11. Října 1977
,,Čekala jsem jestli přijdeš." Ozvalo se od lůžka když Pandora (jako obvykle v devět večer) otevřela dveře na prázdnou ošetřovnu.
Eleven byla už dobré tři hodiny vzhůru a bylo docela vtipné že si toho nikdo do teď nevšiml. Nevšimli si toho její návštěvníci, Poppy a ani profesoři co se tu stihli mihnout.
Pandora překvapeně vytřeštila oči a pohled jí hned spadl na brunetku, která byla lokty opřená o postel v polosedu. Byla trochu rozcuchaná a měla kruhy pod očima, ale pořád to byla její Eleven.
Trvalo dvě sekundy než se vrhla k lůžku a svojí nejlepší kamarádku objala. Ani si neuvědomila že by jí to mohlo bolet, prostě to byl první impuls, který dostala.
,,U Merlina, měla si mi říct! Nebolí tě něco?" Vyjekla Pandora hned po tom co si uvědomila že to obětí může Eleven bolet a odtáhla se od ní.
Eleven jí věnovala jen lehký úsměv, byla to chabá náhražka těch úsměvů co měla na rtech před tím incidentem, ale byl to úsměv, což bylo dobré znamení.
,,Ležím tady určitě přes týden. Poppy mě už z fyzických zranění vyléčila." Řekla Eleven a pohladila Pandoru po ruce na náznak pravdivosti jejich slov.
,,To znamená že psychická zranění jsou?" Zeptala se tiše Pandora, upřímně jí bylo blbé se ptát. Na tuhle otázku Eleven neodpověděla a jenom se podívala do prázdna.
,,Byl to Lestrange. Rabastan Lestrange. Přišel na to co je mezi mnou a Regulusem." Řekla Eleven a Pandora se na ní vyděšeně podívala. Eleven jí pohled opětovala, ale nebyl to ten typ pohledu který jí před chvílí věnovala.
Nebyl přívětivý, ale ledový a bez emocí, možná tak se špetkou opovržení, které Pandoru bodalo jako řidič nožů.
,,Lhali jste mi." Řekla a v hlase se jí odráželo dotčení. ,, Možná né přímo lhali, ale neřekli jste mi pravdu." Pandoře se na tváři objevil provinilí výraz, což Eleven utvrdilo v tom že ona celou dobu věděla co je s Regulusem, Bartym a dokonce i jejím dvojčetem.
Musela roztřeseně zamrkat, bylo toho na ní moc. Až moc informací, které slyšet ani nechtěla.
,,Nemůžu uvěřit že jsem si toho nevšimla." Eleven se hořce zasmála a normálně se posadila. ,,Od kdy?" Zeptala se na přímo a její oříškově hnědé oči nepatrně ztmavly.
,,Od prázdnin. Bylo to až ke konci srpna." Vydechla tiše Pandora. Eleven se zase podívala do prázdna. Nemohla uvěřit že jí lhali.
Celý měsíc jí lhali
Slyšela všechno co jí kdo řekl. Všechny přání ať se uzdraví od jejich spolužáků , spolubydlících a všech přátel, Pandořino vylívání emocí a i Jamesovo povídání. Zaregistrovala dokonce Remusovu omluvu za to že to klukům řekl.
Bylo strašné být uvězněná ve svém vlastním těle. Všem chtěla říct že je už vzhůru a chtěla s nimi mluvit, ale její vlastní tělo jí neposlouchalo.
Moment kdy se nejvíce proklínala za to že nemůže ovládat sama sebe byl v tu noc, kdy přišel Regulus. Byla to ta chvíle kdy se jí svěřil. Moc dobře si uvědomoval že jí nevytočí jen ten fakt že je smrtijed. Ale vytočí jí to, že jí to zatajil.
V tu chvíli by ho nejraději začala mlátit a proklela by ho. Nakonec by stejně ho objala a chtěla mu pomoct, ale to už teď nechce udělat. Nenechá se ovládnout silou momentu.
,, Výborný." Vydechla Eleven a v hlase jí byla znát hořkost z toho co se všechno dozvěděla. Všechno co si vysnila a v co doufala se během několika dní rozpadlo.
Bylo to jen několik sekund. Pár sekund co ani jedna nic neřekla. Pro Pandoru to bylo nejdelších deset sekund jejího života.
,, Ať se sem ty zmije jen opováží přijít." Řekla Eleven až neobvykle zranitelně a nervózně si začala otáčet se zlatým prstenem na ruce. Pandora se na ní překvapeně podívala.
Jako by Eleven veškerá nenávist zase opustila a zdála se strašně zranitelná. Pandora si byla jistá že jí v takovém stavu ještě nikdy nevyděla.
Natáhla k ní ruku, aby jí objala, ale pak si uvědomila co udělala. Eleven jí přesto přijala, blonďatou Havraspárku objala a rozbrečela se.
Pro Pandoru bylo příšerné vidět co se jí stálo. Věděla co jsou rodina Lestrange zač. Vrazi a hlavní přívrženci Voldemorta. Rabastan jí nepochybně musel mučit, jen doufala že její kamarádka nebyla pod vlivem kletby Cruciatus.
Věděla že Eleven kluky chtít vidět nebude, ale musí jim nějak opatrně říct co se jí stalo. Zaslouží si to vědět, i Regulus si to zaslouží.
Pandora na ošetřovně strávila další tři hodiny. Eleven se rozhodla že Pandoru ignorovat nebude, ale zbytečné se jí svěřovat taky neplánovala.
Její přátelé u ní přišli o důvěru. Zasvětila je do svých tajemství. Ukázala jim to co mají vědět jenom Poberti a nakonec to skončilo tím že jí neřekli tak důležitou informaci.
S Pandorou se domluvila že klukům zatím neřekne že se Eleven probudila. Sice jí musela vyhrožovat, ale Dora to slíbila. Tak nějak Eleven doufala že její důvěru znovu nezradí.
Madame Pomfreyová jí z nemocničního křídla pustila druhý den po snídani. Slíbila že se zatím vyhne tréninkům famfrpálu, ale prý až začne sezóna, tak by už mohla být zdravá. Sice s tím Eleven nesouhlasila, ale odporovat Poppy se neodvážila.
Teď bylo těsně po vyučování. Sama v Nebelvírské věži strávila už šest hodin a bylo to vážně příšerných šest hodin, kdy se přejídala sladkostmi co jí přátelé nechali v ošetřovně a nekontrolovatelně brečela. Mezi tím si četla i knihy.
Byla to jedna z knih o nitroobraně. Tento obor magie ještě neumela, ale zajímal jí.
,,Eleven?!" Vyjekla Lily když si brunetky v vyklenu u okna všimla. Marlen a Mary se málem přerazil když se vecpaly do pokoje, aby viděli mladší Potterovou.
Eleven otočila hlavu od okna a věnovala svým kamarádkám mírný úsměv. Byla to zrovna ta chvíle kdy vybrečela všechny slzy a už měla jen zarudlé oči. Trochu to Eleven připomnělo situaci s Pandorou, když se k ní vrhli a začali jí objímat.
,, Seš v pořádku?" Vyjekla Marlen.
,, Madame Pomfreyová nám neřekla že seš vzhůru." Řekla zase Mary, takovým smutným tónem. Doufala že budou první kdo se s ní uvidí.
,, Já se strašně omlouvám." Řekla zase Lily, nepochybně při tom narážela na to že prozradila její vztah s Regulusem. I když to byla vina její, i Remuse.
,,Jsem v rámci možností vpořádku, neřekla vám že jsem vzhůru, protože to zjistila až včera po večerce a v pořádku Lily, James to podle všeho vzal dobře." Řekla Eleven klidným tónem. Nehodlala to nějak víc rozebírat.
,,Ale Sirius to zas tak dobře nevzal." Povzdechla si Lily a posadila se na svojí postel. Marlen a Mary zůstali sedět na Eleveně posteli.
,,Sirius je nestabilní. Trápí ho i ten fakt že to je pořád jeho bratr." Řekla Eleven. Bylo zvláštní se dívat na Eleven, ale zároveň jí nepoznávat. Něco na ní bylo jinak.
,,Asi máš pravdu." Řekla Lily.
,, Stejně už není co řešit. S Regem to nejspíš dál nepůjde." Povzdechla si Eleven, ale na tváři si nedovolila znát zklamání.
Všechny dívky se na ní zmateně podívali. Fungovalo jim to celé měsíce a teď to ukončí kvůli jednomu útoku? Eleven jako by vycítila jejich zmatení a s neutrálním výrazem jim začala vysvětlovat o co jde.
,,Věděla jsem už předtím že hraju velmi špatnou hru, ale uvědomte si co jsou Blackovi zač. Teď nemyslím Reguluse, ten je jiný než jeho rodina. Myslím jeho rodiče a zbylé příbuzné." Řekla Eleven polohlasem.
Dívky si mysleli že jim řekne ještě něco, ale ona se zase podívala nepřítomě z okna. Bylo jasné že chce být sama.
Ani jedna nevěděla že se Eleven necítí dobře ani ve svém vlastním těle. Že se bojí jít spát, protože by byla zase uvězněná v těle, které jí neposlouchá. Eleven se bála že se z této zkušenosti nevzpamatuje.
•••
,, Bellatrix ví že Rabastan udělal nějaký zákrok k tomu, abych byl benevolentnější k věcem Voldemorta." Řekl Regulus a upřeně se díval do jednoho bodu na tmavě lakovaném stole ve velké síni.
,, Poslední schůze byla peklo." Přidal se k němu Evan zahořklým hlasem. Voldemort má zvrácené myšlení a během prázdnin se museli naučit výbornou nitroobranu, aby se jim nedostal do mysli.
Obvzlášť Regulusovi, který od té doby co Rabastan napadl Eleven začal pochybovat o mnoha věcech týkajících se jeho rodiny a jeho původního náhledu na svět.
Pandora Evana opatrně objala. Nevěděla co se jejímu bratrovi honí hlavou, ale doufala že to všechno přežije.
,, Není to Eleven?" Vyhrkl z nenadání Barty a to donutilo jeho zbylé tři přátelé stočit pohled ke dveřím velké síně kde zrovna vcházela Eleven s její přátelé z Nebelvíru.
Regulus jí propaloval starostlivím pohledem a hledal jakoukoliv známku zranění, nebo něčeho neobvyklého. Fyzicky se zdála být naprosto v pořádku a k jeho údivu měla nadále na krku jeho řetízek a prsten na ruce, který jí dal na ošetřovně.
Přeci jen rozeznal jednu na první pohled viditelnou změnu.
Výraz v obličeji.
Eleven byla známá svojí drzost a věčně usměvavou povahou. Byla vdycky přesná kopie Jamese Pottera v dívčí podobě a to z ní dělalo princeznu své koleje.
Neměla úsměv na tváři a i nadálku se dal rozeznat její vzdálený pohled. Kdyby se Regulus svým způsobem nebál k Eleven jen přiblížit, tak by u ní už byl. Ale Eleven se mu neobtěžovala věnovat ani postranní pohled.
Věděl že to celé zničil.
,, Nevypadáš překvapeně." Obvinil Evan svojí sestru, která se na Eleven dívala spíše omluvně. Zdálo se že Pandora už věděla něco co oni ne.
,,Věděla jsem že je vzhůru." Vydechla smutně Pandora. ,, Osobně mě požádala ať se vám o tom nezmiňuji." Na Bartyho tváři se na pár setin objevila bolestná grimasa. Tohle zjištění ho dost ranilo.
1572 slov