28. Ledna 1976
Eleven ještě rychle seběhla schodiště, ale pochybovala že by jí to nějak pomohlo. Už takhle šla pozdě na hodinu. K její smůle byla celá chodba zasekaná.
Respektive přeplněná studenty, kteří taky pospíchali do svých hodin. Dle pomalého pohybu studentů se dalo odhadnout že cesta do sklepení jí bude trvat dvacet minut, možná více. A hodina začala před těmi minutami.
Rozhodnutí bylo jasné, pokusit se zmizet z dohledu a vzpomenout si na jakoukoliv tajnou chodbu která vede do sklepení. Jelikož si Eleven pamatuje téměř celý Pobertův plánek nazpaměť, tak nebyl problém si na jednu z chodeb vzpomenout.
Tmavovlasá čarodějka nahmataka lehce vystouplé cihly ve stěně za sochou a před ní se otevřela chodba. Je nízká, tak metr sedmdesát, ale to pro Eleven s její výškou problém není. Normálně narovnaná se rozeběhla vlhkou chodbičkou někam do středu hradu.
Už deset minut po začátku hodiny. Chodbu vpodstatě celou proběhla, jelikož o tajných průchodech mezi zdmi věděl vážně málokdo, tak nikoho nepotkala.
Do pěti minut se dostala do sklepení. Jen patnáct minut zpoždění, to ještě jde. Kdyby procházela tou chodbou, tak by to vyšlo tak na pětadvacet.
Eleven sprintovala k učebně profesora Křiklana. Bylo jí jasné že jí to omluví, ale bude mít dost práce navíc. Jen s lehkým zaklepáním vrazila do třídy.
,, Slečno Potterová?!" Vyjekl překvapeně profesor Křiklan a udiveně se na jednu z jeho nejoblíbenějších a nejlepších studentek podíval. Nestávalo se že by zrovna Eleven potrvá byla pozdě na hodiny. Vždycky byla ta slušnější se sourozenců.
,, Omlouvám se pane profesore." Řekla Eleven, ale hlavu nesklopila, jelikož měli hodinu se zmijemi a obvzlášť ti tři v zadním rohu místnosti by jí to dali sežrat. Tedy spíše Evan s Regulusem.
Když už u nich byla myšlenkámi tak tam zabloudila i letmým pohledem. Evan se na ní překvapeně díval. Bylo to překvapení s pobavením. Přeci jen málokdy se podaří aby zrovna Potterová šla pozdě na lektvary, na hodiny si většinou dává pozor. (Když jí nevyruší například starší Black)
Barty se přiblbě usmíval, ostatně jako obvykle. Jakmile si všiml jejího pohledu tak jí ještě zamával. Jeho chování se vážně někdy nedalo pochopit, ale Eleven ho začínala mít docela ráda.
No a pak tu byl Regulus. Ten se na ní zamračeně díval. Ale tentokrát to nebyl posměšný nebo vyčítavý pohled. Prostě jí propaloval pohledem který pořádně ani nedokázala určit co znamená.
,,Sedněte si slečno Potterová." Řekl jemně Křiklan. Přeci jen to bylo poprvé co se tohle stalo a ona byla vždy taková milá. Eleven se tedy otočila a měla namířeno k Davidovi.
,,Nebo!" Zarazil brunetku profesor. Mladší Potterová se tedy zase otočila. A snažila se neprojevit otrávení.
,,Odložte věci a přijde prosím sem." Řekl s úsměvem. Eleven si jen povzdechla. Svoje pergamenty odložila na lavici k Davidovi a přešla k profesoru Křiklanovi.
,,Slečno Potterová, jsou zde čtyři lektvary. Určete který je který." Řekl jednoduše zadání, bohužel přivést to bylo náročnější..
•
,,U Merlina ten tě vyzpovídal!" Vyjekl v mezi smíchu David. Ještě pořád si živě vybavoval její zmučený výraz když po ní chtěl informace o přípravě lektvarů proti ohni. Sice to zkoušení dala na výbornou, ale před katedrou u profesora strávila celý zbytek hodiny, mezi tím co na ní všichni jen koukali.
Teď měli se zmijemi ještě jednu hodinu a to kouzelnické formule s Kratiknotem. Bude muset ještě jednu hodinu přetrpět ty jejich hadí ksichty.
Hned po příchodu do třídy se jako vždy usadili v druhé lavici a jelikož přišli přímo na čas tak profesor Kratiknot už byl ve dveřích. Celá třída jako na povel ztichla a malý profesor krati k noc přešel mistnos až ke své vyvýšené katedře.
,, Před vámi na stole je kůra." Začal profesor a vážně se před každým na stole objevil kus kůry ze stromu. ,,Zapalte jí a udržujte plamen dvacet centimetrů vysoký, nic jiného než kůra nesmí vzplanout." Řekl přísně. Stejně se dalo očekávat že to někdo pokazí.
David, Eleven a Black jako obvykle neměli žádný problém. Mladší Potterová to zkoušela už minulý rok s Lils v knihovně když se to učila ona. Tohle pro ní je jen opakování.
Ale pro ostatní to byla novinka. Náročná novinka. Během chvíle se jeden z plamenů vymkl kontrole. Ožehl vlasy třem Zmijozelským studentkám.
Dvě z nich začali zděšeně ječet, ale 'aquamenti' od profesora Křiklana to zachránilo.
,, Slečno Talkalotová!" Vykřikl káravě profesor a drobná blondýnka zahanbeně sklopila hlavu.
,, Omlouvám se pane profesore." Řekla. Její tváře, kromě toho že byly strašně zarudlé, tak tam byly i šmouhy popela od spálené kůry. Bylo jen štěstí že se jí nezapálilo obočí. Pro Eleven spíše smůlu, protože Lucindu neměla ráda.
Od jejich chlapeckých spolužáků z hadem na hábitu se jí dostalo jenom výsměchu. Obvzlášť od jejího 'údajného' přítele Reguluse, který se posměvačně šklebil a Evan mu ještě něco šeptal.
,,Slečn-" chtěl začít profesor Kratiknot, ale v tu chvíli se rozrazili dveře od učebny a dovnitř vešla osoba, která měla slepené vlasy nějakým zeleným hnusem a celkově od té hmoty měl celý hábit a obličej. Sotva mohl vidět.
,,Pane profesore! Oni mě napadali. Já nevím, nic nevidím!" Vyjekl ten chudák. Eleven vytřeštila oči, protože ten hlas znala. Bylo to měsíc zpátky co s tímto člověkem byla na plese.
Byl to Benji.
,,Pane Fenwicku co se vám to sakra stalo?!" Vyjekl profesor Kratiknot a nejrychlejším krokem který mu jeho malé nohy dovolily se vydal za svým studentem z Havraspárské koleje.
,,On mě někdo napadl! Byli dva!" Začal rychle mluvit, že mu malém nebylo rozumět. Profesor Kratiknot ho gestem zastavil. Nerozuměl pořádne ničemu co Benji řekl.
,,Kdo? Kdo to byl pane Fenwicku?" Snažil se z něj dostat Kratiknot.
,,Já- já nevím!" Vyjekl zděšeně na to, že normálně je považován za jednoho z neodvážnějších a nejklidnějších chlapců na škole. Byl výbornou parketou pro každou dívku která chtěla gentlmena, ale James ho přesto neschvaloval a teď udělal něco takového chudákovi Benovi.
Takhle od Eleven odežene všechny kluky.
Celá třída se rozesmála Havraspárskému studentovi z pátého ročníku. Profesor Kratiknot si jen povzdechl a s Benjim Fenwickem opustili třídu.
Eleven si frustrovaně prohrábla vlasy a položila si hlavu na stůl. David jí povzbudivě poplácal po zádech. Dneska má asi velmi špatný den.
1009 slov