29. Dubna 1975
,,Myslím že ti to moc nepomůže." Oznámila mladší Potterová Davidovi, který se šprtal na zítřejší hodinu. Profesor Brown v minulé hodině naznačil možnost kouzelnického souboje a proto jí to přišlo zbytečné. Tentokrát by mohla zase ona nakopat prdel Regulusovi.
Naštěstí už tu porážku nevytahuje. Možná na to zapoměl, i když je to dost nepravděpodobné. Je možné že projevil kousek citu a nechal to být, i když zase tohle je absurdní.
,,Nevíš o čem mluvíš Eleven. " Odsekl jí naštvaně David. Ale Eleven si z toho nic nedělala a dál se přehrabovala v jídle. Dnes byl úplněk. Ona sama tam nechtěla jít, nebo chtěla i nechtěla. Ne že by se bála o sebe, ale bála se že by jí bylo Remuse líto.
Kluci už v osm zmizeli z hradu. Někdy má nutkání jít s nimi, ale nakonec si to vždy rozmyslí.
,,Black se na tebe vražedně kouká." Zkonstatoval David z poza knihy. Eleven hned zvedla oči ke jmenovanému Zmijozelovi a musela se usmát. Věděla o co mu jde. Bárty nebyl nikde k nalezení a on měl podezření že v tom má zase prsty. A ano, bylo tomu tak.
Zase ho zavřela do přístenku pro košťata.
Cestou z bylinkářství jí tak moc otravoval a pořád kolem ní brousil, že jí ujeli nervy. Možná byla tak lehce vyprovokovatelná i kvůli Náměsíčníkovi, ale to řešit nijak nebude.
Ve zkrácené verzi si z ní utahoval, jestli už konečně dostane svůj první polibek od kluka který tady není. Ano, šlo o jejího kamaráda Sama. Prý kde ho ztratila.
No a Eleven prostě bouchla. Barty skončil omráčený v přístenku na košťata, bez hůlky (tu Eleven postavila na podstavec jedné ze soch) a bez možnosti ječet, jelikož na něj použila umlčovací kouzlo.
Eleven se nedala a zapáleně Regulusovi oplácela vražedný pohled. I na takovou dálku mohla říct že má šedo-modré bouřkové oči, ale nemají tu záškodnickou jiskru jako ty Siriusovi, tohle je spíš tajemný člověk.
Věděla že Regulus se nemusel ani snažit a díky své rodině měl postavení. Zase nebyl jako jeho bratr, neprahl po pozornosti. Prostě měl své dva 'kamarády' a hleděl si svého. Co slyšela tak na něj dívky letí zrovna tak jak na jeho bratra.
Eleven se zamračila. Momentálně technicky vzato komplimenovala samotného Reguluse Blacka.
Ani nevěděla jak dlouho to trvalo, ale Regulus oční kontakt přerušil když mu Rosier zamával před obličejem s tím že se Barty objevil ve velké síni.
Někdo mu musel odemknout.
Eleven měla tu čest sledovat to jak se s velkým úsměvem posadil ke klukům a mladé Potterové ještě energicky zamával, jako by ho právě ona nezavřela v přístěnku. Brunetka někdy nechápala jeho osobnost. On je tak otravně vlezlý až se zdá jako docela dobrý kamarád.
•
Ručička na hodinách ukazovala třetí hodinu ranní třicátého dubna a kluci se doteď nevrátili.Bylo jí jasné že to bude trvat několik hodin, ale už jí to čekání nebavilo.
Stihla přečíst už další dvě kapitoly v lektvarech. Což jí připomělo to, že jí profesor Křiklan poprosil aby se v příštím roce stála členkou Křiklanova klubu. Né že by v lektvarech byla nějaká úžasná, ale řadila se mezi schopné studenty, kterým kotlík nevybuchuje pod nosem.
O tom jeho klubu už slyšela. Lily se o tom párkrát zmínila. Prý se schází na večeře, nebo na večírky. Podle ní to není vůbec špatné, ale je tam dost lidí z vlivných rodin.
K jejímu štěstí se po chvíli ozvaly hlasy z poza obrazu. Buclatá dáma s nadávkáma na účet čtyř mladých Pobertů je nakonec pustila. Remus byl vyčerpaný a musel ho táhnout James a Sirius. Ti dva už taky nevypadali nejlíp. Petera očividně někde cestou chodbami ztratil.
Strávit večer jako zvěromágové a potom se táhnout s Remusem až do hradu taky není úplně dokonalý a rozhodně to není vůbec lehký.
Kluci Remuse položili na sedačku a on se tam schoulil jako nějaké zraněné štěně. V tu chvíli se ze sedačky naproti zvedla Eleven. Dva zvěromágové malém chytili infarkt když se ze stínu vynořila mladší Potterová a ta si to náležitě užila.
Eleven si v tichosti sedla na kraj sedačky a rozklepaný Remus se k ní přitiskl. Měl hlavu na jejím klíně a ona ho hladila ve vlasech. Sirius se z šoku vzpamatoval jako první.
,,Copak tu děláš?" Zeptal se pobaveně a mrkl na ní s tou jeho rošťáckou jiskřičkou. Eleven protočila oči. Nebyla holka s kterou Sirius nefiltroval. A za poslední čtyři měsíce se stihl vyspat snad s každou z páťaček a i nějaké šesťačky k tomu. Eleven musela říct že se nediví co na Siriusově uhrančivém pohledu vidí, ale pro ní to asi nebylo.
Další byl fakt že Sirius by byl sebevrah kdyby jen něco zkusil. James už měl sepsaný pergament kledeb které by na něj použil a Sirius si toho bym moc dobře vědom.
,,Čekala jsem na vás." Řekla jednoduše a nadále se prohrabovala v Remusovích vlasech.
,,Jak dlouho?" Zeptal se ustaraně James. Bylo milé že se zajímal o svojí malou sestřičku. Eleven se zamračila a začala počítat.
,,Jestli je teď kolem třetí tak před čtyřma hodinama." Zkonstatovala. James převrátil oči v sloup. Jasně že když si něco usmyslí tak to musí přesně tak být.
,,Tichoši? Prodej mi tu krabici támhle na stole." Řekla Siriusovi brunetka, která se pod váhou Remuse nemohla moc pohybovat.
Black se zvedl a přinesl jí menší dřevěnou krabici. Byla vyřezávaná s různými ornamenty, mezi nimi převažovali růže. Elevenina nejoblíbenější květina. Eleven jí otevřela a dala jí k Remusovi.
,,Jak to víš?" Zeptal se trhaně Remus a vzal si jeden kus nalámané čokolády která se v krabici nacházela. Eleven se mile pousmála.
,,Tak z nějakého důvodu ty čokolády sebou furt taháš." Řekla Eleven pobaveně a nabídla i klukům kteří s radostí přijali.
,,Jsu nejaka vnymava." Řekl Sirius, ale nebylo mu moc rozumět, jelikož měl pusu už narvanou hořkou čokoládou. Eleven jen protočila oči nad jeho dětinskostí.
,, Nějak jsem si to dala dohromady." Řekla s pokrčením ramen Eleven.
,,Vys já se any nedivim." Zamumlal James a nadále spokojeně nesl svůj kus čokolády. Eleven se pro sebe musela trochu usmát, ale nadále už nic neřešila.
1004 slov