Důležitost rodiny

První půst

Seděla ve svém pokoji. Nudila se. Byla v křesle. Měla hlad. Viděla otevřeným oknem do zahrady, kde zahradník shrabával spadané listí. Viděla ho v Itálii spadané už podruhé. Felix zaklepal a vešel.

Neotočila se.

„Pojď. Musíš jíst," řekl a natáhl k ní ruku.

Ani se nehnula.

„Aro si přeje, abys tam byla."

Přikývla. Rozkaz byl rozkaz. Pomalu a opatrně odložila knihu na stolek. Zvedla se. Nebyla jí zima. Ale nebylo jí ani teplo.

Zavěsila se do Felixe. Šli chodbami. Bella nikam nespěchala. Měla celou věčnost. A měla hlad.

Zahlédla v zrcadle jejich odraz. Felix byl dokonalý. Ona měla šedou pleť, hnědé vlasy bez lesku a černé oči. Nevypadala jako zdravý upír. Bylo jí to jedno. Měla hlad.

Procházeli kolem nádherných obrazů a tapiserií. Ani se neohlídla.

Pak prošli kolem recepce. Stála tam nějaká bruneta. Srdce jí začalo bít jako splašené, když si jich všimla, ale přesto je s úsměvem pozdravila.

Bella nedýchala. Měla rty pevně sevřené. A měla hlad.

Vešli do trůnního sálu. Byli tam už skoro všichni. Felix ji dovedl před trůny.

„Isabello, drahá, jak se máš?" zeptal se jí Aro s úsměvem.

Dívala se mu přímo do očí. Měl strach. Neodpověděla.

„Pojíš dnes s námi?" zeptal se jí. Jeho úsměv nebyl upřímný.

Dívala se na něj.

Potřásl hlavou. „Jestli chceš, můžeme ti donést králíka."

Přikývla. Dál se na něj dívala. Slyšela dusot nohou. Blížili se.

„Zůstaň tu s námi, prosím," požádal ji. Byl to rozkaz.

Přikývla. Felix ji vzal a odvedl ji na stranu. Čekali.

Všichni se napnuli. Otevřeli se dveře. Dovnitř vešli muži. Vojáci. Spoutaní. Vedla je Corin. Zastavili uprostřed sálu.

„Vítám vás na naší hostině!" Aro rozhodil rukama. „Prosím, užijte si ji stejně, jako my."

Demetri je rychle zbavil pout. Ani si toho nevšimli.

„Dobrou chuť!" zvolal Aro.

Všichni se dali do jídla.

Bella měla hlad. Stála tam, kde ji Felix nechal. Pozorovala, jak Jane i Marcus hodují. Nedýchala. Rty měla pevně sevřené. Měla hlad. Pomalu se otočila. Vyšla na pódium. Sedla si na Marcusův trůn. Měla hlad. Nudila se. Otáčela dva kroužky kolem prstu. Myslela na matnou vzpomínku. Byla skoro pryč. Z života předtím. Hřála ji. Ležela v posteli. Bylo jí teplo. Byla mezi svým mužem a ženou. Pak se ozvalo chichotání a zaútočili na ně dvě torpéda. Sarah a Charlotte, přiměla se vybavit si jména. Jejich dcery.

Někdo mluvil. Vrátila se zpět. Nespěchala.

Marcus stál vedle ní. Držel jí za ruku. Byla teplá. Stiskla ji. Stiskl ji zpět. Chápal ji.

Zbytky po jídle už byly uklizeny. Králíka nikde neslyšela. Měla hlad. Doufali, že se nají s nimi. Vždycky doufali. Jednou za čas jí přinesli králíka. Nebyl dobrý. Ale pomohl. Trochu. Na chvíli.

Aro s někým mluvil.

Nezajímalo ji to. Nudila se. Poslouchala všechny jeho rozkazy. Až na jeden. Nejedla.