Ronnie Payne

27. kapitola

,,Ach jo" povzdechl si a nechal nás odejít do Ronnieného pokoje. Položil jsem jí na postel a na chvilku odešel do kuchyně se napít. To co jsem viděl po příchodu zpět do pokoje mě vyděsilo k smrti.

,,Liame!!!"

Pohled Liama

,,Liame!!" Slyšel jsem jak na mě zakřičel Niall ze zhora. S klukama jsme se na sebe navzájem podívali a do jednoho jsme se zvedli z gauče.

,, Liame pojď sem! Prosím! Rychle! Zavolejte někdo sanitku!" ozvalo se znova zoufale od Nialla. Rychle jsem se rozběhl k Ronnie do pokoje. Kluci běželi hned za mnou a Loui vzal rychle ještě svůj telefon ze stolku. 

Doběhli jsme do pokoje a to co jsem viděl mě vyděsilo k smrti..

Pohled Nialla

Když jsem přišel zpět k Ronnie do pokoje a viděl jí ležet na zemi. Pane Bože co se stalo?! Zavolal jsem v rychlosti na Liama a klekl si na zem k Ronnie.

,, Ronnie! Ronn slyšíš mě? Lásko no tak" snažil jsem se jí probrat a jemně jí propleskl. Nic. Vůbec nereagovala. Začal jsem pomalu propadat zoufalství. Co se sakra stalo?

,, Co se děje?!" přiběhli do pokoje ostatní a když viděli, jak klečím u Ronn na zemi ztuhli.

,, Loui zavolej tu sanitku" řekl vyděšeně Liam. Lou kývl na souhlas a už vyťukával číslo.

,, Vy jste jí ještě nevolali?" zeptal jsem se a chytl Ronnie za ruku.

,, Ne nevěděli jsme co se děje" řekl Hazz.

,, Co se stalo?" zeptal se Zayn a chytl mě za rameno, aby mě trošku uklidnil.

,, Já. Já nevím. Šel jsem se napít a když jsem sem přišel našel jí takhle. Snažil jsem se jí probrat, ale ona vůbec nereaguje. Co budeme dělat. Já. Já mám s.strašný strach" začínal jsem pomalu šílet a první slaná kapka mi stekla po tváři.

,, Hlavně s uklidni ano? Ronn bude v pohodě. Uklidni se" přišel za mnou i Harry a obejmul mě. Liam vzal Ronnie do náruče a chystal se jí někam odnést.

,, Kam kam to jdeš?" zeptal jsem se roztřeseným hlasem.

,, Do obýváku. Tam budou mít sanitáři lepší přístup" řekl a i s Ronnie odešel.

,, Pojď Ni jdeme za nimi" řekl Zay . S Harrym mě podepřeli a vedli mě za Liamem.

,, Za chvilku jsou tady" přiběhl Louis a šel s námi do obývaku. 

Za chvilku už tady byli záchranáři a běhali kolem Ronn, která bezvládně ležela na gauči. Já jsem jen stál bokem a se slzami stékajícími mi po tváři nečině přihlížel, abych nepřekážel. Po snad několika nekonečných minutách co jí dávali kapačku a tak jí dali na nosítka a naložili do sanitky. Liam jel s nimi do nemocnice, protože já jsem nebyl ničeho schopný. Mám o ní tak nehorázný strach.

,, My pojedeme hned za vámi Liame, takže se sejdeme v nemocnici" zavolala na něj ještě Loui.

,, Tak pojď Ni pojedeme za nimi do nemocnice" řekl mi Zayn.

Pohled Louise 

Všichni jsme se rychle obuli a šli do auta. Já jsem si sedl na místo řidiče a vedle mě si zabral místo Zayn. Vzadu seděl Harry s Niallem, který byl stále v šoku. Harry se ho snažil uklidnit, ale moc se mu to nedařilo. Niall plácal páté přes deváté a neustále mě popoháněl, abych jel rychleji. Chápu ho, ale už mě to začalo docela srát.

,, Tak dost Nialle! Já tě chápu. Chápu, že máš o ní strach, ale to mi všichni. Ale tímhle jí v ničem nepomůžeš. Musíš se hlavně uklidnit. Já nemůžu jet rychleji. Už tak jedu celkem rychle. Neboj se za chvilku tam budeme ano? Takže klid. Všechno bude v pohodě" řekl jsem mu klidně a za chvíli už parkoval na parkovišti před nemocnicí. Všichni jsme vystoupili z auta a běželi do nemocnice kde jsme hned viděli Liama, který seděl na židli a nervózně si poklepával nohou. Došli jsme k němu a Niall se hned začal vyptávat na Roonnie.

,, Tak co je v pohodě? Co se jí stalo?" vysypal na Liama otázky.

,, Ni uklidni se ano? Teď je na nějakých vyšetřeních ale bude v pohodě. Věřím tomu" pousmál se na něj. Ni si sedl na židli vedle něj. My jsme udělali to samé a čekali na nějakého doktora.

Pohled Ronnie

Probudila jsem se v nějakém bílém pokoji. Po chvilce mi došlo, že budu asi v nemocnici a to se mi i potvrdilo po příchodu muže, který byl oblečený do bílého pláště, kalhot a trika. Logicky že jo.

,, Aa slečna Payne. Tak jak se cítíte?" zeptal se mě a jemně se na mě usmál.

,, Já ani nevím. Už asi dobře" řekla jsem a úsměv mu oplatila.

,, Nebolí vás něco?" zeptal se a něco si zapsal do desek.

,, Hlava a trochu břicho jinak asi nic" řekla jsem mu.

,, Dobře tedy" řekl a zase si něco zapsal. ,, Teď vám změřím teplotu" informoval mě a vzal si do ruky bezkontaktní teploměr, kterým mi následně změřil teplotu.

,, Trochu zvýšená to se však dalo očekávat" sdělil mi.

,, Co mi vlastně je. Já poslední co si pamatuji je, že mě můj přítel odnesl do mého pokoje a pak už jenom tmu" zeptala jsem se ho.

,, Omdlela jste. Pak vás sanitka převezla sem do nemocnice a po důkladném vyšetření jsme zjistili, že se u vás objevila infekce. To byl důvod toho proč jste zvracela a měla ty vysoké teploty. Vaše tělo se s infekcí nemohlo poprat. Takže jsme vám nasadili do kapačky antibiotický roztok. Necháme si vás tady tak dva tři dny, uvidíme jestli nastanou nějaké komplikace. Potom vám předepíšeme normální antibiotika v tabletách" dokončil svůj monolog a zase mi věnoval úsměv, který jsem mu oplatila.

,, Na chodbě čeká váš bratr ještě s nějakými muži, takže jestli budete chtít můžou jít za vámi" otázal se mě a já se usmála.

,, Určitě můžou" řekla jsem mu.

,, Dobře tety. Kdyby se vám přihoršilo nebo něco budete potřebovat stačí tady zazvonit na sestru" informoval mě ještě a ukázal mi na tlačítko vele mé postele.

,, Dobře děkuji" poděkovala jsem mu a on odešel. Po chvilce se rozrazili dveře o do pokoje vtrhlo těch mých pět magorů.

,, Tak co jak ti je? Takhle už mě prosím neděs" přiběhl ke mě hned Niall a věnoval mi polibek. Já se na něj usmála a spustila jsem.

,, Cítím se docela dobře. Akorát mě ještě trochu bolí hlava a břicho" oznámila jsem jim a líp se uvelebila na lůžku.

,, Co ti vůbec je?" zeptal se mě Loui, který si spolu s Harrym a Zaynem sedali na vedlejší volnou postel.

,, Mám prý nějakou infekci či co" řekla jsem to co mi řekl doktor.

,, Jak si k ním prosim tebe přišla?" zeptal se udiveně Li.

,, Jsem snad doktor? Nevím" řekla jsem se smíchem.

,, Ty vole, tak ty jsi ještě před chvilkou ležela bezvládně zemi svého pokoje a teď se tady tlemíš. Já to nechápu" prohlásil Hazz a já mu věnovala úsměv.

,, Kdy tě budou vůbec pouštět?" zeptal se Zay.

,, Prý za dva, tři dny. Podle toho jak se budu cítit a jestli nastanou komplikace" oznámila jsem jim.

Ještě tak dvě hodiny u mě kluci seděli, ale pak je setra vyhnala kvůli tomu, že končili návštěvní hodiny. Tak jsme se tedy rozloučili a kluci mi slíbili že zítra ráno za mou přijedou. Já jsem počkala až odejdou z pokoje a pak jsem šla spát, protože jsem byla opravdu unavená.

Ahooj děcka❤ Tak tady je nová kapitola tentokrát z nemocničního prostředí. Doufám že se vám kapitola líbila a omlouvám se všechny chyby. Když jsem projížděla poslední kapitolu, která je před touto, tak jsem zjistila, že mi hodně chyběli slova za což se moc omlouvám. Užijte si vánoční svátky ve zdraví, lásce a z celou vaší rodinou❤

Ronnie