A/B/O [BakuDeku]

♤10♤

Pořád jsem měl trochu strach. Břicho už mě nebolelo. Když jsme dojedli tak Baku odnesl talíř a když se vrátil tak mě položil na postel, lehl si za mě, objal mě a pustil televizi. S tím objímáním si dával hodně záležet. Opatrně mi přejížděl po hrudi a já občas ucítil jak rukou cukl trochu dólu. Bylo mi to hrozně líto. Přemlouval jsem se zase asi 10 minut a pak jsem vzal jeho ruku a udělal jsem za něj to co už chtěl udělat asi už 20 minut.

Trochu jsem se lekl. On mi držel ruku na jeho břichu a já jsem ho začal líbat na krku.
"Děkuju."
Zašeptal jsem a olízl jsem mu ucho. On se trochu odtáhl.
"Mám tě rád.."
Řekl jsem tak, že to nemohl ani slyšet.

Slyšel jsem co řekl a byl jsem štastný. *Sice mi řekl že mě má rád ale i tak mám trochu strach. Kdyby mě kousl tak už bych se nebál a nechal bych ho úplně v klidu hladit moje břicho. Ale já ho nechci nutit.
,,Miluju tě." zopakoval jsem to stejnou hlasitostí jako on.

Zase mě to zaskočilo.
"J-já vím..."
Řekl jsem a klopil jsem hlavu.
"Jak dlouho už?"
Zeptal jsem se ho. doufám, že z mé otázky pochopí na co se ptám...

,,Když..." odmlčel jsem se. Bylo mi to trapné.
,,Když jsem tě poprvé uviděl... Tvoje vůně mě přinutila tě milovat, tvůj hlas, když jsi se poprvé zasmál a já to slyšel. Prostě jsem se v tvé blískosti vždy choval divně a mě po nějaké době došlo že je to láska. A i když jsi mě začal šikanovat tak jsem názor nezměnil." dokončil jsem svůj monolog hlavu jsem jemně otočil jeho směrem a koukl jsem se mu do očí.

Byl jsem překvapený.
*To je už nejmíň deset let!*
"A já tě celou tu dobu nesnášel. Muselo tě to bolet..."
Řekl jsem a radši jsem sklopil hlavu, abych se mu nemusel koukat do očí.
"Myslíš, že až budeme rodiče, všechno se změní?"
Zeptal jsem se ho opatrně.
Párkrát jsem i uvažoval o tom, že ho kousnu, ale nevím jak to fungue. nikdy jsem o biologii nedával pozor.

,,No jo...trochu to bolelo ale já ti to odpouštěl...a s těma rodičema nevím...záleží jak se ty rozhodneš..." řeknu a znovu se kouknu na televizi. ,,Ale veř že ať se rozhodneš jakkoli, tebe a to malé budu milovat z celeho srdce.." zamumlal jsem a pohldil jsem si bříško.
,,dojdu si na záchod a pro něco k pití." oznámil jsem a zvedl jsem se. Baku něco zamručel a dál koukal do stropu. *nad něčím přemýšlí, nechci aby se kvůli mě zatěžoval, nechci ho zbytečně nějak využívat.*

Možná bych ho měl kousnout. Jemu by to nevadilo. Ale co Kirishima. Asi by mi nedovolil mu pořád pomáhat a podvádět ho zasenechci. Když se vrátil tak jsem ho k sobě přitáhnul. Olízl jsem mu zazadu krk a pak jsem se zakousnul. On bolestně vykřikl a já jsem tak chvíli zůstal. Začínal jsem cítit to co on. Odtáhl jsem se a ránu jsem mu olízl.
"A te´d už jsi jenom můj."
Zaašeptal jsem a dal jsem mu pusu na tvář.  položil jsem mu ruce na bříško, ale opatrně, co kdyby to nefungovalo. Opřel jsem ho o sebe a sledoval jsem televizi.

Unaveně jsem se o něho opřel. *Celkem mě to vysílilo* Ruce jsem mu nechal na mém bříšku a zavřel jsem oči.
,,Baku? Proč jsi to...?* zeptal jsem se ale na konci jsem už neměl sílu. Byl jsem hrozně unavenej. Ale to je normální. Cítil jsem že je nervózní a je i rád. Ale spíš ta nervozita.
,,Proč jseš nervózní?" Zeptal jsem e ho šeptem. Vážně jsem byl hrozně unavenej ale tohle by mě zajímalo. Baku si povzdechl a hlavu si dal na moje rameno. Hlavu jsem pootočil a koukl jsem e na něj. Pozoroval televizi. Nahnul jsem e.k jeho hlavě a políbil jsem ho.
,,Miluju tě." Zašeptal jsem a pak jsem usl.

Bojím se ze jsem udělal chybu. On usnul a jsem ho hladil po brisku.
„Jak dlouho bídě vlastně tehotny?“
Zeptal jsem se nahlas
„3-5 měsíců “
Ozval se za mnou Manon hlas. Šílené jsem se lekl a otočil jsem se na ni.
„Proč jsi mi to neřekl?“
Zeptala se mě a já jsem se na ni přestal vydesene koukat.
„Nepochopila bys to.“
Oznámil jsem ji. Nikdo by to nepochopil.

Už uběhlo tři měsíce a mě je vidět bříško. Zůstal jsem  Kes u Bakuga protože na tom trval. Většinou nosím jeho trička protože je o něco vyšší a mě už jsou ty mé malé.
Ráno jsem se vzbudil a Baku už tu nebyl. Poslední dobou vstávám celkem pozdě. Ze školy jsem omluvenej takže tam chodí už jen Baku. Mitsuki vodu Kes do školky a potom je celý den se mnou. Občas dostávám menší křeče a dokonce i občas kope. Byly jsme u doktora a vše je prej v pořádku. *Divím se zr na to dutenemelo dopad ty moje deprese na začátku těhotenství*
Vzdal jsem a ukradl jsem Bakugovi černé tričko s lebkou. *Za tohle triko mě zabije...* Nad touhle poznámkou jsem se musel uchechtnout. S Bakugem se naše vztahy vylepšily. Skoro jako právě pár. Skoro... *Mám hroznej strach ze až porodím tak mě nechá. Zruší se mnou mates a najde si někoho koro doopravdy miluje. Beztak je se mnou jenom kvůli tomu dítěti.* Smutné si povzdechnu a více se uvolním na gauči. S Mitsuki sedím v obýváku a na něco e díváme.
,,Copak?" Zeptal se mě a klikne na mě..
,,Mám strach...mam strach ze  až se to narodí tak mě nechá...ze je se mnou jenom kvůli tomu dítěti...ze mezi náma udělal pouto jednom proto aby se mohl dotknout bříška a já neucukl..." řekl jsem ji upřímně a zadíval jsem e na ni.
,,Neboj  určitě to myslí vážně. Vím jak e můj syn chová ale mám pocit že e o tohle strachovat nemusíš." Řekla a objala mě. Uvelebit jsem se v jejím objetí a dál jsem pozoroval televizi. U toho jsem si hladil bříško.

Přišel jsem domu ze školy. Šel jsem do obýváku a moje matka měla položenou ruku okolo jeho ramen. To mě naštvalo.
„Co na nej chmatáš ty babizno stará!“
Zařval jsem odstrčil jsem ji ruku. Vzal jsem si ho do náruče a odnesl jsem ho do pokoje.
Chvíli jsem sedel a on sedel na mě. Po chvíli jsem si všiml co má na sobě.
„Proč mas tohle tričko?! Zakázal jsem ti ho nosit!“
Křikl jsem.
Pak jsem se k němu pritulil a polibil jsem ho. Sundal jsem mu triko. Schoval jsem ho do skříně a dal jsem mu jiné.
„Gomen..“

,,Neřvi na ni, dělala mi jen společnost když jsi tu nebyl." Řekl jsem. Došli jsme do pokoje a on si všiml že mám na sobě tohle tričko. Když na mě zařval slyšel jsem tam trochu alfa hlasu takže jsem si rychle zakryl uši. Tričko mi sundal a dál mi jiné.
,,Nemáš se za co omlouvat...to Já bych se měl omluvit že jsem si to tričko vzal..." Poslední větu jsem šeptl takže to mohl sotva slyšet. Baku si sedl vedle mě a já e k němu přitulil. Byl jsem si ale tímhle našim celým 'vztahem' nejistej. I přes to co řekla Mitsuki.

Začal jsem mu hladit bříško.
„Copak se děje?“
Zeptal jsem se ho. Mám špatný pocit. Chvíli jsem čekal na jeho odpověď nebo reakci. Když se nic nedělo, tak mě napadlo, ze ho políbím na značku. Zkusil jsem to a on sebou cukl.
„Vážně si myslíš, ze bych to udělal?“
Zeptal jsem se ho. Chtělo se mi brecet.
*Porad mi nevěří.*
Stekla mi jedna slza. Hned ji následovala další.

Nechtěl jsem aby brečel ale já si prostě nejsem jistej.
,,Gomen" řekl jsem přidušeně. Měl jsem hroznej knedlík v krku a bylo mi taky do breku. Zase jsem začal všechno co se teď stalo házet sobě za vinu a zase na mě začala dopadat deprese. Otočil jsem se k němu, povalil jsem ho na postel a lehl jsem i půlkou těla na jeho hruď. Hlavu jsem mu zabořil do ohbí krku, pevně jsem ho obejmul a taky mi začali téct slzy.
,,Gomen..!" Šeptl jsem.