Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

VII. Sestřenka 👎

Sestřenka

,,Dobré ráno Any." probudil mě sladký Denův hlas. Otevřela jsem oči a zahlédla ho, jak stojí předemnou s růží.

Růže? Jak sladké. Tak tomuhle já rozhodně neodolám.

,,To je pro tebe." řekl a růži mi podal. Poděkovala jsem a k růži přičichla. Náhle mě Den zarazil. On se ohnul a políbil mě na tvář.

,,Co budeš snídat?" zeptal se. Já neodpovídala, protože jsem úplně ztuhla z jeho polibku. Nebyl to sice francouzák, ale co.

,,Any?" zeptal se znova. Já se konečně probrala: ,,Já... Asi nic. Někdy nesnídám." a Den přikývl. Odešel do kuchyně.

Rychle jsem vstala. Otevřela jsem sříň a to co mě překvapilo bylo to, že tam jsou mé věci. Náhradní oblečení, plyšák a... Mobil?!

Zapla jsem ho a uviděla 2 nepřijaté hovory od sestřenky Nelly a jednu její zprávu:

Anisho? V pátek mám oslavu narozenin a moc bych si přála, kdyby jsi konečně přišla. Prosím.

Měla bych tam jít, protože jsem vždy propásla její narozeniny. Ale Den mě tam nepustí. No. Když ho vezmu s sebou.

Vyšla jsem z ložnice ještě v noční košili. Mířila jsem směrem k Denovi, který seděl na gauči.

,,Dene? Kdybych chtěla za někým jet jen na návštěvu, jel by jsi se mnou?"
zeptala jsem se ho a on si stoupl ke mně: ,,Ale nesměla by jsi nikomu o naší práci říct."

Já se usmála: ,,Děkuji. A neměj strach. Popravdě se mi tady líbí."

,,No. A kam jedeme? A kdy?" zeptal se mě. Já jsem byla na pět sekund zticha. Pak jsem dodala: ,,Za mojí sestřenkou. Má narozeniny. Ale mám tu menší problém."

Den se nechápavě na mě podíval: ,,Jakej?"

,,Bylo by jí divné, že si tam tahám kluky a tak musíme předstírat, že spolu chodíme." řekla jsem mu nejistě.
Čekala jsem, že to zamítne, ale pravda je opak.
,,Jo. Pro tebe cokoliv. A kdy tam teda jedeme?"
,,V pátek."
Den se zarazil: ,,V pátek? To je zítra. Tak dobře."

Byla jsem strašně šťastná. Zase z ničeho nic jsem ho objala: ,,Děkují!"

Odpovědí mi bylo pevnější stisknutí. Když mě pustil, řekl, že ještě musí něco zařídit, aby měl zítra čas a klid.
Já přikývla a vzala svůj mobil.
Začala jsem Nellu prozvánět.

,,Ahoj Anysho! Příjdeš teda?"
,,Jo. Ale nebudu sama. Příjde i můj nový přítel Den."
,,Nový přítel? Hm... A kolik mu je?
,,22."
,,A jak vypadá?"
,,Je hrozně milý-"
,,Anysho! Neptám se na povahu, ale na vzhled!"
,,No. Hnědě vlasy, modré oči a jizva na tváři."
,,Ooo! A co postava?"
,,Štíhlá a lehce namakaná."
,,Tak ok. Ahoj. A pozdravuj Dena. A nezapomeň mu říct, jak vypadám."
,,Jó... Jas-"

Píííp!

Tipla to. A mám docela strach, protože Nella je krásná štíhlá blondýnka. Prsa má hodně velký. Bojím se, aby se do ní Den nezamiloval. A sakra. To já se asi zamilovala. Do něj...