30. Června 1976
Eleven si nezjistitelným zmenšováním kouzlem zmenšila všechna zavazadla do pěticentimetrových kostek. Marlen ještě probíhala po pokoji, prý podle ní má špatný pocit že tu něco nechala.
Mladší Potterová už chtěla vyrazit ven z pokoje aby odchytila Jamese a zbytek kluků, ale do očí jí uhodila zaprášená černo-stříbrná krabička.
Věděla kdy, při jaké příležitosti a hlavě od koho jí dostala. Nevědomky se chystala že jí otevře, ale na poslední chvíli si to rozmyslela a strčila jí do kapsy.
Otevřením té krabičky by sama v sobě něco porušila. Uznala by že zmije nejsou špatné a to se jí nelíbilo. Nakonec se rozhodla že už má všechno a vyšla ze dveří. Dole ve společenské místnosti na ní už čekali kluci.
,,Že ti to trvalo." Řekl nevrle Sirius a protáhl se. Eleven jen protočila očima. Zas tak dlouho na ní čekat nemohli, protože bylo vidět že James je vzhůru tak maximálně hodinu.
Dalo se to poznat podle přeležených vlasů.
,,Rád bych si povídal, ale chceme stihnout kočár ne?" Zeptal se Remus. To už skupinku Pobertů přesvědšilo že by už měli odcházet.
Těsně před obrazem Buclaté dámy se že společenské místnosti ozvala obrovská rána. Všichni Poberti se zmateně otočili, ale Remus je hnal dál do hradu.
,,Hej, já chci vědět co to bylo." Řekl Sirius naštvaně, když do něj Remus strčil aby konečně prošli tím průchodem.
,, Zní to jako problém někoho jiného." Uzemnil ho vlkodlak a i Sirius konečně byl venku z Nebelvírské věže. ,,Na tenhle typ idiocie vážně nemám trpělivost." Dodal tiše Remus když konečně všichni odcházeli.
Jen co se dostali na poslední chvíli do vlaku tak se už pískalo na odjezd. Kluci zamířili rovnou úplně na konec vlaku do posledního kupé. Jako obvykle bylo prázdné.
Sirius se hned svalil na sedačku a zabral celou jednu půlku, takže James s Eleven se museli trochu uskromnit. Naproti se posadil Remus. Peter se zdržel, takže do kupé přišel o pár minut později.
Remus znovu otevřel nějakou knihu, ale dění v kupé vnímal. Peter na sedačku vyskládal sladkosti, které když šli uličkou koupil(důvod proč se zdržel), takže si od něj všichni mohli vzít co chtěli.
,,Tak. Máme menší novinku." Řekl James. Tři páry oči se na Jamese podívali. Jediný Sirius se koukal jinam, protože moc dobře věděl co jeho nejlepší kamarád hodlá říct.
,,Vyklop to Dvanácteráku." Pobídl svého kamaráda Remus. Nesnášel když ty sklony k dramatičnosti, které měl Sirius přebýral i James. Stačila jen jedna drama queen.
,,No, Tichošlápek je trochu v prdeli." Řekl. Chvíli bylo v kupé ticho, protože to nikdo nepochopil. Slova se tedy ujala Eleven.
,, Tak řekněme že to není nic neobvyklého." Zkonstatovala Eleven a zašklebila se. Vždyď to byla právě ona která kuky a obvzlášť Siriuse s Jamesem tahala z průšvihů.
James na to něco chtěl říct, ale Sirius ho přerušil.
,,Na začátku pátého ročníku jsme se s matkou hodně pohádali a já utekl u domu o dva dny dřív. Matka mi poslala před koncem roku dopis že mě doma už nechce vidět a že už nejsem v rodině výtaný pokud si nevezmu Thálii Nott. Nemám to v plánu, takže nevím jak to naše setkání skončí." Vysvětlil docela rychle.
Když se rozhlédl po kupé, tak od jeho tři přátel kteří to do teď nevěděli o co šlo dostával velmi šokované pohledy. Obvzlášť od Eleven.
,,Takže, co z toho vyplývá?" Zeptal se opatrně Remus a projel Siriuse starostlivým pohledem. Nikdy se nevyznal v těch čistokrevných pitomostech, ale tohle znělo dost vážně.
,,No, to zjistím až doma." Vydechl Sirius.
,,Ale budeš tam jen čtrnáct dní, pak jedeš k nám." Snažila se ho Eleven trochu podpořit. Tuhle návštěvu plánovali už od konce NKÚ. A i rodiče s tím už počítali.
,,Jo, já vím." Řekl a stáhl rty do úzké linky. ,,Ale matka je nepředvídatelná žena."
,,Radši změna tématu." Řekl Remus a zhluboka se nadechl. ,,Musíme domluvit kdy přijedeme i my ostatní."
•••
,,Effie! Vidím děti." Ozval se Fleamont po tom co zahlédl tmavovlasé sourozence a jeho manželka se téměř okamžitě hrnula obejmout Jamese a Eleven.
,, Chyběli jste mi!" Vydechla a svým objetím své děti málem udusila. Eleven se snažila už od začátku vykroutit, jelikož to vážně bylo pevné objetí.
,,Mami! Rád bych se dožil dalšího školního roku!" Řekl James a snažil se vyprostit stejně jako jeho sestra.
,, Nebuď hubatý Jamesi." Okřikla svého Sina Euphemie a konečně je pustila. Eleven se hned vrhla do náruče ke svému tátovi. Milovala oba rodiče, ale tátu objímala raději.
,,Počítal jsem dopisy Jamesi. Tenhle rok jich k nám přišlo sto sedmdesát." Řekl Fleamont s pobaveným úsměvem a když od něj Eleven odstoupila, tak objal i svého syna. James se trochu ušklíbl.
,,To je lepší jak minulý rok. To jich bylo téměř dvě stě." Řekl James a hodil po svých rodičích výmluvný úsměv. Je pravda že tento rok se mu víc dařilo schovat se než ho Minnie našla.
Možná by se měl nechat dát od Eleven hodinu o schovávání se a nedáváním najevo že něco jsem provedl. Mohl by se mu to hodit do budoucna, protože těch dopisů co posílají rodičům je vážně hodně.
Možná by se tu hodinu od Eleven měli vzít všichni Poberti, přece jen tak pro jistotu.
,,A Eleven má pochvalu od profesora Kratiknota a Minervy." Řekla pyšně Euphemie a pohladila svojí dceru po tváři. Eleven se na Jamese škodolibě usmála.
Je pravda že profesorka McGonagallová se s tou pochvalou trochu zdráhala, jelikož jako jedna z mála profesorů si není jistá jestli se Eleven nezpojuje do záškolácké činnosti. Ale jelikož na Eleven nic nemá, tak jí tu pochvalu nakonec napsala.
,,Měli by jsme už jít." Ozval se Fleamont a ještě dodal. ,,Gratuluju Eleven." A pak popohnali Jamese aby je následovali z nástupiště.
,,Dvě pochvaly jo?" Začal James potichu ke své sestře. ,,Kdyby věděli jak se předvádíš v umění Pobertů víc jak já!" Zabrblal naštvaně. Eleven se na něj naopak vyzývavě usmála.
,,Tak dobrý pro mě že o tom nemají ani ponětí." Řekla směrem k Jamesovi tiše. Ten odvrátil hlavu kvůli jejímu vítěznému úsměvu.
Je pravda že Eleven v tomhle prostě .Ela štěstí. Narozdíl od kluků věděla jak se nenechat chytit.
1007 slov