Podvod a únos
Déšť. Ten na mě právě čeká venku. No co. Zhasnu a zamču. S deštníkem pak doběhnu domů a budu s Brendonem. Uděláme si romantický večer. Pomyslela jsem si při mytí posledního hrníčku. Když jsem ho utřela, vzala jsem deštník a zhasla. Po zamčení dveří jsem šla ulicí. Byla skoro prázdná. Nikde nikdo. Tma pokryla domy, které ohraničovaly město. Lampy ozařovaly chodníky a silnici, na které se občas objevilo auto.
Přišla jsem k malému jednopatrovému domku. Lampa před ním jemně osvětlovala malou zahrádku. Prošla jsem brankou. Všimla jsem si, že se svítilo v celém domě, což mě docela znepokojilo. Vždy jsem Brendonovi nadala za to, že nechal rozsvíceno v pokoji, jež opustil.
Odemknula jsem vchodové dveře. Jen co jsem vešla, pohltila mě příjemná vůně vanilky. Na malém stolku v chodbě leželo několik voňavých čajových svíček. Polovina byla zhaslá. Z druhého patra šla slyšet tiše romantická hudba. Hlavou mi proběhla myšlenka, že to vše Brendon nachystal pro mě.
Ke schodům vždy chodím nejkratší cestou a to kuchyní. Ani teď jsem nešla jinudy.
Na velkém jídelním stole ležela prázdná sklenice od vína a dva talíře se zbytky jídla. Dosti mne to zarazilo. S údivem jsem se dobelhala ke schodům a stuhla jsem. Mému oku neunikly černé lodičky. Nebyly mé. Nemám přímo takové a rozhodně bych je nenechala uprostřed schodů. Dostala jsem podezření, že tu nejsem jen já a Brendon. To nedojezené jídlo, cizí ženské boty.
Naštvaně jsem vyšla schody. Na zemi před ložnicí ležely šaty. Zelené. Asi dlouhé po kolena, těsné a bez ramínek.
Původně jsem měla být v kavárně déle, ale šla jsem domů dříve. Brendon o tom nevěděl a tak si pozval někoho jiného.
Přišla jsem ke dveřím ložnice, které byly lehce pootevřené. Nervózně jsem zkrz škvíru nakoukla. Zahlédla jsem Brendona a nějakou brunetku, jak leží vedle sebe zakrytí peřinou a tiše oddechují. Dveře jsem otevřela dokořán. Čekala jsem co se stane, ale oba nejspíše spali. Tiše jsem došla k mému pracovnímu stolku a na papír napsala:
Milý Brendone.
Nebudu více komentovat to, co jsem viděla večer. Ani se nepokoušej se mnou spojit; nemám náladu se s tebou dávat po tom všem do řeči. Sbal si těch pár věcí, co tu máš a vypadni!
Anysha
S vyrovnaným pocitem jsem si vzala batoh a do něj dala mikinu, kalhoty s tričkem, mobil, nabíječku a spodní prádlo. Otočila jsem se na Brendona a nad jeho hloupostí jsem zakroutila hlavou.
Poté jsem vyšla z pokoje a také z mého domu. Ve tmě, v dešti a v lehkých šatech jsem se rozhodla dojít za rodiči. Nejkratší je to projít lesem.
Procházela jsem se po lesní zablácené cestě. Déšť dopadal na mé havraní černé vlasy a oči se zaplnily slzama. V tu chvíli jsem ho nenáviděla. Déšť mi dával pocit, že nebrečím sama. Až teď se mi projevovaly emoce. Mé modré oči se podívaly k nebi, ale né na dlouho. Upřely se na černou postavu muže v dálce, který šel ke mně. Zastavila jsem se a mlčky postavu sledovala. Pomyslela jsem si, jestli nemám utíkat. Postava se blížila ke mně čím dál rychleji. Pocítila jsem strach, ale neměla jsem energii na to utíkat. Přišla ke mně mužská osoba. Tak asi 30ti letá. Blond vlasy v měsíčním světle zářily. ,,Copak se tu tak sama potuluješ, holčičko?" zeptal se mě. Já si ho prohlédla od spodu nahoru a odpověděla jsem: ,,Co vám je do toho?"
Náhle mě jiný muž se zrzavými vlasy, který šel nejspíše celou dobu za mnou, mi vytrhl z ruky batoh a vytáhl z něj všechny věci, které spadly na mokrou cestu. ,,Co jsi to udělal?!" vykřikla jsem na něj. Oba se na sebe usmáli a muž se zrzavými vlasy řekl: ,,Myslím, že ta se šéfovi bude pro Dena líbit."
,,Šéfovi? Pro Dena? Co to má znamenat?!" znervózněla jsem. Hned mě blonďák chytil za vlasy a táhl mě dolů. Samozřejmě jsem se neudržela a spadla přímo do kaluže. ,,Mlč!" Ohlédla jsem se k nebi a někdo do mě kopl takovou silou, že jsem ztratila vědomí.
Čus bus kocourci,
omlouvám se, ale kniha je momentálně v opravě... tato kapitola byla na můj vkus moc vulgární a nesmyslná. Pokusím se celou knihu upravit tak, aby děj nebyl tolik nesmyslný a vše zapadalo tak jak má. Pokud jste v mém ději našli nějakou chybu, které jsem si nevšimnla, nebude mi vadit, když mě o ní upozorníte.
Moc vám děkuji za pochopení 😊