Můj Milý Únosce ✔ [Od 1.7. začne probíhat oprava]

XIII. Změna plánů

Změna plánů

Probudilo mě světlo. Denní světlo. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Vedle mě ležel Den. Potichu jsem vstala a vyšla z čistě bílé ložnice. Chtěla jsem si napustit vanu. Vzala jsem modré volné šaty a mířila s nimi do koupelny. Vlezla jsem do horké vody s pěnou. Opřela si hlavu o okraj vany a zavřela oči. Začala jsem relaxovat. Náhle mě ovanul chladný vzduch. Nijak jsem na to nereagovala. Prostě jsem dál ležela se zavřenými oči. Voda se začala vlnit. Jako miniaturní moře v bouři. Otevřu oči a chci pištět. Zabrání mi v tom Nailova ruka. Ano. Do koupelny mi vlezl Nail. Celý nahý si sedl ke mě do vany: ,,Krásko. Ty pištět nechceš."

Zamračila jsem se: ,,A co odemne chceš? Chodit ani spát s tebou nemůžu. Jsem těhotná."
Nail se ušklíbl: ,,A co kdyby ses toho mimina zbavila?"

Kývla jsem hlavou na nesouhlas. Nail se zamračil: ,,Toho dítěte se zbavíš! Jasný?!"

Zamračila jsem se: ,,Ne!!!" a kopla jsem ho do obličeje. Z nosu mu začala týct krev. Rychle jsem vstala, popadla první ručník a vyběhla z koupelny. Nail se zvedl a běžel za mnou. Chytil mi pusu a přitáhl si mě k sobě: ,,Pšššt!"

Kousla jsem ho do ruky a on mě pustil. Svalila jsem se na zem. Rychle jsem ale vstala a vběhla do kuchyně. Já ani neměla kam jinam. Ložnici bránil Nail. Stoupla jsem si do rohu k ledničce. Začala jsem křičet: ,,Dene!!! Pomóc!"

Náhle se otevřely dveře ložnice a přiběhl k nám Den. Koukl se na nahého Naila: ,,Co se tu sakra děje?!"

Přiběhla jsem k Denovi a objala ho. Brečela jsem. Den mě pohladil. ,,Byla jsem v koupelně a on za mnou takhle přišel a zabránil mi křičet. Pak si sedl za mnou. Já nějak utekla sem."

Den byl naštvaný. Hodně. Odstrčil mě a vrhnul se na Naila: ,,Já už tě fakt zabiju!"

Dal mu pěstí do obličeje. Popadl nůž a napřáhl se. Nail se snažil bránit, ale bylo to zbytečný. Nůž se stejně ocitl v jeho hrudi.

Já sjela zádama po stěně. Zakryla jsem si obličej a brečela jsem. Den popadl bratra a táhl ho do koupelny. Pak přišel za mnou: ,,Any? Prosím nebreč."

Ani jsem se na něj nepodívala: ,,Ty jsi ho zabil!" a on si sedl vedle mě. Chytil mě za ruku, ale já ucukla: ,,Nech mě!"

Den vydechl: ,,A je to tu zase. Zase jsi na mě naštvaná. Ale mě už to nebaví. Snažím se tě ochránit a místo láskyplného objetí mi nadáš." a stoupl si. Vytáhl z kapsi zápalky a položil je na stůl: ,,Sbal se. Pak propustíme ty dívky v nejnižším patře, dáme volno naším ochráncům, sbalíme i Andyho a odjedeme. Spolu."

Utřela jsem si slzu a přikývla. Pak jsem vstala: ,,Mohli by jsme být pár dní u mých rodičů."
Den se usmál a pohladil mě po tváři. Já ho objala: ,,Promiň."

Asi hodinu nám trvalo, než jsme si všichni zabalili věci a naložili je do auta. Den mě chytil za ruku a odvedl do nejnižšího patra. Tam, kde Nail týral dívky. Otevřel kovové dveře, kde jsem se poprvé probudila. Seděly tam na zemi dívky. Když nás zahléfly, všechny se namačkaly do rohu temné místnosti. Usmála jsem se: ,,To je vpořádku. Nic vám neuděláme. Chceme vás propustit."

Dívky vstaly a pomalu se blížila jedna blondýnka k nám: ,,Vážně jsme volné?" Den přikývl a ustoupil jim. Rychle všechny vyběhly z budovy. Já s Denem také. Nasedla jsem do auta, kde už byl i Andy. Den se na mě usmál: ,,Čekejte tady. Hned příjdu." a šel zpět do budovy.

Asi po 5 minutách se vrátil. Běžel. Nasedl do auta a rychle jsme jeli pryč. Budova za náma prostě... vybouchla.