Ronnie Payne

20.kapitola

Hurá vstříc nudným hodinám, buzerujícím učitelům a kryplovi s placatým ksichtem... Jupí

Ronnie

Celý den ve škole probíhal docela klidně. No klidně.. Když vynechám to že jsem málem rypákovi vrazila pěstí a že mám dalšího nepřítele jménem Grace nebo jak se ta kravka jmenuje. Ano přesně tak je to holka. A taky pěkná píča co si o sobě myslí, že jí všechno patří. A k tomu rypákovi.. Je to moje nová přezdívka pro toho krypla s placatým ksichtem.. A proč ne? Vždyť má frňák rozpláclej jak buldok.. No nic to je fuk už se tím nebudu zaobírat. Právě teď mířím k východu ze školy a následně domů. Přemluvila jsem kluky k tomu, abych mohla jít sama pěšky. Vždyť to není tak daleko, tak proč by pro mě měli stále jenom jezdit. Mám nohy ne? A navíc když půjdu normální chůzí tak jsem doma během půl hoďky. Otevřu si dveře a výjdu ven kde je opravdu docela dost velké horko. Proč jsem si ráno sakra musela brát černou? Proč ne bílou? Nejsem rasista ale na černou jde prostě sluníčko.. Nezávidím černochům vždyť se v létě musí upéct... To ale odbočuji.. Vytáhnu si z kapsy sluchátka a zapojím je telefonu. Pustím si playlist s názvem One Direction a rovnou kliknu na písničku jménem A.M.(taky jí tu teď poslouchám:D) a vydám se domů. Rozhodnu se to vzít potom tím parkem, který máme kousek od domu. A tak taky udělám. Jenže to jsem ještě nevěděla koho tam potkám.. Kdybych to věděla tak tama nikdy nejdu a ani radši nejdu pěšky..

Když jsem vešla do malého parčíku hned mou pozornost získal jeden jediný člověk... Kousek přede mnou si to štrádoval otec.. No do prdele. Co teď? Vypadá to že si mě nevšimnul. Zatím. Už se otáčím a chci rychle vypadnout z tohoto parku, ale bylo pozdě.

,, Ale ale kohopak to tu máme?" slyšela jsem za sebou jeho hnusnej slizkej hlas. Ignoruji ho a rozbíhám se pryč. On je však o něco rychlejší a za chvíli už mě drží.

,, Co jsi si jako myslela hm? Že mi zdrhneš nebo co? Jsi směšná" zasmál se a chytnul mě za ruku tahajíc mě pryč.

,, Teď se mnou pojedeš hezky domů rozumíš? Buď hodná holka a nic se ti nestane" řekl ještě. Chvíli jsem šla v klidu, ale pak jsem začala křičet.

,, Pomoc! Nech mě! Prosím pomoc!!" křičela jsem.

,, Hej co tam děláte?! Pusťte tu holku nebo volám policii!" zakřičel někdo za námi. No někdo. Někdo koho jsem moc dobře znala a čirou náhodou s ním i bydlím..

,, Nialle! Nialle prosím pomoz mi!" to už jsem brečela. Strašně se bojím. Já nechci zpátky na to místo, které mělo být domov. Můj pravý domov je tady. S bráškou. S jeho kamarádama. S Niallem.

,, Ronnie?! I hned jí pusť ty parchante!" zakřičel Niall a rozeběhl se k nám brajíc do ruky telefon. Otec chvíli nereagoval, ale jakmile uslyšel Nialla říct " Dobrý den U telefonu Niall Horan. Prosím rychle přijeďte v parku Primrose Hill nějaký muž obtěžuje 16ti letou holku" pustil mě a zdrhnul. Hned na to se ke mě Ni rozeběhl a já mu padla kolem krku.

,, Už je to dobré. Ššš jsem tady. Notak uklidni se. Pojď půjdeme domů" uklidňoval mě Ni a já jen kývla na souhlas. Pak jsem si ale uvědomila, že volal policii, takže domů jít nemůžeme.

,, Policajty jsem nevolal jen jsem to hrál, protože mi bylo jasné, že zdrhne" řekl. On mi snad čte myšlenky. Jen jsem znovu kývla. Ni se tedy rozešel pryč, ale já se ani nehla. Až moc jsem se bála a z toho strachu jsem měla ztuhlé celé tělo.

,, Tak pojď" řekl Ni když se otočil, aby zjistil jestli jdu nebo ne a vzal mě do náruče, jako nevěstu. Chytla jsem se rukama kolem jeho krku a ještě víc se k němu natiskla. Zabořila jsem hlavu do jeho ramene a smáčela jeho triko svými slzami.

Už jsme byli před barákem a jelikož mě Ni stále držel ve svém náručí stiskl nosem zvonek, aby mohl zazvonit. Logicky.

,, Pro boha co se stalo?!" uslyšela jsem po otevření dveří křik Louise.

,, Teď ne Lou" řekl v rychlosti Ni a už mě nesl po schodech do mého pokoje kde mě položil na postel. Ty vole! Já nemám batoh! Pomyslela jsem si.

,, Nialle?" zachraptěla jsem.

,, Ano? Děje se něco?" zeptal se ihned a sedl si vedle mě na postel.

,, Já nemám batoh" řekla jsem.

,, Máš ho támhle vedle postele. Vzal jsem ti ho než jsem si tě chytil do náruče" řekl a pohladil mě po vlasech.

,, Děkuji" řekla jsem po chvíli.

,, Za co?" zeptal se nechápavě. No za co asi

,, Za všechno. Za záchranu před otcem" jen co jsem to dořekla rozletěli se dveře od mého pokoje a v nich stáli všichni čtyři.

Louis

Seděl jsem ve svém pokoji a pobrnkával si na kytaru. Absolutně nevím co mám dělat. Liam s Harrym a Zaynem jsou v posilce kam mě se nechtělo, a tak jsem si zalezl do své nory. No spíš do svého osobního smeťáku. Mohl bych si tady uklidit. Z přemýšlení mě vyrušil domovní zvonek. Kdo co zase chce.

,, Loui běž otevřít!" ozvalo se ze spodu. Zvednu se tedy a seběhnu schody. Když otevřu dveře zarazím se v pohybu. Před dveřmi stojí Niall s plačící Ronn v náruči. Co se stalo?!

,, Pro boha co se stalo?!" zakřičel jsem vyděšeně a uhnul mu tak, aby mohl projít.

,, Teď ne Lou" řekl v rychlosti Ni a šel ke schodům, které vyběhl míříc k Ronnie do pokoje. Hned jakmile zavřu dveře rozbíhám se do posilovny oznámit co jsem právě viděl.

,, Kuci!!!" řekl jsem hned jak jsem tam vpadl.

,, Co se děje hoří snad?" zasmál se Hazz a já na něj hodil pohled alá " Něco horšího ty pablbe"

,, Nebo došli mrkve" řekl Zayn a všichni tři se zasmáli.

,, Vy debilové něco se stalo Ronnie! Ten kdo zvonil byl Niall, který měl plačící Ronnie v náruči. Když jsem se zeptal co se stalo řekl mi Teď ne Lou a odnesl jí k ní do pokoje" převyprávěl jsem jim co se teď stalo.

,, Cože?!" řekl Liam a ihned se rozběhl k ní do pokoje. My jsme udělali to samé, a tak jsme všichni společně vtrhli do jejího pokoje. Náš pohled spadl na ty dva. Na Ronn, která měla úplně rudé oči od pláče a na Nialla, který jí hladil po vlasech.

,, Co stalo?" řekl hned Li. Ronn jenom zakroutila hlavou a podívala se na Nialla. Ten ihned pochopil a vstal z postele táhnujíc nás do obýváku.

Niall

Odtáhl jsem kluky do obýváku kde jsme se posadili na gauč. Všichni mě propalovali pohledem a čekali co ze mě vypadne.

,, No tak co se stalo?" naléhal Liam. Chápu ho vždyť je to jeho malá sestřička.

,, Potkala vašeho tátu" řekl jsem a koukal na jeho výraz.

,, Cože?! A uděl jí něco? Co se stalo?!" naléhal dál a jeho pleť velice rychle zbledla.

,,Já přesně nevím. Nic jí asi neudělal, ale chtěl jí asi odtáhnout do auta a odvést zpět do Bradfordu" řekl jsem.

,, Je to má vina. Kdybych jí nenechal jít samotnou domů, tak se to nestane" řekl Li a složil si hlavu do dlaní

,, To není pravda Liame! Nemohl jsi to vědět. Nikdo jsme to nemohli vědět. tak toho laskavě nech!" zvedl jsem na něj hlas a to co jsem říkal jsem myslel vážně. Nikdo z nás to vědět nemohl..

Od teď si jí budu hlídat, jako oko v hlavě. Nikdo už jí neublíží. Nikdo.

Tak tady máte novou kapitolu! Doufám, že se vám líbila. Budu ráda když mi tady zanecháte hlas a nějaký ten koment jak se vám zatím tato knižk líbí. Moc ráda si je přečtu. Chtěla bych se omluvit za chyby a za to, že ty kapitoly zatím nevychází pravidelně, ale budu se snažit si na to udělat vždycky čas a sesmolit nějakou další kapitlu.

Ronnie