Probouzím se a zjišťuji, že jsem v jeskyni sama. Nikde nikdo. Jen Corďa mi dělá společnost. Kde jsou ti dva idioti?! Kyle i Sean zmizeli i se svými koňmi. No super. Někde tu pobíhá stádo profíků a oni se tady promenádují. Fakt inteligentní.
Mám je jít hledat? Nebo čekat? Doufám, že šli aspoň hledat vodu a ne popravovat jeden druhého. Popravdě je mi jasné, že jestli zbydeme jako poslední mi tři s našimi koňmi, zabijeme se navzájem. Pravděpodobně. Já bych nedokázala zabít Seana. A vlastně nemůžu zabít ani Kyleho... Má to přece být můj milenec! Ale myslím, že jsem teď to naše divadýlko pěkně podělala, když jsem mezi nás přijala i Seana.
Nakonec se rozhoduji sníst nějaké sušené ovoce, ale vodu si pít zakazuji. Máme už jen asi čtvrt litru. Musíme něco najít. To ovšem nebude tak jednoduché, jelikož jsme v horách a tady jsou jen jaksi zamrzlé potůčky. Možná bychom mohli zase nechat nějaký sníh roztát. Ale UŽ nemáme žádnou nádobu. Jop, kýbl nás zradil. Prostě si praskl a už v něm žádná voda nevydrží.
Možná... Mám geniální plán. Někdo musí odlákat profíky a já už pak nebudu mít problém prohledat jejich zásoby a případně si něco odnést. Jenže jak je odlákat... Mám to! Kyle bude dělat, jakože honí Seana a snaží se ho zabít. Profíkům se to zalíbí a půjdou se podívat. A já pak prokážu své zlodějské schopnosti. Takhle bychom to vlastně mohli dělat pořád.
V tom momentu přijíždí do jeskyně Kyle na Diablovi a hned za ním Sean s Ankarou a oba se tlemí jak měsíček na hnoji. ,,Kde jste byli vy paka?!" zaječím na ně, ale hned potom si zakryju pusu rukama. Tohle nebylo zrovna chytré Jenn! Vynadám si.
,,No, chtěli jsme najít nějaké čerstvé bobule a trochu jsme se seznámili" řekne Kyle a stále má na obličeji výraz, jakoby něco kouřil. Sean sleze z Ankary a podává mi kožené pouzdro od vrhacích nožů a unitř na mě čekají asi dvě hrsti borůvek.
,,Seš si jistej?" ptám se pro jistotu. Nechci Seanovi moc věřit. Sice ho mám celkem ráda, ale... Tak moment! Já jo mám ráda?! A sakra!
,,Jasně, že jo! Vždyť nám rostou před domem" odpoví mi Sean a podívá se na mě takovým tím pohledem stylu: Tys to jako nepoznala?
Pochvíli handrkování sníme trochu borůvek a já sděluji klukům svůj geniální plán. Oni velice ochotně souhlasí a tak se připravujeme na další divadýlko.
(401)