Z pohledu Chloe
Ráno mě probudily otravné paprsky sluníčka, které mě lechtaly na tváři a pálily do očí.
Rozlepila jsem oči a sedla si. Podívala se všude po pokoji, ale po holkách ani stopa. To je zvláštní, vždy ještě spí. Pomyslela jsem si.
Pro jistotu jsem se ještě podívala na hodiny, abych zjistila kolik je. 11:48, to jsem tak dlouho spala?
Okamžitě jsem odhodila peřinu a vylezla z postele. Přešla jsem do koupelny, kde jsem udělala ranní hygienu. Hned potom jsem zašla do šatníku, vytáhla si šedé tepláky s šedým cropp topem a samozřejmě čisté spodní prádlo. (Viz. Obr.)
Spokojeně jsem ustlala postel a přešla ke dveřím, které jsem chtěla otevřít ale nešlo to. Byly zamčené.
Můj pohled spadl na klíč v zámku, kterým jsem pomalu otočila. *cvak* a zámek byl otevřený. Až teď se mi povedlo dveře otevřít (logicky) a já sešla schody.
V prvním patře jsem nikoho nepotkala a tak jsem sešla další schody do přízemí a došla do kuchyně, ze které se linuly hlasy a krásná vůně.
''Dobré ráno.'' Pozdravila jsem všechny v kuchyni.
Byly tu opravdu všichni a dokonce i holky. Podívala jsem se na holky a ty vypadaly, že je něco trápí. I mě bylo nějak divně, ale nenechala jsem to na sobě znát.
''Dobré.'' Řekly všichni sborově a Molly se usmála.
''Dáš si čaj nebo čokoládu jako holky?'' Zeptala se mě Molly.
''Emm.. Asi čaj. Děkuju Molly.'' Usmála jsem se na ní a ona přikývla.
Sedla jsem si vedle Sofie, která nepřítomně koukala do hrnku s čokoládou. Podívala jsem se i na Clair, která si mě prohlížela a pak sklopila zrak ke své snídani.
Co je to s nima? To je to tak vzalo ten včerejšek? Panebože, ten včerejšek! Matthew.. Já... Ta pusa.. To přiznání.. Musím za ním!
Jak jsem si řekla, tak jsem taky udělala. Okamžitě jsem se zvedla z barové židličky a přešla do předsíně, kde jsem si vzala superstarky a vyšla ven.
U sousedů ale nebyl klid. Byla tam sanitka. Okamžitě jsem přeběhla k paní Marlee (mamka Matthewa), která si brečela do dlaní.
''Co se stalo?'' Zeptala jsem se rozrušeně.
Marlee se na mě podívala ubrečenýma očima a zase začala brečet. V tom z domu vyšli záchranáři s vozíkem, na kterým ležel Matthew.
Panebože, co se stalo?! Kam ho vezou?! A proč?! Měla jsem tolik otázek, ale nemohla jsem si na ně odpovědět.
Rychle jsem přeběhla k vozíku s Matthewem a začala se vyptávat.
''Kam ho vezete? Co se stalo?'' Pomalu mi začaly stékat slzy po tvářích.
''Odstup si slečno, potřebujeme ho dostat do nemocnice.'' Řekl mi v klidu jeden z záchranářů.
''Nemůžu, co se stalo? Kam ho vezete?'' Zopakovala jsem.
V tom mě Jack chytl za ruce a odtrhl od vozíku. Pomalu se mnou se vzdaloval a já brečela.
''Kam ho vezou? Pusť mě Jacku, musím za ním!'' Chtěla jsem se mu vymanit, ale byl až moc silný.
''Ššš.. Holčičko. To bude dobrý. Uklidni se. Pojedeme za ním. Vše zjistíme..'' Uklidňoval mě Jack, ale to nepomáhalo..
''Jacku! Já musím za ním!'' Brečela jsem a křičela.
Jack si mě otočil čelem k sobě a silně obejmul. Brečela jsem mu na hrudi, mezitím už sanitka odjela a já stále brečela.
Až teď jsem pochopila, že mě na něm opravdu záleží... A že ho mám radši než kamaráda.
''Jacku, musíme za ním.'' Promluvila jsem mezi vzlyky.
''Dobře zlato, pojedeme.'' Řekl a společně jsme přešly domů.
U dveří na nás čekaly všichni a pochopily kam jdeme. Ani jsem se nepřestrojila a rychle si nastoupila do auta. Jack si došel pro klíčky a nastoupil do auta. Molly s Sofie a Clair se k nám přidaly a vyjely jsme.
*************
V nemocnici nám nikdo nic nechtěl říct, protože jsme nebyly jeho rodina. Najednou jsme nedaleko od nás zahlédla ubrečenou Marlee, chodila stále sem a tam s rukama na prsou.
Okamžitě jsem se rozeběhla k ní s tím, že od ní něco zjistím. Marně.. Ani ona nevěděla co se stalo. Řekla mi jen, že ráno našla Matthewa bezmocně ležet vedle postele s lahví Jacka Danielse a okamžitě šla volat záchranku.
Panebože.. Co to ten vůl udělal?!
Ponořená do svých myšlenek jsem se opřela o stěnu, po které jsem sklouzla až k zemi. Určitě je to moje vina.. Začala jsem si vyčítat. Včera ho to tak vzalo, že se došel domů ožrat a bůh ví, co se mu z toho stalo.. Není zvyklý na alkohol. Co když má otravu alkoholem? Co když mu při náhlém příjmu alkoholu explodovalo srdce? Co bych si potom počala?
Ani jsem si to neuvědomovala, ale začala jsem brečet. Brečela jsem si do kolen, které jsem si přitáhla k bradě. Clair s Sofie ke mě rychle přiběhly a každá z jedné strany mě obejmuly. Molly se postarala o Marlee a Jack o Matthewova tátu.
Asi po půl hodině na chodbu vyšel doktor, rychle jsem se postavila a zpozornila. Bohužel chtěl mluvit jen s rodinou a to jsem já nebyla, aniž bych řekla, že jsem jeho přítelkyně.
Po chvilce mluvení s Marlee a Jamesem znovu odešel a Marlee se ke mě otočila.
''Tak co je sním?'' Vybafla jsem na ní.
''Chloe klid.. Bude v pořádku. Kvůli tomu, že nebyl zvyklý na hodně alkoholu ztratil vědomí. Teď je pod přístroji.. Jestli chceš, můžeš se jít za ním podívat.'' Lehce se na mě Marlee usmála a já přikývla.
Marlee mi ukázala na jakém pokoji leží a já do něj vstoupila.
Můj pohled se zastavil na klukovi s hnědými vlasy, zavřenými oči s dlouhými řasami, podlouhlým nosem a plnými rty. Bezmocně ležel na lůžku a všude kolem něj pípaly přístroje. Potichu jsem se chytila za ústa a pomalu přešla k němu.
Sedla jsem si vedle něj na židly a chytla ho za ruku. Podívala jsem se mu do očí, které měl zavřené a začala mluvit.
''Co jsi to vyváděl?..'' To vážně Chloe? Nic lepšího tě nenapadlo?
''Matty.. Já vím, že mě asi neslyšíš.. Ale po tom včerejšku.. Jsem si uvědomila, že k tobě také cítím něco víc než jenom kamarádství..'' Pošeptala jsem po dlouhé pomlce.
Po tvářích mi pomalu stékaly slané slzy plné vzpomínek na každou chvíli prožitou s ním. Nic jiného než mé tiché vzlyky a pípání přístrojů nebylo slyšet.
''Miluji tě.'' Řekla jsem po dlouhé době ticha.
Podívala jsem se mu do obličeje a představovala si jak se usmívá.. Škoda, že je to jen má představa. Dnes tu asi proleží celý den a nebude vědět o světě.. Nebude vědět nic co jsem mu řekla..
Najednou jakoby se mi to nezdálo se pomalu začal probouzet. Musela jsem si promnout oči a pro jistotu ještě štípnout do ramene, abych tomu uvěřila. Moje ústa se najednou roztáhla do velkého úsměvu.
''Matty?'' Pošeptala jsem, abych mu nějak neublížila a on se na mě podíval.
''Chloe?'' Malinko se usmál a já mu úsměv opětovala.
''J-je pravda.. T-to co j-jsi řekla?'' Zakuckával se, ale bylo mu rozumět.
''Ano, ano je.'' Přiznala jsem a on se usmál ještě více.
''Chloe?'' Zašeptal po chvíli ticha.
''Ano Matty?''
''Miluji tě.''