Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XIX. A máme to z krku!

A máme to z krku!

,,Děláš si ze mě srandu?!" zajásala jsem. Den se usmál, přisedl si ke mě a pohladil mě po tváři: ,,Právě že ne. Jsi ráda?"
S nadšením jsem přikývla. ,,Tak se pak pojedeme podívat, ano?" zeptal se. ,,Jo...ale musíme zajít i za tvou matkou ohledně Andyho. Víš, že to musíme vyřešit."
,,Já vím, ale nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad."
,,Ale je. Proč by nebyl?"

Den zaváhal a pak jen mávl rukou, abych to neřešila.Tak jsem to nechala být, lehla jsem si na pravý bok, protože jsem chtěla ležet naproti sedícímu Denymu. Zavřela jsem oči. Den mě hladil po tváři, při čemž jsem usla.

Ráno jsem se vzbudila asi kolem desáté. Když jsem byla s Denem nachystaná jet za jeho matkou, vyjeli jsme. Andyho jsme vzali s sebou, aby dosvědčil, že chce žít s námi.
Den včerejší večer sepisoval smlouvu, kterou jeho matka podepíše a Andy bude náš.

,,Já nevím, jestli je to dobrý nápad. Víš...co když nás dá k soudu a tam přece nesmím." řekl v autě. Než jsem stačila cokoliv říct, Andy mi skočil do řeči: ,,Ty mě nechceš? Tak se na to vykašlete, no! Stejně bych ti neříkal tati..."

V Denovi se vařila krev. Volant stiskl pevněji a já znervózněla. ,,Promiň Dene." řekl Andy, když si uvědomil, co řekl. Den dál mlčel. ,,Dene...vždyť se ti omluvil." řekla jsem tiše. Den prudce zastavil. ,,Dene!" vykřikla jsem leknutím. Den se rychle otočil na Andyho: ,,Tak hele bráško. Nikdo neříkal, že chci, aby jsi mi říkal tati! Tak si dobře rozmysli, jestli budeš mlčet a budeš mít tady tu za mámu, nebo ne!" a sedl si opět zpět k volantu. Znovu vyjel. Po zbytek cesty Andy nepromluvil.

Zastavili jsme před velkou vilou.
,,Tady bydlí." oznámil nám Den. Všichni jsme vystoupili. Andy mě chytil za ruku. Cítila jsem kolem nás všech nervozitu. Vešli jsme bránou do veliké zahrady.

,,Teď tam bude určitě Kenny." řekl smutně a zároveň naštvaně Andy. Při chůzi jsem se na něj podívala: ,,Kdo je Kenny?"
,,Jeden chlápek. Prý vyhrál nějakou soutěž krásy. Ale mě se nelíbí." dodal s úšklebkem.
,,Soutěž krásy je pro holky." řekl znechuceně Den, přitom se na nás ani nepodíval.

Zastavili jsme před velkými dveřmi. Den zaklepal a dveře se náhle otevřely.
,,Čau Dene. Kde se tu bereš?" řekl s úsměvem jeden postarší černoch ve společenském obleku.
,,Přišel jsem za mámou. Kde je?" odpověděl Den.
Muž ukázal na schody: ,,Kde asi. Spí."
,,To má furt budíček nějak kolem druhé odpoledne?" ušklíbl se Den a mířil ke schodům. Před nimi se zastavil, otočil se k nám a přikázal muži: ,,Jacku...prosím tě. Postarej se o ně."
Pak vybíhal jeden schod po druhém.

,,Takže... vy jste Anysha?" podíval se muž na mě. Přikývla jsem. ,,Já jsem Jack. Bodyguard Denyho matky. Pojďte za mnou. Udělám vám něco k pití." a vedl mě s Andym do velké kuchyně.

,,Andy? Jak se tam máš?" zeptal se Jack.
Andy si sedl na barovou židli ke kuchyňskému ostrůvku a s úsměvem odpověděl: ,,Víc jak skvěle. Jdu zase za chvíli do školy a Any mě tam doprovodí."

Jack se usmál a pobídl mě, ať se taky posadím. Sedla jsem si.
,,Takže... co si dáte k pití slečno?" zeptal se Jack. Andy prudce vyskočil ze židle a stoupl si před Jacka. Musel ale na špičky, jinak by na mě asi neviděl.
,,Jacku? Můžu já?" zeptal se ho na něco s velkým úsměvem. ,,Jasně kámo." a Andymu se rozzářily oči.

,,Ehm..." odkašlal si a pokračoval: ,,Slečno? Co by jste ráda k pití? Máme Colu, džusy různých příchutí, čaj, kávu nebo snad něco alkoholického?"
Poslední slovi řekl se smíchem. Začala jsem se smát také, protože mu Jack půjčil své sako. Vypadalo to opravdu komicky.

,,Hm...asi si dám Colu, prosím." řekla jsem s takovým majestátním přízvukem. Andy se otočil na Jacka: ,,Kuchaři? Jednu kolu!"
Jack s výtlemem vzal skleničku, nalil do ní Colu a podal mi ji.

,,Děkuji." poděkovala jsem s úšklebkem.
Než jsem se stačila napít, uslyšela jsem chraptivý hlas nějaké ženy. Otočila jsem se, abych viděla na schody v chodbě a zahlédla jsem starší ženu, asi kolem 49 let. Byla štíhlá a na sobě měla korzetové šaty.

Nevěděla jsem, že se to ještě nosí. Vypadá to dost...uh...zajímavě.

,,Abych vám mohla dát Andyho do péče, chci se podívat na tu tvou nevěstu." říkala Denovi.

Vešla do kuchyně a zarazila pohled na mém břiše: ,,Ona...ona je těhotná?"
Nechápavě jsem hodila pohled na Dena. Ten vypadal vcelku zmateně.
,,Ve svatebních šatech ti těhotenství slušet nebude. Udělali jste chybu." dodala a přisedla si vedle mě.
,,Em...slečno-"
,,Suzie...říkej mi Suzie." zarazila mě ve větě.
,,Dobře. Takže Suzie... svadbu bych radši měla tak po porodu."
,,No...ale musí to být několik měsíců po porodu, aby jsi stačila zhubnout." dodala a napila se mé Coly.
,,No...ale nevypadáš nijak zle. Uh...tak mi dej ten papír Dene, ať to mám z krku." řekla a natahovala se po Denovi rukou. Papír jí dal do ruky. Ona si ho položila před sebe a přes celý barák začala křičet: ,,Meliso! Dones mi pero! HNED!"

Do kuchyně doběhla jedna dívka. Nejspíše služebná.
,,Tady, madam." vydala ze sebe udýchaně.
,,Pomaleji to už nešlo? Em...takže...kde to mám podepsat?"