Ronnie Payne

14.kapitola

,, Prosím" řekla jsem znovu. On jen kývl a se s klopenou hlavou odešel z pokoje. Jen jsem si povzdechla a dál vzpomínala na doby, kdy tu Joe ještě byl...

Louis

Se sklopenou hlavou jsem za sebou zavřel dveře. Co se stalo? Mám o ní starost. Určitě vím, že toto není kvůli tomu jejímu tátovi. Trápí jí něco jiného. Ale co? Zamyšleně jsem došel do obýváku a sedl jsem si na gauč. Mám to říct ostatním? Asi jo. Jo řeknu jim to.

,, Loui kde je Ronn? Ona se s námi nejde dívat?" vytrhl mě z myšlenek Zaynův hlas. Jen jsem zakroutil hlavou a po všech jsem se podíval.

,, A proč?" zeptal se pro změnu Niall.

,, To nevím, ale když jsem přišel do jejího pokoje, tak strašně moc brečela a nechtěla se se mnou bavit. Nevím co jí trápí, ale určitě vím, že to není kvůli vašemu tátovi" řekl jsem a pohledem spadl až na Liama. 

,, Ona brečí?!" zeptal se starostlivě a začal se hned zvedat. Ostatní ho napodobili včetně mě. Přišli jsme až k jejímu pokoji s Liamem v čele. Ten opatrně zaklepal a počkal jestli se ozve.

,, Dále" ozvalo je tichým a očividně ubrečeným hlasem. Všichni jsme se po sobě podívali než Li otevřel dveře a my vešli do vnitř.

Ronnie

Poté co Loui odešel jsem si položila hlavu na polštář a přemýšlela. Přemýšlela jsem nad tím vším co se m přihodilo. Jak se mi během jednoho dne změnil celý život. Vzpomínala jsem ale především na Joa. Kdybych nebyla taková kráva a nepohádala se s ním jenom kvůli takové kravině... Nebo pro něj to byla kravina, ale pro mě ne. Jeho táta začal chlastat. Hodně chlastat a začal mu i ubližovat. Něco jako u mě jen s tím rozdílem, že můj se nepotřeboval ani ožrat a zmlátil mě. Chtěla jsem aby to začal řešit. Jenže on hned vytáhnul mého tátu. Začali jsme na sebe zvyšovat hlasy a nakonec jsme se tam přeřvávali. Mě to po chvíli přestalo bavit, a tak jsem se slovami, že jse blbec odešla. To bylo to poslední co jsem mu kdy řekla. Že je to blbec. Tak moc mě mrzí, že jsem se s ním nestihla rozloučit. Jsem na sebe tak naštvaná. Je to moje vina, nikoho jiného. To já jsem měla být na jeho místě. To já bych měla zemřít. Ne on. On byl tak báječný kluk. Chybí hodně lidem. Ale co já? Já bych tady nikomu nechyběla. Max Joeovi. Ale on a i Liam s klukama by se beze mě obešli. Všechno je tak složité, ale zároveň tak jednoduché.

Z mých myšlenek mě vytrhlo tiché klepání. Vsadím se, že je tam těch pět pošuků. Louis jim určitě všechno řekl. Nemám mu to ale za zlé. Má o mě jen nejspíš starost. Asi.

,, Dále" řekla jsem potichu a snažila jsem se mít pevný hlas. Ten se ale rozhodl nespolupracovat a nezněl ani zdaleka tak, jak jsem původně chtěla. 

Pomalu se začai otevírat dveře, ve kterýcg'h bylo, jak jsem předpokládala těch pět mimoňů. Mých mimoňů. Všichni chvíli stáli ve dveřích, ale po chvíli vešli do pokoje a posedali si okolo mě na postel. Já se ani nenamáhala tím,, že bych se zvedla, takže jsem stále ležela rozplácnutá na posteli jak vyvalený vorvaň na souši a čekala, co z nich vypadne.

,, Ronnie co se děje?" zeptal se jako první bráška a pohladil mě po vlasech. 

,, Nic všechno je v pohodě" zalhala jsem i když vím, že je mi to k ničemu. Že se něco děje by poznal i ten nejvypatlanější člověk na planetě zemi.

,, Hele my víme, že jsme všichni do jednoho vypatlaný, ale zase ne tak, aby jsem nepoznali, že se něco děje. Notak Ronn. Řekni nám co tě trápí. My jsme tu vždycky pro tebe rozumíš? Nám můžeš říct cokoliv ano?" řekl Harry a pohladil mě po paži. Jen jsem kývla a pohled stočila na strop. Ty jo. Niksy jsem si nevšimla. že je tak špinavý. To zašpinili asi kluci, když tu vymalovávali. Je to fakt docela zajímavě pocákaný. 

,, Jde o mého kamráda" řekla jsem potichu, ale pohled jsem měla stále zabodnutý do stropu.

,, No co je s ním" zeptal se nechápavě Zayn. Já se z hluboka nadechla a dala se do vyprávění.

,, Joe, ten kamarád, před rokem umřel. Kvůli mě" začala jsem a po tvářích mi začali téct slzy.

,, Já jsem se s ním před jeho smrtí strašně moc pohádala. On potom jel naštvaný na motorce a vyboural se. Byl na místě mrtví. Je to jenom má vina. Kdybych nebyla toková kráva, tak se mu to nestane a ještě by tu byl. Moc mi chybí. Opravdu moc. Bez něj to tu není už to pravé ořechové. Nejhorší na tom všem ale je, ž už nikdy neuvidím ten jeho nádherný úsměv, neuslyším ten jeho debilní smích, už nikdy si s ním nezahraju fotbal. Už s ním nebudu dělat voloviny. Pamatuju si, jak mě ten vůl hodil do popelníce a poslal mě z kopce. Nakonec jsem se zastavila o obrubník, ale v takové rychlosti, až jsem z ní vyletěla na trávník. Sice jsem měla nějaké odřeniny a modřiny, které nebyli tentokrát od otce, ale právě z toho pádu, jenže smála jsem se. Byla jsem šťastná! Jen díky němu jsem v té době dokázala zapomenout na to co se mi doma děje a taky na to co mě čeká doma po mém příchodě. On byl celý můj svět. Moje štěstí. Jenže všechno jednou končí a to i toto. Nejvíc mě štve, že to poslední co jsem mu řekla bylo, že je blbec. Nerozloučila jsem se s ním. Neřekli jsme si ani to pitomí poslední ahoj. To mě na tom štve. Teď mám ale vás. S vámi je to taky takové, jako s ním. Díky vám všem konečně zase začínám zapomínat na to, co se mi dělo. Díky vám jsem z toho pryč. To díky vám už nejsem v tom domě hrůzy, ale stejně. Joe byl Joe." dořekla jsem a setřela si slzy, které mi stále stékali po tvářích. Když se chvíli nic neozívalo, rozhodla jsem se na ně podívat. Pohled jsem tedy stočila od stropu na kluky. Koukali na mě s lítostí v očích. Šlo vidět. že nevědí co mají říct. Nakonec se jako první ke slovu odvážil Ni.

,, Ronnie. To je nám moc líto. Ale nemůžeš z toho obviňovat sebe. Ty za to nemůžeš rozumíš? A Joe by to tak taky určitě nechtěl. Určitě teď na tebe dává ze zhora pozor. Každý den tě pozoruje. A i kdyby nebyl nahoře, tak je pořád tady" řekl a u slova "tady" ukázal prstem na srdce. 

,, Jo přesně tak. Ni má pravdu Ronn" přitakali kluci hned.

,, Kluci dkuju moc. Jsem strašně moc ráda, že vás mám" věnovala jsem jim upřímný úsměv, který byl od srdce a všechny je vtáhla do objetí.

,, Co by jsi řekla na to, že by jsi šla teď s námi dolů, tam by jsme si pustili film a udělali si společný večer? Ty, Já, Zayn, Louis, Liam, Ni, popcorn a nějaký dobrý film. Co?" zeptal se Hazz a zakmital obočím. Já se zasmála a kývla jsem na souhlas.

,, Počkejte a kde je vlastně Paul" vzpomněla jsem si na něj.

,, Ten už odešel. Byl nám pouze oznámit, že zítra máme nějaké focení a pozítří zkoušku" mávl rukou Loui a usmál se na mě.

,, A teď už pojď. Pustíme si nějaký ten film" řekl natšeně a vyskočil z postele. Všicgni jsme ho napodobili a šli jsme společně do obýváku, kde se pustila televize.

A tak jsme zbytek večera strávili všichni spolu. Šťastní, že máme jeden druhého..

Další kapitola je na světě! Co na ní říkáte? Doufám, že se vám líbila. Budu ráda za každý hlas či koment. Mějte se famfárově a ahooj xd

Ronnie