30. Června 1977
,,Proč jdeme tak brzo? Vždyť vlak odjíždí až za nějaké dvě hodiny a já chtěla navštívit kluky ve sklepení." Vyhrkla Pandora když jí Eleven táhla ven z hradu. Už teď byly připravené na odjezd.
,, Bradavický express odjíždí za hodinu a dvacet pět minut Dorko a chceš se vyhnout tomu co udělal můj milovaný bratr s jeho přáteli ne?"
,,Co udělali?" Zeptala se dychtivě. Eleven se otočila ke vchodu do hradu a ukázala na jednu černou šmouhu, která se pohybovala. Pandora zamhouřila oči.
Nebyla to šmouha, byly to desítky pavouků. Pandora vyděšeně vyjekla. Nebyla ale jediná která byla zděšená, i Eleven se celá tahle věc vůbec nelíbila.
,,O tomhle jsem se dozvěděla dneska ráno, podle mě mi to kluci neřekli kvůli Remusovi, asi chtěl abych to Regulusovi nestihla říct. No taky že jsem to nestihla a tak jsem radši běžela hned za tebou." Řekla Eleven.
Bylo vidět že se cítí trochu provinile kvůli tomu že je nestihla varovat. Byla pravda že když se musela rozhodovat nad tím jít dolů do sklepení nebk do věže, tak vyhrála věž.
,,No, a proto jsem tě vytáhla tak brzo, buď ráda že si do sklepení nešla. S největší pravděpodobností tam už pavouci dorazili." Dodala Eleven a zamračila se ke vchodu, když viděla jednoho Zmijozelského praváka vybýhat z hradu.
Hned po něm se z hradu vyřítil Peter, Remus a za nimi byly dokonce Lils, Marlen a Mary po jejich boku běžel pes. Všichni se smáli a mířili ke kočárům taženými testrály.
,,Kde sakra sebrali psa v Bradavicích?" Zeptala se zmateně Pandora. Když nastupovali do kočáru tak tam z lesa přiběhl jelen. ,,Mám lepší otázku, jak si sakra ochočili jelena?"
Eleven na to bezradně koukala, byl docela nesmysl aby jí řekla tajemství, které s kluky už několik let měli. Nebyla to věc kterou by mohla říct. Prostě to nebylo jenom její tajemství.
,, Víš, nemám ani ponětí." Řekla a zamračila se. Eleven nevěděla jestli jí tu chabou lež uvěřila, ale Pandora se dál neptala.
•••
,,Měli by jste si dávat bacha pitomci." Řekla Eleven když se konečně prodrala přes celý vlak až k poslednímu kupé kde seděli všichni Poberti a její tři kamarádky z pokoje.
,,Co se stalo Eleven?" Zeptala se ustaraně Lils, Eleven se nadechovala k odpovědi , ale přerušila jí Marlen tou svojí větou kterou vyjekla.
,,Kde si sakra od rána byla. A kde si vlastně seděla? Hledala jsem tě snad v každém kupé!" Celou tu větu pronesla úplně nadšeným tónem.
,,Přišla si o dost zábavy po tom co si ráno tak vystřelila z pokoje." Utrousil pobaveně Sirius. Eleven si strhaně povzdechla.
,, Víte, lidem přijde divné když tady běhá pes jen tak po pozemcích. Nebo když se u skupinky studentů objeví jelen a normálně se nechá pohladit. Nebo ještě horší je, když někdo vidí jak na jelena nasedá krysa." Všichni v kupé stichli.
Všech sedm studentů se na Eleven upřeně dívalo. Jako první kdo se rozhodl ticho prolomit byl James.
,,Kdo nás vyděl ségra?" Zeptal se a trochu přikrčil obočí. Eleven semkla rty do linky a sedla si na poslední volné místo vedle Marlen.
,,Jenom Pandora Rosierová. Byly jsme před hradem v tu chvíli kdy jste běželi ke kočárům." Řekla Eleven a všechny v kupé projela přísným pohledem. Někdo by si řekl že ho mohla chytit od Minnie.
,,Dora je tvoje kamarádka ne? Tak to je v pořádku." Řekl Sirius a usmál se. ,,Děláš pohromu z něčeho úplně normálního."
Eleven se tvář skřivila do bolestné grimasy. Ona Pandoře nechtěla lhát. Už takhle před svými přáteli měla docela dost tajemství a tohle bylo jedno z dalších.
Pandora, Regulus... Všichni čtyři byly dost chytří na to aby už věděli že jim něco neříká. Je jen otázka času kdy jim dojde trpělivost a budou požadovat nějaké odpovědi.
,, Máš pravdu, zbytečně vyšiluju." Řekla Eleven. Zvedla se ze sedačky a krečovitě se usmála. ,,Jdu za Dorkou. Neuvidíme se celé dva měsíce." Řekla a už nečekala na odpověď. Odešla z kupé.
Dora totiž nebyla jediná s kterou se chtěla rozloučit. Kluky taky s největší pravděpodobností neuvidí a s Regen chtěla ještě poslední dvě hodiny strávit
Docela jí ranilo že si nikdo z kupé nevšiml že to nebyl souhlas, všichni se začali úplně normálně bavit jako by to nic nebylo. Cítila se že do jejich kolektivu už tolik nezapadá
709 slov