7. Ledna 1977
Chodba byla prázdná, když jí procházela skupinka pátého ročníku z Nebelvíru. Eleven jako obvykle byla vedoucí mezi chlapci a udávala směr kam se skupinka vydá. Další hodina kterou měli bylo bylinkářství. A jaká náhoda že ve skleníku měli být právě se Zmijozelem.
Eleven si už týden byla jistá že Barty něco tuší. Teď už na ní nemával jako obvykle, ale měřil si jí podezřívavým pohledem stejně jako Reguluse.
Nebyl jediný kdo něco tušil. Další na koho měla podezření byla blonďatá Havraspárka. Pandora se jakýmsi záhadným způsobem o tom incidentu dozvěděla a pořád se na Eleven s Regulusem šklebila.
Nevěděla kdy a jak, protože ten incident se jaksi od Vánoc stihl ještě párkrát zopakovat.
27. Prosince 1976
Bylo poledne. Eleven se probudila až po desáté hodině a další dvě hodiny se bezvýznamně válela v posteli jen se svými hříšnými myšlenkami. O snídani stejně přišla.
Ani se neobtěžovala obléct školní hábit a vzala si jenom sukni a jednu z halenek které si přivezla z domu. Ani kravatu si nezavázala a rovnou vyrazila z Nebelvírské věže.
Z velké síně šel slyšet Tichošlápkův štěkavý smích. James zase musel provést nějakou pitomost. Eleven doufala že do toho Lils nebyla zapletená, né teď když si to s Jamesem docela urovnali.
Zbývalo jen pár kroků k velké síni, ale někdo se rozhodl že snídaňo-oběd ještě chvíli počká. Ucítila mužskou ruku na jejím předloktí a než stihla vykřiknout, tak už byla ve stínu jednoho výklenku.
,,Snad se mě nebojíš." Mělo to vyznít jako otázka, ale spíš bylo to jenom zkonstatování. Její oči se přizpůsobily tmavému prostředí a zahlédla ostře řezanou čelist a pobavený ušklebek Reguluse.
,,Tebe bych se nemohla leknout." Zapřela jeho tvrzení. Dala by si ruce na hrudník, ale v tom jí překážel Regulus, který jí svým tělem tiskl ke zdi. Zvedl jeho jednu ruku a vlasy, které jí spadly do obličeje lehce odsunul. Eleven cítila jeho prsty na čelisti a jeho horký dech na tváři.
Za ty dva dny od toho co se políbili na hlídce se s Regulusem setkávala jenom v přeplněné síni vždy na jídlo. Jeho pohled byl ještě intenzivnější jak si ho pamatovala a jistým způsobem se jí to líbilo.
Dávalo jí to pocit, jako by pro něj byla jenom ona a žádná jiná. Bylo by riskantní něco mezi nima zkusit udržet, ale jak se po mudlovsku říká zakázané ovoce chutná nejlépe.
Ucítila že prsty na její čelisti vystřídali měkké rty. Bylo to pro ní nové. Nikdy nic takového necítila, ale byla to automatická reakce, když zaklonila hlavu a tím ho povzbudila k dalším krokům.
Jeho hrdelní zavrčení se jí neslo kostmi a rozproudilo jí krev. Na své rozpálené kůži cítila jak se Regulus usmál. Nepochybovala o tom že Regulus je tím majetnickým typem kluka.
Regulus se svými polibky (které zanechávali i menší znaménka) dostal až ke rtům. Zastavil se. Jejich rty byli od sebe jen pár milimetrů.
Eleven se přes řasy podívala do jeho očí, do těch nádherných šedo-modrých oči které budili dojem jako by jste se dívali do rozbouřeného moře.
Viděla v nich jakési zaujetí a chtíč. Cítila to napětí , které mezi nima panovalo. Eleven se tomu poddala první a prudce ho políbila na rty.
Ruce dokázala uvolnit a jednou mu zajela do těch jemných vlasů a druhou si ho přitáhla za krk. Regulus taky neváhal. Jednou rukou se pořád držel opřený o stěnu a ta druhá jí držela za pas.
Eleven si nebyla jistá jak by kdokoliv kdo by je viděl reagoval, ale bylo jí to jedno. Nechala se ovládnout tou vášní která z Reguluse vyzařovala a užívala si momentu.
Nedokázala určit jak dlouho spolu už v tom zapomenutém výklenku byly. Regulus pustil její pas a znovu se oběma rukama opíral o stěnu a zabraňoval jí v odchodu. Né že by to měla v plánu.
Přesto že se už nemohla cítit jeho rty na těch svých, tak by přísahala že cítí jeho chuť na jazyku. Jeho typická kolínská a lakované dřevo.
,,Asi by jsme se takto měli scházet víc Potterová. Nemyslíš?" Zeptal se a na rtech mu hrál úšklebek.
•••
Takhle zpětně je docela vtipné že se vážně už takhle setkali. Museli mít obrovské štěstí že je zatím nikdo nenašel.
Eleven nakoukla do skleníku. Už tam byly všichni zmijozelští. Normálně by byla otrávená, ale pronikavý pohled s lehkým úsměvem který jí Regulus tajně věnoval stál za to.
Lehce jí zrudli tváře, ale přesto vešla s Nebelvíry za zády dovnitř a usadila se na druhé straně.
Nepochybovala o tom že to bude jenom pár dní a Barty přijde na to co se stalo, protože Eleven věděla jak ojedinělé jsou úsměvy od mladšího Blacka. Někdo jako Barty na to přijde.
8. Ledna 1977
Eleven správně předpokládala že Pandora něco ví, jelikož jí o den později přepadla na chodbě.
,,Nejsem slepá." Řekla Pandora a Eleven se na ní zmateně podívala. ,,Vidím co se děje." Eleven napadlo že Pandora musela zjistit co se stalo mezi ní a Regulusem, ale nečekala že to na ní takhle vytasí na chodbě.
,,Pandoro, já-" Eleven nestihla ani dokončit větu a Havraspárka jí neslušně přerušila.
,, Chodíš s Regulusem, je to tak?" Vyklopila na ní Pandora. ,,Nevěřila bych že zrovna ty by si to táhla zrovna sním. Upřímně? Nesnášíte se od prvního ročníku!"
Eleven se na ní zmateně podívala. To co blondýnka řekla nebyla tak úplně pravda. Pandora si trochu pletla pojmy chodit a scházet se.
,, Já s Regulusem nechodím." Řekla potichu, ale přesto dost srozumitelně a naštvaně. Zpomalila její krok, protože musela cestu do velké síně co nejvíce zpomalit, aby měla čas to Pandoře vysvětlit. Bohužel si nevšimla že je někdo sleduje.
,, Vlastně to byla náhoda, podle mě to ani jeden z nás nečekal." Začala Eleven opatrně. ,,Na Vánoce jsem měla večer hlídku. S Mrzimorským prefektem jsme narazili na Reguluse, který přijel do Bradavic dřív. Mattew utekl a já jsem se začala bavit s Regulusem."
Eleven si ani neuvědomovala jak se jí jeho jméno dobře vyslovuje. Tak jednoduše jí sklouzne po jazyku.
,,Viděla jsem jak vypadal, unaveně. Ta konverzace byla zase takové pošťuchování jako obvykle." Pandora jí skočila do řeči.
,,Nevím o tom že Reg přijel do Bradavic dřív." Eleven se na ní zamračila za to že jí skočila do řeči, ale na její větu jen pokrčila rameny. ,,Tady jde o to že jsme se prostě pošťuchovali, nebudu vysvětlovat co se vlastně stalo, ale políbil mě.
Víš co je ironie? Můj první polibek ukradl můj odvěký rival." Eleven se musela uchechtnout. Byla to docela úsměvná situace. S Regulusem tam zůstala až do půlnoci. Moc toho nenamluvili, ale jeho přítomnost jí byla příjemná.
,,Co to bylo na Nový Rok?" Zeptala se. Eleven se překvapením rozšířili zorničky. Pandora na to přišla až na konci roku.
,,Co říkal Regulus, tak u zmijí byla párty na které nechtěl být. To samý bylo i u nás v Nebelvíru. Můj bratr a ostatní připravili obrovskou oslavu.
Nějak jsme se prostě našli a upřímně. Být s ním na Astronomce bylo lepší než být na té oslavě." Řekla Eleven.
,,Tím chceš říct že nám budeš Reggieho krást z oslav?" Ozval se pobaveně další hlas za nima. Eleven i Pandora sebou vyděšeně trhly a otočili se na Zmijozela opírajícího se o zeď.
,,Věděl jsem že se něco děje. Reg se poslední dobou bez jakéhokoliv vysvětlení prostě vypaří, navíc vašich pohledu si nemůžu nevšimnout." Barty se znechuceně zašklebil.
,, Cizí rozhovory se neodposlouchávají Bartemiusi." Zavrčela naštvaně Pandora. Eleven se jí konečně rozpovídala a on jí do toho skočil. Nestihla vyslechnout ani detaily.
,,Když mi Black nic neřekne, tak informace zjišťuji sám." Pokrčil rameny Barty. ,,Ale proti Potterové nic nemám, vím jak to bylo s tou Talkalotovou. Tebe mám alespoň rád." Při poslední větě Eleven překvapeně pozvedla obočí.
Jako odpověď jí bylo Bartyho přikývnutí. Aby řekla pravdu tak Eleven taky svým způsobem měla Bartyho ráda. Možná že při příležitosti schůzky s Regen se i víc sblíží s Bartym.
,, Doufám že budeme mít šanci někdy jindy Potterová." Řekl Barty ve chvíli kdy trojice prošla dveřmi velké síně. Moc lidí si jich nevšimlo, ale Regulus s Evanem museli vidět že s Bartym mluvila.
Eleven rychle odvrátila zrak od Zmijozelského stolu a rozloučila se s Pandorou. Když přicházela ke lvům, tak se na ní podezřívavě dívala Lily. Hned jak se Eleven usadila, tak Lils už za al mluvit.
,,Zmijozel a Havraspárka? Taky dobrá společnost ve které se nacházíš. Barty je docela strašidelný." Eleven věděla na co naráží. Barty byl na pohled kluk kterého nic a nikdo nezajímá, ale doopravdy byl chytrý a chápavý. Navíc celá jejich trojice působila nadřazeně a povýšeně
,,Barty je můj kamarád." Povzdechla si Eleven. ,, Já ti Srabuse taky nebrala." Bylo vidět že to Lils trochu zabrzdilo před nějakou přehnanou reakcí. Vlastně jí odpověděla až po několika minutách.
,, Dobře, nechápu to, ale respektuju. Jen, dej si prosím pozor."
,,Neboj se Lils, kdyžtak já vím do čeho jdu." Lils se na Eleven usmála. Ta cesta kterou se teď vydala je dost nebezpečná a nejspíš jí to bude bolet. Stejně se předtím už nedá ustoupit.
1488 slov