Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XXI. Nell má přítele? Jako vážně?

Pomalu jsem otevřela oči. Zamrkala jsem, abych zaostřila. Tma. Jsem v jakési místnosti. Koukla jsem se směrem k oknu. Pod oknem byla sedačka a na ní... Den? To je Den!

,,Dene?" vydala jsem ze sebe tiše až chraptivě. Den otevřel oči a unaveně se posadil: ,,Any. Ty už jsi vzhůru."
Vstal a pomalu mířili ke mě. Taky jsem se posadila.
Den mě pevně objal.
,,Jak dlouho tu jsem?" zeptala jsem se.
Den se ode mě oddálil: ,,Dva dny. Jakpak ti je, zlato?"
Zymyslela jsem se. Jak mi je? Jako kdyby mě přejel autobus? Hm...

,,Jo...dobře." řekla jsem s lehkým úsměvem.
,,Lásko?" pohladil mě Den po tváři.
,,Hm..?" dala jsem mu možnost mluvit.
,,Neměla by ses stresovat. A stres ti způsobovala hlavně Nell, takže... zařídili jsme, že si Nell udělala seznamku. A našla tam fajnovýho kluka a-"
,,Nell má přítele?" vykřikla jsem překvapeně.
,,Ššš... jo. Má. Takže už u něj bydlí." dodal s úsměvem a políbil mě na čelo.
,,To je fajn." řekla jsem unaveně.
I přesto, že jsem dva dny spala, potřebovala jsem spát znovu. Položila jsem hlavu na polštář a znovu usla.

Když jsem se znovu vzbudila, byl už den v pokoji stál doktor, nějaká sestřička a Den.

,,Vidíte? Já říkal, že už byla vzhůru!" řekl pyšně Den.
Doktor protočil očima: ,,Však já neříkal, že jste lhal. No... uvidíme jak to s vámi, slečno Watsonová, bude. Když vše bude v pořádku, zítra by jste už mohla domů."

Usmála jsem se: ,,To jsem ráda."
,,No... ale ještě by jste měla minimálně týden odpočívat v posteli. Tak my jdeme. Přeji příjemný den." řekl doktor a spolu se sestrou odešel.

Zbytek dne jsem si s Denem povídala. Jednou dokonce zavolala i máma. Bylo to milé, jak na mě mysleli.
Večer za námi přišel znovu doktor.

,,Takže... jak se cítíte?" vydal ze sebe vesele.
,,Skvěle." odpověděla jsem. Sestřička mi zkontrolovala tlak a pak doktor řekl: ,,Tak... tlak máte v pořádku. Myslím, že vás zítra budu moct pustit. Ale vyhýbejte se stresovým situacím. Tak dobrou noc."

,,Děkuji doktore. Dobrou." odpověděla jsem a s úsměvem jsem se podívala na Dena: ,,Tak a zítra jedem. Nedovezl jsi mi sem nic, že ne."

Den se usmál také: ,,Jen kartáček, pastu a ručník kdyby náhodou."
Ušklíbla jsem se: ,,Nemohu uvěřit, že má Nell přítele. Zrovna ona."

,,No. On je stejný jako ona." začal se smát.
Mě z toho do smíchu nebylo. Jestli je stejný, nevydrží jim to a ona se vrátí. Ještě chvíli jsme si dál povídali a pak jsme oba usnuli. Ráno mi Den vzal věci, já se převlékla do svého oblečení. Vyrazili jsme domů. Cestou jsme se zastavili na jedné pláži. Oba jsme vystoupili a zahlédli základy malého domku. Na tváři se mi objevil velký úsměv.

,,Woow! To je naše?!" vykřikla jsem radostně.
Den přikývl, chytil mě jednou rukou kolem pasu a tím si mě přitáhl k sobě. Chvíli jsme tam stáli a prohlíželi si to. Bude se tu žít nádherně. To ticho, jen šum moře, krásné západy slunce, volnost pro děti a svoboda.

Po chvíli tichého koukání jsme se vraceli zpět k autu a mířili k rodičům.

Den zaparkoval před domem. Hned co jsem zaklepala na dveře, otevřel mi Andy. Rozzářili se mu oči, jen co mě viděl.
,,Mamí!" zakřičel a objal mě. Na to jeho 'mami' si budu muset zvyknout. Ale bylo milé, že mě tak rád viděl.

S Denem jsme vešli dovnitř. V obývacím pokoji byla Nell a... Brendon?! Můj bývalý?!

Lidi! Jak?! Skoro 20k shlédnutí?! Jste blázni?! Teda... vy jste zlatíčka 😊😊😊 to fakt nene 😃
Já vás miluju 😃
A Btw. Už mám naplánované přesné pokračovaní v dalších kapitolách 😉 bude to prostě epický a těším se na to i já sama 😂 tak ještě jednou Danke 😃😃😃
A chci se zeptat... co mám udělat s Brandonem? Mimochodem... je to Anyshin bývalý z první kapitolky 😉
Uvidíme, kdo odpoví 😊

XXX 😘