Ronnie Payne

19.kapitola

Když jsme dorazili domů hned jsem šla do svého pokoje. Udělala jsem si úkoly do školy, nachystala se na druhý den a šla do sprchy. Pak už jsem se kolem desáté pozdravila s klukama a se vzpomínkou na odpoledne strávené s těmi nejlepšími lidmi usínala ve své posteli.

Ronnie

,,Veronico já tě varuji! Otevři ty dveře nebo je vyrazím! Počkej až se k tobě dostanu... Rozbiju ti hubu tak, jako ještě nikdy předtím!" zakřičel otec. Já seděla na zemi opřená o dveře a čekala až tohle všechno přestane. Ještě chvíli se ozývali rány, ale ty po chvíli přestali. Ještě chvíli jsem čekala, ale nakonec jsem s přesvědčením, že otec odešel odemkla dveře s tím, že přeběhnu do koupelny. To jsem však dělat neměla.. Otec stál za dveřmi. Snažila jsem se zavřít dveře, ale on tam dal nohu a dveře rozrazil. To ne...

,, Tak ty nebudeš poslouchat? Já tě to naučím ty spratku" napřahoval se, aby mi mohl vrazit pěstí...

,, Ne prosím!" s výkřikem jsem vyletěla do sedu. Byl to jen sen. Pouhý sen.

,, Ronnie?" otevřeli se dveře ve kterých stáli všichni kluci. Já se na posteli schoulila do klubíčka a začala brečet.

,, Já už nechci. Prosím, ať už to přestane" brečela jsem a nemohla jsem to zastavit. Ten pocit bezmoci byl šílený.

Liam

Bylo něco kolem půlnoci a my s klukama ještě seděli dole v obýváku. Jen tak jsme kecali o všem možném a smáli se. Najednou nás však vyrušil křik z Ronniinýho pokoje. Všichni jsme se jako na povel zvedli a běželi k ní do pokoje.

,, Ronnie?" otevřel jsem dveře k ní do pokoje. Naskytl se nám pohled na plačící Ronn, která se svalila zpět do peřin a nepřestávala brečet.

,, Já už nechci. Prosím, ať už to přestane" opakovala stále do kola. Byl to strašný pohled.

,, No tak, ššš. Byl to jen sen. Uklidni se. Klid byl to jen sen ano? Jsme tady" sedl jsem si k ní na postel a pevně jí obejmul. Bylo mi jí tak líto. Chtěl jsem něco udělat, jenže co? Kluci si posedali na postel a koukali na nás s lítostí v očích. Nebyl to příjemný pohled pro nikoho z nás. Určitě si toho musela tolik projít. Tátu bych nejradši zabil. Za všechno. Za to co udělal mé malé sestřičce. Za to jak se k ní choval.

,, Co se ti zdálo?" zeptal se Niall když se konečně uklidnila a pohladil jí po zádech. Já vím, že jí má víc než rád. Jde to na něm hodně poznat a navíc jsem slyšel jeho rozhovor s Louisem a Harrym. Myslím, že to byli zrovna ti dva. Nevadí mi to. Jsem spíš rád, protože vím, že kdyby se dali dohromady můžu mu věřit.

,, O t-tátovi. Li já se bojím. Já už to nechci zažít znovu. Mě zdálo to co se mi už stalo. Něco jako vzpomínka. Já na to už nechci myslet, vzpomínat ani nic takového. Chci na všechno co se tam dělo zapomenout. Jenže jak? Ono to nejde. Chvíli si na to ani nevzpomenu, ale potom se to všechno zase vrátí. Já už nevím co mám dělat" znovu se mi rozbrečela do ramene.

,, Nemysli na t teď ano? Já vím, že je to těžké, ale aspoň se o to pokus. Dneska do školy nepůjdeš ano? Budeme všichni spolu doma a pořešíme co a jak dobře? Teď ale zkus ještě usnout" řekl jsem a ona kývla. S klukama jsme ještě počkali než usne a pak se vydali zpět dolů do obýváku. Sedl jsem si na gauč a dal si hlavu do dlaní. Já už nevím co mám dělat.

,, Liame no tak. To bude v pohodě neboj. Teď musíš být hlavně silný a v pohodě. My všichni, aby v nás měla podporu. Bude to dobrý" poplácal mě po zádech Zayn a já mu věnoval vděčný pohled.

,, Jo máš pravdu" řekl jsem a usmál se. Kluci mi úsměv oplatili. Tohle období zvládneme.

,, Teď mi ale poraďte... Mám jí objednat k nějakému psychologovi?" zeptal jsem se a přejel po všech pohledem.

,, Já bych nejdřív ještě chvíli počkal a pokud by se to nelepšilo tak asi jo. Co myslíte vy?" řekl Louis a po všech se podíval. Všichni jsme s ním souhlasili.

,, Tak dobře děkuju. Já si jdu už lehnout, tak dobrou kluci" řekl jsem

,, Jo my už taky půjdeme že?" řekl Harry a podíval se ostatních, kteří kývli na souhlas.

,, Tak dobrou"

,, Dobrou"

,, Dobrou"

,, Dobrou"

,, Dobrou"

Rozloučili jsme se všichni a šli do svých pokojů. Já ještě zkontroloval Ronnie a pak se vydal spát.

Ronnie

Ráno jsme se probudila na zvuk svého budíku. Li sice říkal, že dneska do školy nepůjdu, ale já chci. Nemůžu si dovolit hned druhý den na nové škole zameškat. Vstala jsem tedy z postele a šla vykonat ranní hygienu. Poté jsem se vrátila zpět do svého pokoje kde jsem si oblékla černé roztrhané ryfle, černé tílko a okolo pasu uvázala černočervenou kostkovanou košili. Vešla jsem opět do koupelny kde jsem si dala řasenku a lesk na rty. Nic jiného podle mě nepotřebuji. Vyšla jsem z koupelny a následně z mého pokoje směr kuchyň. Když jsem sešla schody a vešla do obýváku upřelo se na mě pět párů očí.

,, Dobré ráno" řekla jsem a šla se podívat co bych si mohla dát na snídani. Nakonec to vyhrál obyčejný bílí jogurt.

,, Co tu šaškuješ prosím tě? Vždyť jsem ti říkal, že dneska do školy nejdeš" ozval se Li a díval se na mě s nechápavým pohledem.

,, To jsi sice říkal, ale já si nemůžu dovolit hned druhý den na nové škole zameškat. Je to divný. Jo a mám jet busem a nebo mě někdo hodíte?"

,, Já tě klidně odvezu a pak zase vyzvednu" ozval se Ni a já mu věnovala úsměv, který mi oplatil. Má tak nádherný úsměv. Mohla bych se na jeho usměvavou tvářičku dívat klidně i celé dny. Když jsem si uvědomila že na něj furt čumím jak feťák s absťákem na perník, zatřepala jsem hlavou a dojedla svůj jogurt. Kelímek jsem pak hodila do koše a lžičku dala do myčky. Pak jsem si šla do pokoje pro věci a dole si obula boty. V závěsu s Niallem jsem vyšla do garáže k jeho autu, do kterého jsem po odemčení nastoupila. Když nastoupil i on mohli jsme vyjet směr škola.

Po krátké cestě jsme zastavili před budovou školy a já se vděčně usmála na toho andílka vedle mě.

,, Dekuji moc za svezení Ni" řekla jsem s úsměvem.

,, Neděkuj prosím tě. Užij si to tam" řekl a hlavou kývl k budově před kterou postávalo již několik studentů.

,, Jasný" řekla ironicky a objala ho. Objetí mi opětoval.

,, Tak ahoj" řekla jsem a vylezla z auta.

,, Ahoj" zamával mi ještě a pak odjel.

Hurá vstříc nudným hodinám, buzerujícím učitelům a kryplovi s placatým ksichtem...Jupí

Dneska jsem si našla trochu času a tak tady máte novou kapitolu. Doufám, že se vám líbila. Budu ráda za každý hlas a komentík. Ještě se omlouvám za pravopisné chyby.

Ronnie