Druhá nepříjemnost

157 5 4
                                    

„Můžete jít zpátky, postaráme se o to," usmála se na Aftona s Davidem.

„Ano paní," smrtelně vážně přikývli, uklonili se a zmizeli.

Kousla se do jazyka, aby se neusmála. To si ještě bude muset se všemi vyřídit. A v příští hře Monopolů je rozdrtí.

Jane obcházela Edwarda a prohlížela si ho. Byla mu sotva pod prsa, ale přesto to vypadalo že se scvrkává on. „Paní?"

Povzdechla si. „Ano, Jane?"

„Mohla bych s ním hrát?"

„Jsem si jistá, že než bude soud, budeš mít času dost."

Vykulil na ni černé oči. „Bello, co ti to udělali?"

Jane přimhouřila oči a on zaskučel bolestí. Tentokrát ale vydržel stát.

Zachichotala se a teatrálně si sundala brýle. „Ale Edwarde, drahý, neudělali mi vůbec nic."

Tvář se mu znechuceně stáhla. „Udělali tě jednou z nich. Jsi teď stejná bestie, jako oni."

Naklonila hlavu co nejvíc to šlo a dlouze se na něj zadívala. „Jane."

Tentokrát bolestí křičel.

„To by prozatím stačilo."

Jane ihned přestala.

„Chtěl jsem tě ochránit," zachraptěl. „Vidím, že marně."

„Ale ne," vytáhla obočí. „Měla bych ti vlastně poděkovat. Mám teď mnohem lepší život, než bych měla kdy s tebou."

Podíval se na ni s odporem. „Piješ lidskou krev. Nemáš duši. Už nejsi ta Bella, co jsem znal."

„Naštěstí ne," přikývla. „Mnoho věcí to opravdu zjednodušuje."

„Mohla jsi mít rodinu. Být šťastná. Ale zahodilas to."

„Paní Isabello?"

Zvedla ruku. „Ne Jane, zatím ne. Je to zvláštní ale pleteš se ve všem. Půjdeme?" Nečekala na odpověď a vydala se směrem k celám. Byla to dlouhá cesta. Jane ji následovala a po chvilce uslyšela i Edwardovy bosé kroky.

„Pověz, proč jsi dnes přišel?"

„Moje snoubenka je mrtvá."

Zastavila a podívala se na něj. Tak v tom s ním soucítila. „To je mi líto. Jak zemřela?"

Mlčel.

„Edwarde?" otočila se na něj.

Měl zatnutou čelist.

„Paní?"

Zvedla ruku. „Ne, Jane." Přistoupila blíž k němu. Měl ji těsně pod nosem. Ucouvl až ke stěně. Přišla za ním. Stále tak nepříjemně blízko. „Co se jí stalo, Edwarde?" zeptala se šeptem.

Polkl. „Zabil jsem ji."

Ztuhla. Přinutila se pousmát a naklonila hlavu. „Nejsi ten typ, co by trhal hlavy. Znali jsme ji?"

Zavrtěl hlavou. „Byla člověk."

Přimhouřila oči, ale Jane byla ta, co promluvila: „Vysál jsi ji do sucha."

Zavřel oči. „Ztratil jsem kontrolu. Je to tak lepší. Její duše je zachráněná."

„Ty pokrytecký bastarde," zakroutila Bella hlavou a zase se rozešla. Slyšela zaskučení a pak se za ní rozešla i Jane s Edwardem. „Řekni. Nechtěls nebo jsi ji nedokázal přeměnit?"

Důležitost rodinyKde žijí příběhy. Začni objevovat