Důležitost rodiny

Druhé rozřešení

Jacob si ji přitáhl k sobě a pošeptal jí do ucha, že to sotva slyšela: „Upír."

Ztuhla a přikývla. Viktorie? Pak chytla Jakea za ruku a nahlas se zeptala. „Chcete jít dál? Udělám vám makaróny se sýrem."

„To zní skvěle, Bells," souhlasil Paul a vyrazili ke dveřím. „Myslíš, že bych si u vás mohl i odskočit?" zeptal se jí.

„Jasně, v chodbě rovně doleva," řekla a otevřela dveře. Hlavně ať je Charlie v pořádku.

Nejdřív vešel dovnitř Sam, za ním Paul a potom Bella s Jakem v zádech. Paul šel okamžitě chodbou dál směrem k záchodu. Stála v chodbě a Jake položil její batoh na podlahu. „Tati?" zavolala.

„Jsme v kuchyni!" zavolal na ni zpátky.

„Je s tebou Billy?" zeptala se ho. „Chci klukům uvařit makaróny, dáte si taky?"

„Ne, máš návštěvu," zabručel.

Se staženým žaludkem šla do kuchyně, všichni kluci kolem ní.

U stolu seděl Charlie se zamračeným výrazem a založenýma rukama. Naproti němu seděla Alice s hrnkem čaje před sebou.

„Bello!" vypískla a vrhla se k ní.

Bella naprosto automaticky popadla pravou rukou Jakea, levou Sama a udělala krok zpět. Tím vrazila do Paula a ztratila rovnováhu. Všichni tři ji chytli a když už pevně stála na svých nohách podívala se na Alici, která stála o kousek dál s nakrčeným nosem a tvářila se ublíženě.

„Co tu děláš?" zeptala se jí tiše Bella, když zase získala rovnováhu.

„Přijela jsem za tebou!" poskočila a pokusila se tvářit vesele.

„Tati? Mohl bys nám prosím dát chvilku?"

Všechny si je změřil pohledem. „Chlapci tu zůstávají?"

„Ano," přikývla Bella.

„Tak dobře," přikývl. „Dávejte mi na ni pozor," řekl jim, poplácal Sama, který byl nejblíž, po rameni, a šel do obýváku.

„Co tu děláš?"

„Nechceš si sednout?"

„Ne," zavrtěla hlavou Bella a stále držela Sama i Jakea. „Nebude to na dlouho. Co tu děláš?"

„Mohla bych s tebou mluvit o samotě?" střelila pohledem ke klukům.

Založila si ruce na hrudi. „Ne. Jestli půjdou oni, půjdu taky."

Zaváhala. „Tak dobře," zastrčila si krátké vlasy za ucho. Ve svém designérském oblečení vypadala v jejich kuchyni jako z jiného světa.

A Bella si připadala v Jakobově tričku a po dvoudenní túře jako šmudla.

„Jsem ráda, že tě vidím, Bello. Opravdu. Vím, že jsi nás nikdy nechtěla vidět, a neboj, Jasper tvé přání respektuje. Vůbec se nepotkáte," ujišťovala ji. „Čeká na mě na kraji města. Ale potřebovala jsem vědět, že jsi v pořádku," vypravila ze sebe rychlostí blesku.

Než to Bella stačila zpracovat, pokračovala dál.

„Měla jsem špatný sen, že se ti něco stalo, žes potkala Laurenta, a promiň, musela jsem přijet a varovat tě. Prosím, nechoď sama do lesa!" udělala krok dopředu, ale sama se zarazila.

Bella zmateně zamrkala. Ohlédla se po klucích, kteří probodávali Alici očima, a pomalu přešla ke stolu. „Počkej, chceš tím říct... Co myslíš tím, že Jasper čeká za městem. On je tady?"