Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XX. Jak jsi mohla?!

Jak jsi mohla?

,,Děkuju moc." poděkovala jsem, když
jsme byli na odchodu.
,,Běžte, nebo si to rozmyslím." řekla s pyšným úsměvem.
Rozloučili jsme se a spolu šli k autu. Jack nás šel doprovodit.

,,Jo a abych nezapoměla!" volala na nás Suzie: ,,nedala jsem vám dárek k zasnoubení. Předávám vám Jacka. Mějte se." a zmizela uvnitř vili. Všichni tři jsme se s úsměvem podívali na Jacka.
Andy byl asi nejšťastnější z nás všech.

Všichni tři...teda čtyři jsme nastoupili do auta a Den nastartoval. Jeli jsme k zpět k mým rodičům.

***

,,Ahoj mami." objala jsem mámu, když jsme přijeli. ,,Ahoj zlato. Kdo to je?" zeptala se nechápavě. Jack přistoupil k mámě a stiskl ji ruku: ,,Jack... Jack Curtney. Těší mě."

Ta na něj dál překvapeně zírala: ,,Uh...já jsem Charlie. Vítejte... Bene! Máme návštěvu. Připrav venku posezení. Uděláme si oheň." a s úsměvem mířila ke skleněným dveřím na zahradu.
,,Tak pojď Jacku!" vykřikl šťastný Andy a táhl Jacka dovnitř. My jsme vešli hned po nich.

Mířila jsem na zahradu za rodiči.
Tátu jsem na přivítanou objala. Dnes jsem ho ještě neviděla a včera jsme spolu moc nemluvili.
,,Hele...nelekněte se, že tu Jack s námi bude, dokud si nepostavíme ten dům."
Máma se podívala na tátu a ten s úsměvem přikývl: ,,Vypadá jako milej chlápek."
Ulevilo se mi: ,,Jo...taky je. Může pomoct a je to můj a Dena bodyguard. Darovala nám ho Suzie."

,,A to je zase kdo?" vytřeštili na mě oba oči. Uchechtla jsem se: ,,To je Dena a Andyho máma. A kde je vůbec Nell?"
,,Na nákupech." odpověděl znechuceně táta. Protočila jsem očima.
Den za mnou vesele přiběhl: ,,Any? Už mají postavený základ podlahy a jednu zeď. Nechceš se tam zajet podívat?"
,,Jsem unavená..." řekla jsem omluvně: ,,Nenecháme to na zítra?"
Den s úsměvem přikývl a políbil mě na čelo.

Asi dvě hodiny jsme seděli u ohně a opíkali párky. Pak si Andy začal kopat do balónu a k němu se přidal i Den, Jack a táta. Já s mámou jsme jen fandili. Když už byla tma a oni furt hráli, přišla Nell. A proto, že šla zadní brankou, zahlédl ji jako první Andy. Začal ječet a běžel za Denym. Když se všichni ohlídli na místo, čeho se Andy lekl, začali se smát. Nell si uraženě přisedla k nám. Měla děsivě natupírovaný vlasy a hrozně tlustou linku od tužky na oči, která se jí pak obtiskla i na celé víčko.

,,Em...Nell? Sluší ti to...uh." řekla jsem s úšklebkem. Zamračila se: ,,Sklapni!"
,,Nell..." snažila jsem se ji uklidnit.
,,Drž už hubu! Nebaví mě se furt koukat na to, jak jsi šťastná ty a né já. Víš jak dlouhi jsem nikoho neměla?! Tak už konečně sklapni a nech mě do prdele být!" procedila mezi zuby a odešla do domu. Všichni se nechápavě po sobě dívali. Chtěla jsem jít za ní, ale máma mě zastavila: ,,Nech ji. Akorát by nám zkazila hezký večer. "
Lehce jsem se pousmála a dál jsme seděli venku.

Když už bylo pozdě, zavolala jsem na Andyho: ,,Andy! Jde se spát."
A teď začalo to smlouvání, že ještě pět minut.
,,Pět minut by ti nepomohlo. Ale víš co? Napustím ti vanu a budeš v ní mít hodně pěny. Co myslíš. Příjmeš ten návrh?"
Andy se zamyslel a pak dodak: ,,Jo. Ale musí tam být se mnou Den!"
Otočila jsem se na Dena: ,,Ale do vany s ním nejdu."
Přikývla jsem. Oba tedy šli. Otec si šel s Jackem pustit americký fotbal a já s mámou jsme začali uklízet talíře. Když jsme je naskládali do myčky, Den s Andym vyšli z koupelny. Andy byl už v pyžamu.
,,Tak pojď Andy. Do postele." a šli jsme do mého bývalého pokoje, kam jsem chtěla Andyho uložit. Den šel s námi. Když jsem otevřela dveře, myslela jsem, že omdlím. V pokoji byly všechny mé portréty, co jsem kdy namalovala roztrhané na kusy a rozházené po pokoji. V šestnácti jsem se věnovala malování portrétů. Oči se mi zaplnily slzami. Padla jsem na kolena a brala do rukou jeden kus papíru za druhým.

,,To jsi namalovala ty?" zeptal se tiše Den. Přikývla jsem a začala brečet. Máma nám ještě nesla sušenky. Když to viděla, talíř jí spadl a rozbil se o zem.
,,Any..." řekla s výdechem: ,,Co se to tu stalo?"
Naštvaně jsem vstala a mířila do společenské místnosti. Věděla jsem, že tam Nell bude.

,,Ty jedna krávo pitomá!" začala jsem po ní řvát. Podívala se na mě s úšklebkem a vstala: ,,Copak Anysho! Už jsi viděla pokoj?"

,,Jak jsi mohla?!" rozbrečela jsem se. Mezitím všichni za námi přiběhli.

,,Ty máš vše...a já? Vůbec nic. Tak jsem ti to chtěla trochu oplatit." řekla a začala se smát.

Zamotala se mi hlava a začala jsem padat. Poslední, co si před omdlením pamatuji je, jak mě Den chytil a všichni se seběhli kolem mě...