Mafia

15.

Už jen pár dní a uskuteční se ta velká akce. Jelikož jsem měla strach, tak jsem požádala Shawna, jestli bych mohla mít hodiny tréninku navíc, protože jsem hodně zameškala, kvůli těm pohmožděninám. On naštěstí nebyl proti a večer se mnou tajně chodil cvičit. Dokonce mě učil i něco navíc. Byla jsem mu moc vděčná za to, že se mnou byl i v pozdních hodinách. Poslední dobou jsem ani nemohla spát kvůli nočním můrám.

Nechtěla jsem udělat ten svůj "úkol", ale Tessa mi pomáhala uvolnit se a učila mě, jak zabodovat u muže.

S povzdechem jsem se podívala na hodiny, které ukazovaly tři hodiny ráno. Štvalo mě to, protože vstáváme brzo a mé tělo bylo vyčerpané bohužel můj mozek stále pracoval. Napadlo mě, že bych se poptala po prášcích na spaní, ale nakonec jsem to zavrhla. Přetočila jsem se na bok a litovala toho, že tu není televize, protože teď by se mi vážně hodila. Zakňourala jsem a zase se přetočila na záda. Bouchla jsem pěstmi do matrace a zakopala nohama jako malé dítě. Věděla jsem, že neusnu, a tak jsem vstala a oblékla se do sportovního. Opatrně jsem zkusila otevřít dveře, které obvykle zamykali. K mému překvapení, byly odemknuté. Povyskočila jsem radostí a vydala se do areálu. Cestou jsem myslela, že bych mohla utéct, ale riskovat jsem to nechtěla, a navíc Tessa je v pokoji, který je beztak zamknutý. A bez ní neodejdu. Když jsem dorazila na místo spatřila jsem Shawna, který běhal bez trička. Rychle jsem se schovala za sloup a pozorovala jeho svalnatá záda. Skousla jsem si dolní ret a zády se přilepila na chladnou zeď. Když jsem se, se zklamáním odhodlala vydat do pokoje, na mé paži se objevil teplý stisk a vytáhl mě z poza sloupu. Podívala jsem se na něj a trapně se usmála.

„Co tu děláš?" zeptal se a zamračil se. Radši jsem se podívala na zem, protože jsem nedokázala udržet oční kontakt. Až moc mě poutaly jeho vystouplé břišní svaly, na které jsem tak moc chtěla sáhnout.

„Nemohla jsem spát," zamumlala jsem.

„Tak já tě jednou nezamknu a ty hned vylezeš ven."

„Já - promiň, ale nemohla jsem to vydržet," podívala jsem se do jeho úchvatných očí. On jen protočil panenkami a pustil mou paži.

„Tak za prvé, už to nikdy nedělej, nebo to někdo zjistí a zabije mě a za druhé, jdeme teda běhat, spolu." Do prdele zaklela jsem v duchu, nemohla jsem být v jeho přítomnosti, když je bez trička, to prostě nešlo. No, moje tělo neposlechlo a dalo se do běhu. Shawn běžel celou dobu ve stejném tempu a já se co nejvíce snažila soustředit na cestu před sebou.

„Chodíš sem běhat takhle pořád?"

„Jen pondělky, středy a pátky." Zamračila jsem se a zamyslela se.

„Dneska je, ale sobota ne?"

„Ne," zasmál se.

„Je pátek." Nelíbilo se mi, že se mi vysmíval. Nevěděla jsem ani kolikátého je.

„Nemůžu dostat alespoň můj mobil zpět?"

„Ani náhodou, tvůj mobil už nikdy nenajdeš, protože ho vyhodili."

„C-cože? A to nemůžu mít nějaký jiný, třeba bez SIM karty? Já nevím, co se děje tam venku. Nemám ani posranou televizi," postěžovala jsem si.

„Nepotřebuješ vědět nic o tom co se děje venku a televizi taky nepotřebuješ."

„Ale-"

„Laylo Brownová, dost!" Když mi řekl celým jménem, věděla jsem, že bych měla zmlknout. Sklopila jsem oči k podlaze a srovnala dech. Naštvalo mě, že nemůžu mít ani blbej mobil, nemohla jsem nic. Všechno mě totálně sralo. Ano, sralo, protože každý den byl pořád dokola. Chtěla jsem ven, chtěla jsem se učit, být s mamkou a číst knihy. Přemýšlela jsem nad těmito věcmi a čím víc ve mně vzrůstal vztek, tím větší rychlostí jsem běžela. Tímto stylem jsem uběhla několik koleček a Shawna nevnímala. Byla jsem až moc zabraná v myšlenkách. Chtěla jsem křičet, brečet, nadávat, bít se, ale nic jsem radši nezkoušela. Bože, tak moc jsem se chtěla podívat ven.

Když jsem už nestačila s dechem, zpomalila jsem a nakonec zastavila. Narovnala jsem se a zhluboka dýchala. Shawn se u mě zastavil a sledoval můj zvedající se hrudník. Bylo to nepříjemné, a tak jsem si založila ruce na hrudi a spražila ho pohledem.

„Máš dost dobrou kondici, nikdy jsem neviděl běžet holku tak rychle, a tak dlouho." Šokovaně jsem se na něj zahleděla a nemohla uvěřit tomu co slyším.

„Ty-jsi-mě-právě-pochválil?!" řekla jsem pomalu a zřetelně a snažila se tomu sama porozumět.

„Jo," pokrčil rameny.

„Wow."

„Ježiš, ty děláš."

„No dovol, právě jsem poprvé slyšela něco, na co jsem čekala hodně dlouho," obránila jsem se.

„Tak ty jsi čekala až tě pochválím?" zasmál se a mě ego splasklo.

„Tak trochu."

„No, tak si to užij, protože to je možná naposledy," mrkl na mě a oblékl si tričko. Konečně.

„Už bychom měli jít spát," oznámil a čekal až vyjdu. Svěsila jsem ramena a šla do pokoje, on za mnou zamkl. V koupelně jsem ze sebe sundala propocené oblečení a dala si teplou sprchu.