Miluješ ho?'' Zeptal se najednou a já okamžitě zvedla hlavu.
''Na to zapomeň. Mám teď tebe a nemíním to měnit. On byl jen úlet, který se nesmí opakovat. Rozumíš?'' Vzala jsem si jeho obličej do dlaní a on přikývl.
Trochu jsem se pousmála a přilepila se mu na rty. Po chvilce jsem se odtáhla a opřela si své čelo o to jeho.
''Miluji jen tebe.'' Zašeptala jsem a on se mírně usmál.
''Me too.'' Řekl a já se usmála.
*
*
*
O DVA ROKY POZDĚJI
Utekly dva roky a láska mezi Chloe a Mattym neustávala. Někdy se i zdálo, že je silnější než před lety. Milují se a jejich lásku jim závidí kde kdo. Bohužel by to nebyl život, kdyby je v jejich lásce neobjevila překážka.
Chloe dostudovala a otevřela se jí další brána před nosem. A to vysoká. Má to ale jeden háček, vysoká, která ji nabídla studium, je až v Anglii. Tisíce kilometrů od Matthewa. Vydrží jejich láska? Nebo se po tak dlouhé době rozdělí?
Chloe
Dnes je poslední den doma, zítra odlétám do Anglie. A pozítří nastupuji na školu. Je mi líto, že tu všechny nechávám, ale nejvíce je mi líto Matthewa. Představa, že od něj budu odloučena na několik měsíců takovou dálkou, mi láme srdce..
Ale musíme to podstoupit, aspoň každý pozná, jaké to je milovat se na dálku a jestli je naše láska skutečně tak silná jak si myslíme. A pokud je, ten další rok bez sebe vydržíme. Po semestru se hned vrátím domů na prázdniny a pak se uvidí.
Je to jedinečná nabídka, která se neodmítá. A já jsem šťastná, že mě přijmuly. Navíc, pokud vystuduji tuto školu, budu moct si vybírat mezi dobře placenýma místama v různých časopisích. Což je můj sen.
''Máš už sbaleno?'' Zaťukala mi na dveře Molly. Usmála jsem se a zavřela kufr.
''Ano mám, teda snad.'' Zašklebila jsem se a Molly ke mě přešla.
''Nemůžu uvěřit, že má malá holčička už tak vyrostla a bude ode mě tak daleko..'' Přivinula si mě k sobě a já zavřela oči.
''Neboj se Molly, budeme si volat a po případ psát SMSky.'' Usmála jsem se a podívala se jí do očí.
''To ano, ale i tak budeš daleko. Bude nezvyk tu bez tebe bydlet.'' Pronesla.
''Určitě to přežiješ.'' Zasmála jsem se. ''A než se naděješ, budu zase zpět.'' Usmála jsem se a ona kývla hlavou.
''Co jsi potřebovala, že jsi za mnou přišla?'' Zeptala jsem se po chvíli ticha.
''Jo.'' Zastavila se. ''Promiň, dole na tebe čeká Matthew.'' Provinile se na mě usmála a já přikývla.
Vyšla jsem z pokoje a sešla schody. Když jsem stála na chodbě, nikde jsem Mattyho neviděla, za to jsem zaslechla hlasy z kuchyně.
Přešla jsem tedy do kuchyně a zahlédla ho. Usmíval se a nad něčim, co mu říkal Jack. První si mě všimnula Charlie, která ke mě hned přiběhla a tahala mě za nimi.
Matty se na mě hned zahleděl a přesel ke mě. Vzal mě za boky a lehce políbil na tvář.
''Omluvíte nás?'' Zeptal se najednou a Jack pohotově přikývl, než Charlie stihla něco říct.
Vyšly jsme ruku v ruce z kuchyně na chodbu a došly do šatníku. Matty se postavil přede mě a vzal mě za obě ruce.
''Co se děje zlato?'' Zeptala jsem se s obavami v očích.
''Víš jistě, že tam chceš jet?'' Zeptal se a já s povzdechnutím zaklonila hlavu.
''O tom už jsme mluvily.'' Vydechla jsem a podívala se mu do očí.
''Ja vím, já vím.. Jsem sobec, ale já tě tu potřebuji.'' V jeho očích je leskly obavy, smutek a lítost.
''Tak pojeď s se mnou. Určitě si tam najdeš práci. Pronajmeme si byt a bude to v pořádku.'' Snažila jsem se být pozitivní.
''Chloe, moc dobře víš, že to nejde. V této době si nemůžu dovolit, opustit rodiče. Vždyť to víš.'' Když mluvil, objevila se mu na čele vráska a já ji sledovala, jak se pohybuje.
''Matty. Tvoji rodiče jsou dospělý, vědí co dělají. A jestli se rozejdou, tak to bude jejich rozhodnutí a ty tomu nezabráníš.'' Snažila jsem se mu to vysvětlit.
''Chloe.'' Zamračil se.
''Určitě to zvládneme Matty.'' Pohladila jsem ho po tváři a on se trochu uvolnil.
''Věříš nám?'' Zeptala jsem se po chvíli ticha. Chvíli přemýšlel, což mě znervóznilo, ale nakonec odpověděl.
''Věřím.'' Usmál se a ja se mu přilepila na rty.
''Hej. Vyberte si jiné místo na tyto věci.'' Zamračila se na nás Cristine, ale hned na to se usmála.
''Ségra!'' Vyjekla jsem a hned vyrazila za ní. Obejmula jsem ji a ona se zasklebila.
''Co tu děláš?'' Zeptala jsem se po chvíli.
''No mamka mi volala, že se zítra chystáš opustit státy, kvůli studiu. A tak jsem tu, abych si s tebou na chvíli ještě užila, než odjedeš a nakonec tě i doprovodila.'' Vysvětlila mi a já se usmála.
Asi to nevíte, ale před rokem se od nás Cristine odstěhovala. Našla si dobrou práci, velký byt v centru města, přítele a je šťastná.
''To je super!'' Vypískla jsem a znovu si ji přitáhla k sobě do obětí.
''No nic, jdu pozdravit ostatní.'' Odtáhla se ode mě, já přikývla a ona odešla.
Otočila jsem se zpět k Mattymu, který se usmál. Natáhla jsem ruku a on ke mě přešel a propletl si se mnou prsty.
''Miluji tě.'' Řekla jsem a přilepila své rty na ty jeho.
''Ja tebe.'' Usmál se do polibku a společně jsme zamířily zpět za ostatními.
**********
Celý den jsem si náramě užila. Nejdříve jsme si jako celá rodina sedly do domácího kina a podívaly se na Než Jsem Tě Potkala. U konce jsme všechny holky brečely jak želvy, bylo to tak smutný...
Potom jsme zasedly ke stolu do jídelny a daly si mé oblíbené jídlo. Lasange. U toho jsme taky zažily spousty srandy, protože jsme si vyprávěly vtipy a vtipné vzpomínky.
Když jsme dojedly, znovu jsme si sedly do kina s pop cornem a pustily Věčně Mladá, Voda Pro Slony a Zlobu.
Nakonec Molly s Jackem pro mě měly menší překvapení a to bylo, že pozvaly i Mattyho rodiče na společnou večeři do luxusní restaurace.
Nechápu co je to napadlo, ale potěšilo mě to. Vidět všechny mé milované pohromadě bylo opravdu příjemné a ještě lepší na tom bylo, že jsme se celou dobu jen smály.
Když jsme v restauraci byly už hodinu a všichni byly po jídle, rodiče se nenápadně zdejchly a po chvilce přišly s malým balíčkem.
Zpozorněla jsem a ostatní také. Rodiče se zářivě usmály a začaly.
''Takže, jelikož se naše pro nás malá dcera Chloe rozhodla udělat velké rozhodnutí ve svém životě a to, že se zítra stěhuje do Londýna, kvůli vysokoškolskému studiu.. Poznaly jsme, že už tak malá není. Nakonec nám došlo, že jí je více než dvacet.'' Začal taťka a to všechny rozesmálo.
''Asi každý rodič miluje své dítě stejně jako my a i tak by pro každého by bylo opravdu těžké porozumět faktu, že se vaše dítě víc než na rok přestěhuje jak se tomu říká, za velkou louži. A tak jsme se rozhodly ji dát menší dárek.'' Usmál se taťka a mamka přikývla. Do očí se mi přes celý ten monolog nahrnuly slzy a já se snažila je uhlídat.
Stále jsem seděla na svém místě s vykulenýma očima. Vůbec jsem nevěděla jak mám zapůsobit. Rodiče ke mě přešly a já se postavila naproti nim.
''S maminkou by jsme ti ještě rádi řekly, že tě máme opravdu rádi a i když jsi už dospělá, pro nás budeš navždy ta malá holčička s culíčkama.'' Řekl mi taťka a já se usmála s slzami v očích.
Hned potom mi podaly balíček a ja ho rozbalila. Okamžitě jsem si zakryla rukou pusu a začala brečet. Stáhla jsem rodiče do obětí a ti se jen usmály.
Po chvilce co jsem se uklidnila, jsem se od nich odtáhla. Nemůžu tomu uvěřit. V krabičce byl klíč a pod nim adresa s vzkazem.
Toto je dárek pro naší holčičku. Snad ho využijes Chloe, je tvůj. S láskou Molly a Jack.
''Molly to nemyslíte vážně.'' Pronesla jsem s slzami.
''Ale ano, myslíme. Ten byt je tvůj.'' Usmála se na mě a já ji ještě jednou obejmula.
Zbytek dne jsme strávily v té restauraci až do zavíračky, což bylo do jedenácti. Pak jsme nasedly do tří taxíků a odjely domů.
Skončila jsem ve svém pokoji s Mattym a dál si to nepamatuji.