,,Eleven!" Vykřikl James na svojí mladší sestru. Když si ho brunetka všimla tak se rychle rozloučila se dvěma druhačkama které jí ještě poprali hodně štěstí a snažila se dostat ke svému bratrovi.
James objal svojí sestru.
,,Tak hodně štěstí ségra. Doufám že se uvidíme u Nebelvírského stolu." Řekl. Eleven se usmála, ale pak si vzpomněla na to co řekli holky. Nakonec se rozhodla že to nechá být.
,,Taky doufám." Řekla a vydechla přebytečný vzduch z plic. ,,Tak mi drž palce bráško." Za zády tmavovlasé čarodějky se ozvalo.
,,PRVÁCI KE MĚ!"
Eleven se ještě naposledy otočila za bratrem. ,,Budu ti držet palce." Řekl James a Eleven odběhla za zbytkem prváků.
Skupinka asi třiceti prváků se rozešla po cestě do menšího lesa. Eleven si prohlížela všechny studenty v okolí. Zaujala jí špinavá blondýnka s tmavýma očima co šla s nějakým blonďatým klukem po boku. Typovala že by to mohli být sourozenci.
Taky tam byly dva tmavovlasý chlapci a jeden blonďák co se držely docela pospolu. Ten jeden tmavovlasý byl docela podobný Siriusovi. James říkal že Siriusův mladší bratr jede tento rok do Bradavic také.
,,Nástupte si do loděk po čtyřech." Řekl ten poloobr, který je vedl. Eleven nastoupila do jedné hned naproti ní. Po chvíli ticha se ozval hlas nějaké dívky.
,,Ehmm, mohli by jsme k tobě?" Zeptala se ta špinavá blondýnka které si všimla už když sem přicházeli.
,,Jo, jasně proč ne." Řekla Eleven nevzrušeně. Dívka se usmála a i s chlapcem po jejím boku si nastoupili do malé loďky.
,,Mimochodem." Vydechla blondýnka čímž si získala pozornost brunetky. ,,Jmenuji se Dania Kayne a tohle je moje dvojče David." Řekla. Eleven si s ní podala ruku.
,,Já jsem Eleven Potter." Řekla. S jejím bratrem si také podala ruku. ,,Těší mě." Řekla Davidovi. ,,Taky." Řekl na zpět.
Nakonec si k trojci nikdo další nesedl a loďky se sami odrazili od břehu a pluly směrem k Bradavickému zámku.
,,Do jaké koleje chceš?" Zeptal se z ničeho nic David. Eleven se na něj podívala.
,,Nebelvír." Řekla okamžitě Eleven. Pro brunetku to byla samozřejmost. ,,A vy?" Zeptala se taky. David se pousmál.
,, Havraspár nebo taky Nebelvír." Řekl a zamračil se na svojí sestru. ,,Tato osoba chce do Mrzimoru." Řekl a hraně uraženecky se zamračil. Eleven se rozesmála, tato nevraživost mezi sourozenci jí připomínala jí a Jamese. Dania se naštvaně osočila na své dvojče.
,,Máma říkala že mají společenku vedle kuchyně." Řekla a Eleven se na Daniu lehce usmála. ,,Jestli tam vážně chceš tak ti to přeju." Řekla a tím si vysloužila od blondýnky upřímný úsměv.
Po několika minutách konverzace se před nimi objevily Bradavice v celé své tajemné kráse. V Davidovi se Havraspár nemohl zapřít a začal říkat nějaké zajímavosti k Bradavicím které ani Eleven neměla nastudované, nejvíce jí zaujala část s tajnými chodbami po celém hradu. Věděla že se je pokusí najít.
Ani se nenadáli a už vystupovali na břehu jezera pod Bradavicemi. Trojce se nakonec držela po spolu když s neznámým poloobrem vcházeli do Bradavic.
David celou cestu Bradavickými chotbami měl mnoho poznatků k různým obrazům, duchům a dalším věcem co byly viděny.
Sourozenci Kaynovi zjistili že Eleven je dost upřímná a má ráda sarkazmus. To byla věc která se spíš líbila Davidovi.
Když skupinka prváků vycházela schody tak se před nimi oběvila čarodějka ve středním věku oblečená do zeleno-černého hábitu s čarodějnickým kloboukem.
,,Tady máte prváky Minervo." Řekl ten poloobr. ,,Děkuji vám Hagride." Odvětila odměřeným hlasem neznámá profesorka.
,,Vítejte v Bradavicích." Jakmile tato slova vyslovila tak všichni prváci okamžitě ztichly. ,,Jsem profesorka Minerva McGonagallová, ještě než zaujmete místa u stolů ve hlavní síni, každého z vás, zařadíme do některé z kolejí. Jedná se o velice důležitý obřad, poněvadž po celou dobu kterou tu strávíte bude vaše kolej něco jako vaše rodina." Odmlčela se. ,,Budete chodit na vyučování spolu s ostatními žáky vaší koleje, spát v kolejní ložnici a volný čas trávit ve společenské místnosti vaší koleje." Eleven protočila oči a David se musel lehce pousmát nad jejím chováním.
,,Čtyři koleje naší školy se jmenují: Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel. Každá z těchto kolejí má svojí slavnou historii a ze všech vyšli dobří kouzelníci a čarodějky. Dokud budete v Bradavicích tak za každý svůj úspěch získáte body, ale když porušíte řád tak vaše kolej o body přijde." Eleven se zašklebila nad vzpomínkou na Jamese.
,,Kolej, která získá nejvyšší počet bodů, získá na konci roku školní pohár. Doufám že každý z vás bude své koleji dělat čest. Ať se dostane do jakékoliv z nich. Ke slavnostnímu zařazení dojde už za pár minut, před zraky všech studentů. Doporučuji vám, aby jste se během mé nepřítomnosti pokud možno upravili." Dořekla profesorka svůj proslov a vzdálila se od prváků. Najednou Eleven někdo dloubnul do žeber a ta téměř neslyšně zaskučela.
,,Co tou poslední větou jako myslela?" Vyhrkla naštvaně Dania a Eleven měla do dělat aby se jí necukali koutky.
,,Klid, to nemuselo být na tebe." Řekla přidušeně Eleven, ale vedle ní se ozval David.
,,Já myslím že to bylo právě na tebe." Řekl své sestře a ta mu vlepila pohlavek.
Po malé chvíli se zase oběvila ta samá profesorka a hlouček prváků seřadila do dvojic. Prváci se rozešli ze schodiště do nějaké chotby. Před profesorkou se otevřeli obrovské dvoukřídlé dveře a mladí kouzelníci vcházeli do velké síně. Eleven se rozhlédla kolem. Byly tam velmi dlouhé čtyři stoly. Podle barev hábitů bylo poznat jaká kolej je jaká. Dokonce přímo po pravé ruce měla Nebelvír. Chvíli se snažila zachytit obličej bratra ale nakonec to vzdala.
Vzato Dania si radši prohlížela jak úžasně ozdobená byla velká síň. Ve vzduchu se vznášelo tisíce svíček a strop vypadal jako noční obloha. Rychle drkla do Eleven která k ní stočila hlavu.
,,Co je?" Zeptala se trochu otráveně, protože se v davu studentů snažila najít alespoň nějakou známou tvář.
,,Koukni na ten strop!" Vydechla omámeně. Eleven se podívala a potichu se zasmála.
,,Je očarovaný." Řekla jednoduše, přeci jen si nějaké ty informace v knize taky načetla. Dania se na ní zamračila.
,,Jasně že jo, ale je pěkný." Zavrčela na ní a Eleven se potutleně zasmála.
Profesorka prváky navedla tak že v řadě stáli ve přední části síně. Za sebou měli všechny ostatní studenty Bradavic a před sebou měli stůl pro profesory.
Profesorka která je celou dobu doprovázela před ně postavila stoličku a na ní položila špičatý kouzelnický klobouk. Byl celý odřený a záplatovaný, všichni studenti prvního ročníku se na něj upřeně dívali. Po chvíli sebou klobouk párkrát škubnul a oběvil se na něm něco jako obličej. Najednou nečekaně spustil nějakou píseň.
Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti -
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta -
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabrá srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle -
ti ničeho se neštítí,
by svého došli cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!
Klobouk se uklonil všem čtyřem stolům a pak zase znehybněl. Před prváky předstoupila profesorka s dlouhým svitkem pergamentu v ruce. Síní se rozlehl hlas profesorky. ,, Až přečtu vaše jméno tak predstoupite sem, nasadíte si klobouk a sedněte na stoličku, aby vás mohl zařadit do koleje."
,,Amber Christine" vyřkla první jméno. Svetlovlasá dívka vyšla z řady, sedla si na stolivkuz a nasadila si klobouk. Byla to jen chvilka než klobouk promluvil. ,, Havraspár!" Dívce se černý hábit lehce pozměnil. Měl prvky modré a bronzové. Eleven dokonce zahlédla kolejní znak. Christine vyběhla ke své koleji.
,,Black Regulus " řekla profesorka a z řady vyšel pohledný tmavovlasý chlapec. Sedl si na stoličku, ale ještě než mu stihla profesorka klobouk posadit na hlavu tak klobouk řekl. ,,Zmijozel!" Chlapec se sebevědomě usmál a šel ke svému stolu.
,,Crouch Barty jr." Bylo další jméno. Tento chlapec byl zařazen také do Zmijozelu.
,,Kayne Dania" řekla profesorka. ,,Drž mi palce." Řekla potichu Eleven a ta se na svojí kamarádku pousmála. Dania si sedla na stoličku a profesorka jí posadila klobouk na hlavu. Chvíli to trvalo ale nakonec klobouk vykřikl. ,,Mrzimor!" Dania se najednou rozzářila a Eleven s Davidem jí ukázali palce nahoru. Dania odešla ke svému stolu.
,,Kayne David" Eleven se na něj otočila. David polkl a vyšel ke stoličce. Profesorka mu posadila klobouk na hlavu. Nebylo to moc dlouho a klobouk opět promluvil. ,, Nebelvír!" David vyskočil ze stoličky a běžel k Nebelvírskemu stolu.
Byly zařazeni ještě tři studenti a profesorka vyřkla jméno.
,,Potter Eleven" mladá čarodějka se zhluboka nadechla a vydala se ke stoličce. Posadila se na ní a profesorka jí nasadila klobouk.
,Aaaa tak tady máme další Potterovou."
,,Už to tak bude." Řekla ironicky Eleven a klobou se zasmál.
,,Tak tady to je stejný jak u tvého bratra. Čekají tě velmi krásné roky zde v Bradavicích, do budoucna toho hodně dokážeš." Řekl klobouk jakoby nic.
Najednou klobouk vykřikl. ,,Nebelvír!" Profesorka jí sundala klobouk a Eleven vyšla k Nebelvírskemu stolu. Zatím tam byl jen David a tak si mohla sednout vedle Marlen která je z druháku.
,,Gratuluju děvče." Řekla a plácli si. James vyskočil od svého místa a rychle přešel ke své malé sestřičce. ,,Bezva ségra." A obejmul jí. Lily se přes stůl natáhla aby si potřáslu rukou a Sirius se na Eleven pyšně usmál. Přeci jen už na Příčné jí říkal že ji chce vidět v Nebelvíru. Nakonec si plácla i s Davidem který seděl naproti ní.
Zbytek zařazování už Eleven nevnímala, protože se bavila s Marlen. Ale zaznamenala že byla v ročníku jediná holka a pak tu bylo pět kluků.
James s tou jeho partou během jídla někam zmizeli, ale vzhledem k hostině která byla na stolech tak to bylo to nejmenší co Eleven v této chvíli zajimalo. Brunetka poslouchala Marlen a Lily, které dost zapáleně konvertovali o učitelským sboru a drbech na různné profesory převážně o Křiklanovi, Kratiknotovi a Binnsovi. Bylo divné že v Bradavicích učí i duch, několikrát se i sama vyptávala.
Nejsympatičtější jí přišla lékouzelnice slečna Pomfreyová.
I přes rozmanitou konverzaci s druhačkama, byla Eleven smutná že bude v pokoji sama. Ona je jediná dívka z ročníku v Nebelvíru. Proto nemá s kým být na pokoji. Snažila se na to tolik nemyslet a spíše se věnovat jídlu a rozhovoru. Dokonce se stihla seznámit s famfrpálovými odražeči dvojčaty Perwettovími a s jejich strašně milou sestrou Molly, která jí pak vyprávěla o příbězích různých Bradavických duchů.
1783 slov