Sparkle [POZASTAVENO]

31

Alex

,,Hej, co ty tady?" Zeptá se mezi klapáním podpatků.
Hannah si to ke mně mašíruje po vydlážděném chodníku na zahradě za hotelem. Z repráků rozmístěných strategický po zahradě, aby dělaly jen kulisu, tu hraje tiše Pretty Lady.

Chodník vede až dozadu a z něj jsou po stranách na přeskáčku vydlážděná místa, na kterých jsou rozmístěné stoly a židle.

Setmělo se, takže světlo jde jen ze svíček na stolech a pár luceren kolem chodníku a pomalu se to tady začíná zaplňovat lidmi na večer.
V ruce drží dvě skleničky sektu, z nichž mi jednu podá a přiťukneme si.

Hotel je téměř na kopci a je tu vidět široko daleko. Všude okolo jsou hory a zahrada restaurace je na výběžku, který vypadá jak útes. Proto jsem si to místo tady vybral. Líbí se mi ta příroda, hory všude kolem, jezero a to ticho.

Když dojde nějaký pitomec blíž k 'útesu', zabrání mu v pádu dolů provazy s žárovkami.

Věřte mi, je to vážně užitečné.
Kdysi tady venku nějaký týpek požádal svou holku o ruku. Byli tu pět dní.

Na něm bylo vidět, že je z ní fakt hotovej a ona se celou dobu jen červenala a hihňala.
Hihňala. Hrozný slovo.

No, ale bylo to romantický, se vším všudy.
Řekla ne a dál si to snad dokážete představit...

No a zabránilo mu v tom právě to lano.

,,Určitě ti říkali, že ten závoj bude do svatby hotový?" Zeptá se, když se napiju a zastrčí si vlasy za ucho.
Polknu šampaňské, kterým jsem se málem zadusil.

,,Rozhodně," Zadívám se do země a hned zvednu hlavu.

,,To nebude problém," Hypnotizuji skleničku v ruce a semknu rty.

Nakonec se odhodlám a zvednu k ní hlavu.

,,Všechno je v pořádku." Zazubím se.
Nesnáším lhaní.
Ironie, co?

,,Fajn." Řekne, když do sebe kopnu skoro půlku sklenky.

Ticho prolomí hlasitá hudba. Hannah vytáhne mobil ze zadní kapsy džín, který hned zvedne.
S pohledem na display se celá rozzáří.

,,Elke, baby!" Obrátím oči v sloup, když zvedne hovor a s úsměvem mi vrazí do ruk skleničku šampaňského, kterého se ani nedotkla a ještě mě stihne zpražit pohledem.

Pak se mi laskavějším pohledem omluví a zamíří zpátky dovnitř za hlasitého chichotání.
Obrátím opět oči v sloup a napiju se.
Otočím se na patě a přejdu ke schodům dolů na pláž u jezera.

Sklenky odložím na nejbližší stůl a osvícenými schody seběhnu dolů. Vyzuju si boty a dojdu pod skály, kde projdu mezi úzkou skalní soutěskou, až musím sklonit hlavu.
Když ji zvednu, naskytne se mi pohled na průzračné jezero, kolem kterého roste pár stromů. Udělám pár kroků a posadím se. Opřu se o strom, který jsem si oblíbil hned, co jsem zde našel tohle místo. Řekl bych, že podle velikosti ten strom je starší, než já. A asi tak o sto let.

Nevím, jak dlouho jsem tam seděl, ani nad čím vším jsem kromě Tamary přemýšlel, když najednou jsem uslyšel tichý hovor.