Dnes v noci jsem se několikrát probudila z nočních můr. Zalita potem jsem se pokoušela usnou a nemyslet na umírajícího Corďu. Dnes se to totiž stane. Vypustí nás do arény a nechají nás tam pobít jeden druhého.
Rychle se osprchuji teplou vodou a potom se dostavím na snídani. Jsem strašně vystreslá. Je mi jasné, že nedokážu přežít. A co je ještě horší, bojím se, že mě Corďa uvidí umírat. Nebo já jeho... Sean je očividně zakoukaný do salátu a přemýšlí o jiných věcech. Možná bych měla udělat to samé. Nasnídám se hodně, ale ne tolik, aby mi bylo blbě. Budu hodně běhat.
Lewis mě oblékl do takové černé pružné kombinézy. Nášivy má jako rajtky. A je docela zateplená. Možná pojedeme někam na severní pól... Jen to ne! Nesnáším zimu.
,,Oběvíte se v aréně asi sto metrů od rohu hojnosti. Kolem rohu hojnosti budou malé paddocky, ve kterých budou zavření koně. Sežeň si jídlo, pití, nějaké zbraně a pokud možno i oblečení. A hlavně si sežeň Cordina" řekne mi Lewis a potom mě mírotvorci odvedou do vznášedla a letíme pryč.
Světlo mě bodá do očí a zjišťuji, že jsem se právě objevila uprostřed arény. Odpočítává se nám šedesát vteřin. Rozhlédnu se kolem. Jsme na louce. Kolem nás je hustý les. Jsme v údolí. Hranice arény tvoří obrovské zasněžené hory. Tady v údolí sice není sníh, ale i tak je tu pořádná kosa.
Splátci jsou v kruhu kolem rohu hojnosti a paddocků s koňmi. Corďa je naštěstí kousek ode mě. Všude jsou poházené důležité věci. 40 vteřin... Musím si rozmyslet, co udělám. 30 vteřin... Přivolám si Corďu, umí to, naučila jsem ho to doma. 20 vteřin... Seberu nejbližší batohy a nějaké věci, které jsou nejblíže. 10 vteřin... Pohled mi padne na krásný luk. Je jen třicet metrů odtud, mohu ho dostat... 7, 6, 5,... Je to velký risk... 4, 3, 2,... Chci ho? ...1...
Zazní gong a já vystřelím vpřed. ,,Corí!" zaječím a zapískám. On zvedne hlavu a když zjistí, kdo ho volá, přeskočí plůtek ohraničující paddock a cválá ke mě. Já popadnu dva batohy, které mi málem podkopnou nohy a mířím k luku. Cestou mi do ruky padne i kožená uzdečka. Až teď si uvědomím, že koně tu nemají žádné vybavení. Luk je ode mě ještě deset metrů, když je u mě Corďa. Sakra! Nestihla jsem to! Rozhodnu se zapomenout na luk a i s batohy na zádech nasedám na Corďu. Zapomenu na nasazování uzdečky. Jen mu ji přehodím kolem krku a rychle se rozhlédnu.
Očima hledám své spojence. Kyle na Diablovi mě hledají na druhé straně louky a... Zoenina shirská klisna Rybeana cválá směrem k lesu kousek od nás. Kde nechala Zoe? Ale těsně před tím, než zaběhne do lesa si všimnu malinké postavičky krčící se na jejím hřbetě. Není skoro vidět. Chytrá Zoe! Rychle pobídnu Corďu do cvalu a navádím ho k lesu než těsně kolem nás proletí dva nože.
Zoe pobízí Rybeanu do stále rychlejšího a rychlejšího cvalu. Letí lesem a my za ní. Za zády se nám stále ozývají výstřely z děla. Musela už umřít alespoň polovina splátců a koní.
Zoe se po nás ohlédne, a když zjistí, kdo ji pronásleduje, zpomalí do klusu a nechá se námi dohnat. ,,Musíme si najít úkryt. Co bys navrhovala?" zeptá se mě stále trochu šokovaně. Chvíli přemýšlím. Jediné, co mě napadá jsou hory. ,,Možná v horách... Mohly by tam být nějaké jeskyně a třeba i horský pramen, myslím vodu" zauvažuju nahlas. Zoe přikývne a přidá ještě jednu otázku: ,,Kde je ten tvůj další spojenec? Kyle?" Na Kyla jsem úplně zapoměla. Vím, že mě teď nejspíš hledá, ale já ho ne. Je to vůči němu dost sobecké. Vlastně jsem mu ani neřekla, že máme ještě Zoe.
,,No, neviděla jsem ho, ale myslím, že on si mě všiml a hledá nás" řeknu nepřesvědčivě. Zoe tomu pravděpodobně uvěřila, protože kývá a pobízí Rybeanu směrem k horám. My s Corďou jedeme za nimi.
(650)