Louis
H:"Tomlinsone!" zakřičel na mě můj šéf dnes už po dvanácté a to je teprve půl deváté ráno. Rychlím krokem jsem doběhl k jeho dveřím, aby neměl zase poznámky k mé slimáčí chůzi. Když jsem stál před dveřmi, zhluboka jsem se nadechl a zaklepal, nečekal jsem na svolení vejít a hned jsem vešel.
H:"Jsi hluchý? Řekl jsem snad aby jsi vešel?" vyjel po mě aniž by se na mě podíval. "A-ale....omlouvá se pane Stylesi" rychle jsem si svou poznámku rozmyslel. H:"Ale?" "N-na tom nezáleží" koktal jsem. H:"Nekoktej jako malé dětsko a mluv....nebudu to znovu opakovat." řekl podrážděně stále koukajíc do papírů, které měl před sebou. "V....včera jste mi řekl, abych nečekal na povolení vstoupit" špitl jsem a začal si hrát se svými prsty. H:"Teď chci aby jsi čekal" řekl chladně"Mám odejít a znovu zaklepat?" neodpustil jsem si trochu té drzosti. H:"Ne ty imbecile! Když už si tady tak tu zůstaň"
Myslel jsem si, že už jsem si na jeho nadávky zvykl...mýlil jsem se, pokaždé to bolí stejně. "Omlouvám se" H:"Přestaň se mi pořád omlouvat. Kdyby si nebyl tak neschopný nemusel by jsi plýtvat slovy na omluvu" cítil jsem jak se mi v krku vytvořil ,,knedlík,, který ne a ne zmizet a začali mě pálet oči. No nebudu tady před tímhle arogantním blbcem brečet. Nemusí vědět jak moc mě jeho slova bolí. I když nadávky slýcháte od dětství pořád vám to ubližuje, někdo může říct "Už jsem si zvykl" no jen to předstírá.
"Co jste potřeboval pane Stylesi?" zeptal sem se nakonec, když dlouhou chvíli nic neříkal a jen koukal do papírů před ním. H:"Dneska budu potřebovat aby jsi tady byl do devíti večer, dostaneš za to zaplaceno a teď mi dones kávu" "Cože? Já dneska ale nemůžu máme..." přerušil mě H:"Neptal jsem se tě, buď tady zůstaneš nebo zítra už nemusíš chodit" řekl rázně a už trochu naštvaně. Radši jsem všechny mé poznámky spolkl, otočil jsem se a došel jsem ke dveřím, kde jsem se otočil zpátky na mého šéfa a střetl jsem se s jeho pronikavě zelenýma očima.
Myslím že mě pozoroval když jsem se otočil.....tak nějak jsem to cítil.....navíc...vždycky to dělá. "J-jakou kávu si přejete?" H:"Jako obvykle"
Zbytek dne jsem vyplňoval nějaké potřebné papíry, zvedal telefony a několikrát si mě zavolal Harry abych mu něco donesl....jako obvykle.
Podíval jsem se na hodiny 15:00 v téhle chvíli, už bych se sbalil a vyletěl z tohohle pekla, až by se za mnou zaprášilo. Vážně skvělé... budu tady sedět jako imbecil, až do devíti hodin večer, namísto toho abych si užíval se svou rodinou pikniku, který jsem měli už tak dlouhou dobu naplánovaný. Vážně jsem se tam těšil, protože je to už dlouho co jsem se se svou rodinou viděl.....vždycky jsem musel pracovat já a nebo mamka, takže nebylo moc šancí si někde všichni, i s mými šesti sourozenci sednout a popovídat si.
H:"Tomlinsone!" od té doby co tady pracuju, nenávidím své příjmení. On mi nikdy neřekl Louisi, vždycky jen Tomlinsone a nebo imbecile, kryple, blbečku a mnoho podobných ,,přezdívek,, kterými mě tak rád oslovuje.
Rychle jsem se zvedl ze židle, vyšel z mé malé útulné komůrky, kterou nazývají kancelář a rychlím korkem došel až k jeho dveřím na které jsem zaklepal.....tentokrát jsem si počkal na svolení vstoupit.
H:"Už několikrát jsem ti říkal, že máš zaklepat a vejít" poznamenal. No to si dělá srandu že? Nechtěně jsem si hlasitě povzdechl a došel k jeho stolu. H:"Máš nějaký problém?" proč se na mě sakra nedívá když se mnou mluví?
"J-jen že jste mi dnes vynadal za to, že jsem vešel bez svolení" H:"Ty musíš mýt vždycky nějaký problém že?" vyjel po mě bezdůvodně. "Omlouvám se" H:"Sedni si tady na křeslo a přečti si tyhle poznámky" ukázal prstem na křeslo před jeho stolem a druhou rukou mi podal tlustou složku s poznámkami. Potlačoval jsem touhu si nahlas povzdechnout přičemž jsem si vzal složku a sedl jsem si na mě určené místo.
Když jsem konečně dokončoval svou zadanou práci bylo skoro devět hodin večer. "Tady, všechno jsem si to přečetl" postavil jsem se a natáhl k němu ruku se složkou. H:"Opravil si všechny chyby?" "Cože? Neřekl jste mi že to mám udělat" H:"Tak ti to říkám teď, sedni si a udělej svou práci pořádně" "Teď žertujete že ano?" H:"Cože?!" to bylo podruhé co se na mě za dnešek podíval.....kupodivu jsem byl tak naštvaný, že mi jeho pohled nenaháněl strach jako obvykle.
"Slyšel jste" H:"Co si to sakra dovoluješ?!" křikl naštvaně stále hledíc mi do očí. "Měl jsem dneska něco naplánované s rodinou a kvůli vám jsem tu trčel. Řekl jste do devíti....je devět hodin takže když dovolíte rád bych šel domů" řekl jsem naštvaně a hodil mu složku na stůl. Už toho mám za dnešek...co za dnešek za celou tu dobu co tady pracuju, tak akorát.
H:"Jestli odejdeš máš padáka!" řekl chladně no zároveň naštvaně. Vykuleně jsem se na něj díval. H:"Okamžitě si sedni a udělej to znovu a pořádně!" mluvil přísně. "Nebudu to dělat znovu jen proto, že vy jste neřekl to co jste po mě chtěl!" odbyl jsem ho.
H:"Plátím ti takže jo budeš to dělat znovu....teď si kurva sedni a začni dělat svou práci pořádně!" zavrčel a znovu upřel zrak na papíry před sebou. "Jsem tady od sedmi hodin od rána, je devět takže jdu domů" oznámil jsem. H:"Ne nejdeš" "Já ze sebe nebudu dělat totálního krypla..." přerušil mě H:"To ani nemusíš už jsi to zvládl" "Co prosím?" H:"Slyšel jsi teď si kurva sedni a dodělej to" "Řekl jsem že ne!" zvýšil jsem hlas.
H:"Tímhle tempem tady budeš do zítra ty blbečku tak si sedni a dělej" "Tak tohle stačí! Ty mi nemáš co nadávat! Já mám ve smlouvě napsané kolik hodin tu mám být, takže ty mi nemáš co nařizovat abych tady byl dýl. Taky mi nemáš volat v osm hodin večer, abych ti kurva rezervoval místa v posrané restauraci nebo ti domluvil nějakou schůzku! Už toho mám vážně dost! Skáču ti tady kolem prdele od rána do večera a jediné co z toho mám jsou nadávky, ponižování a řev! Nejsi o nic víc starší jako já! Chováš se ke mě jako ke kusu hovna a já toho mám právě dost!" vybouchl jsem, už sem to v sobě nedokázal déle držet, a kurva seru na debilní vykání když jsem s tímhle spratkem chodil na střední školu.
"Kurva a dívej se na mě když s tebou mluvím!" křikl jsem a rukou mu papíry shodil ze stolu. Podíval se na mě a ten jeho klidný obličej mě začal dovádět k nepříčetnosti.
"Ty nemáš žádné právo mě ponižovat a nadávat mi! Jsem tvůj asistent ne tvoje posraná služka se kterou můžeš vytírat podlahu! Můžeš se přestat tvářit tak klidně a povýšeně když na tebe křičím?! Jak může být někdo tak povýšený, arogantní a nesnesitelný blbec jako ty?! A víš ty co? Jdu domů a nezajímá mě jestli mě vyhodíš, radši budu uklízet na ulici než pracovat o vteřinu dýl pro takového kreténa jako si ty! Ne víš co? Ani se nemusíš obtěžovat s vyhazováním, protože jdu sám! Hezký den pane Stylesi! Doufám že jednou vám někdo konečně rozbije ten váš povýšený ksicht! A že si někdy uvědomíš jak hrozný člověk jsi, s lidmi zacházíš jak s odpadem, myslíš si jaká nejsi hvězda, ale víš ty co? Jsi jen rozmazlený fakan, který se k téhle pozici dostal jen díky své rodině. Někteří hold neměli takové štěstí jako ty Harolde. Nevím kdy se s tebe stal takový povýšený idiot jako jsi dnes, protože takový si nikdy nebyl." skončil jsem a snažil se zklidnit svůj zrychlený dech. "Sbohem" dokončil jsem a chtěl se otočit k odchodu.
Nechápu jak jsem mohl být někdy do takového idiota zamilovaný!
H:"Skončil jsi?" zeptal se úplně klidně. "COŽE?!"otočil jsem se na něj H:"Nikam nejdeš" oznámil mi "Ale jo jdu...jdu domů!" H:"Pojď sem" řekl rázně. "Cože?" H:"Říkám ti ať jdeš sem" "Ne"
A kurva teď mě určitě zbije nebo něco takového.......tohle jsem posral.
H:"Nebudu to opakovat Louis" přecedil skrz zuby. On mi řekl Louisi? To je skrytá kamera?
Chvilku jsem váhal, ale když se na mě podíval tím svým pohledem, ze kterého jsem měl strach. Váhavým krokem jsem obešel jeho stůl a zastavil jsem se pořádný kus od něho. H:"Blíž" zůstal jsem stát, ale hned co se na mě znovu podíval došel jsem až skoro k němu.
Proč musí být tak zkurveně sexy?!
Jedním rychlím pohybem se postavil a udělal poslední krok, který nás od sebe dělil. Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem měl pocit, že mi každou chvíli vyskočí z hrudě a svůj zrychlený dech jsem nedokázal zklidnit.
H:"Nic o mě nevíš" řekl úplně v klidu. "Nikdy jsi se takhle nechoval" H:"Časy se mění" ušklíbl se a podíval se mi na rty a pak zpátky do očí.
H:"Nikdo si tohle ke mě nikdy nedovolil" poznamenal a o kousek se ještě přiblížil. "To se divím" šeptl jsem. "Kdyby jsi nebyl o hlavu vyšší jak já, už bych ti jednu vrazil" uchechtl jsem se. Najednou už jsem z něj neměl takový strach jako před pár sekundami.
H:"Tomu sám nevěříš" šeptl mi do ucha přičemž mi z jeho dechu na mé kůži, vyskočila husí kůže. Nepatrně mě políbil na krk, dlaněmi chytl mé boky a jedním pohybem mě vysadil na jeho stůl.
Vtěsnal se mezi mé nohy a začal mě líbat na krku. H:"Nejsem tak hrozný člověk jako si myslíš" šeptl a políbil mě na ucho. Tichounce jsem vzdychl a pod jeho rty se jemně zachvěl. "Nevěřím ti" zaklonil jsem hlavu a tím mu umožnil lepší přístup k mému krku, čehož hned využil.
Svými rty laskal můj krk, sem tam zatahal za kůžičku zoubky a nakonec přejel jazykem. Měl jsem pocit jako bych se měl pod jeho dotyky každou chvíli rozsypat. Bylo to tak dokonale intenzivní, až jsem z toho šílel.
Odtáhl se od mého krku k mému uchu, rukou sjel z mého boku na mé podbříško H:"Dovol mi ti to dokázat"šeptl, rukou sjel na můj rozkrok, který mi přes kalhoty stlačil a mě z úst unikl stén se zakňučení dohromady.
No není to nic moc a je to po dlouhé době...no jsem ráda že jsem dneska vůbec něco sepsala :( Doufám že se aspoň trochu líbí :)