Sparkle [POZASTAVENO]

35

Sam

,,Země volá Alexe!" Zamávám mu před obličejem, a když zamrká, tak se na něj usměju.
Alexovi cukne v čelisti sval.
,,Nějaký zasněný, ne?" Zasměju se a dloubnu do něj loktem, což ho jen víc rozesměje.
,,No Alexi, že se nestydíš!" Zlobím se na oko mezitím, co si Martha vzala stranou toho dodavatele. Alexovi potemní oči a já v tu chvíli z jeho výrazu nic nedokážu vyčíst.
Ve stejném momentu, jako by se vrátil zpátky na zem, se vydá ke dveřím.
,,Sparkleová, jedno cappuccino ke mně do kanceláře!" Zavolá na mně přes rameno, než zmizí za rohem.
,,Mám tady práci, pane White!" Zavolám za ním.
,,Teď jsi mě pobavila!"Ozve se jeho smích a to mně rozesměje.
,,Okukování brigádníků nemáš v popisu práce. A pokud dobře vím, ty taky ne, Marto." Dodá pobaveně.
Zatnu nehty do kožených desek a zvednu oči v sloup.
,,A Hoffmannová?" Ozve se a Marta zvedne hlavu.
,,Ano?"
,,Nabídni mu třeba kávu, jestli chce. Sakra, to vám musím pořad říkat, co máte dělat?! Zmizte makat!"
,,Jasně, šéfe!"

***

,,Čauky čauky! Jak je?"

Usměju se, když vejdu do jeho kanceláře s tácem sušenek a cappuccina a do nosu mě udeří jeho typická vůně.
Alex sedí opřený lokty o stůl a oběma rukama si podepírá hlavu, na které mu vyrazila boule po našem střetnutí hlavama v autě. V jedné ruce drží sluchátko od telefonu na stole. Nakonec si přejede rukou po světlém strništi.

Když mě uvidí, natáhne se po nejbližší hromádce papírů a odskládá ji, aby udělal místo na kávu.

,,Jde to."

Odpoví jen, když ztlumí sluchátko o své rameno.

,,Renate?" Zavolá znovu do sluchátka, když si ho dá k uchu.

Napravo ode dveří mě zaujme spousta diplomů, cen, fotek, medailí, obrázků z různých zemí a fotek krajin obrovských rozměrů.
Celá ta zeď je jimi zaplněná, že nejde vidět jediný kousek omítky.
Když k němu dojdu a položím mu na stůl jeho kávu a při tom sleduju, jak si vzal do rukou pár papírů a upřel do nich ustaraný obličej.

,,Tady jsem přinesla cappuccino." Usměju se a jsem ráda, že jsem ho cestou nevylila.

,,Už se těším!" Odpoví a natáhne se po bílém hrníčku, když položím na stůl talířek se sušenkami.

,,Grace napekla sušenky a mám ti vzkázat, že jestli..." Alex se zvedne od stolu a já zapomenu, co jsem chtěla říct.

To ho rozesměje a položí sluchátko na stůl.

Až teď, když vstane od stolu, si uvědomím, že je vážně přitažlivý.

Sakra, White!

Oblek mu sedne naprosto dokonale. Od širokých ramen až po štíhlý pas. Modř jeho očí kontrastuje s bílou košilí, u které má rozepnutý první kniflík. Odzbrojující úsměv, který má, když se zvedne a obchází stůl, mě málem dostane do kolen.

Najednou mě překvapí náhlá fyzická touha po něm, tělo se mi zachvěje a já ucítím, jak divoce se mi rozbuší srdce, nestihnu ani postřehnout, že se kanceláří rozezní telefon.

Alex

Šok se změní ve vztek. Od těch krásných časů s Tamarou jsem nepocítil tak přímou a jasnou touhu po jiné ženě.
V myšlenkách na Tamaru se mé touhy rozplynou v okamžitém chaosu, ze kterého se vynoří pouhý vztek.
Zadržím ho v sobě, jako když ve větru chráním rozškrtnutou zápalku, a to mi dodá novou sílu.

,,Alexi? Máš na lince Susanne Jongovou z Ocean Diamond." Ozve se z reproduktoru hlas ostrý jak břitva a mně zamrazí po zádech.

Rychle se otočím ke stolu a zmáčknu tlačítko vedle reproduktoru, abych mohl mluvit.

,,Nepřepojuj mi ji. Nejsem tady. Něco si vymysli, prosím, nemůžu s ní teď mluvit!" Stisknu si kořen nosu a zavřu oči.

,,Proč?" Chce vědět.

Protože jsem vůl a zničil jsem ji svatební závoj.

Protože je nejlepší přítelkyně mojí sestry, a kdyby se dozvěděli, co se stalo, tak mi obě bez milosti nakopou prdel.

Protože nechci, aby mě měla Sam za totálního žabaře, který se v tuhle chvíli bojí postavit pravdě a přiznat se, že zničil médii sledovanou svatbu blbým...

Než se stihnu vzpamatovat, Samantha obejde stůl z druhé strany, odstrčí dlouhou nohou ladně křeslo, které se zarazí až o zeď a se svůdným úsměvem se na mě zadívá, když se nahne přes stůl a aniž by přerušila náš oční kontakt, zmáčkne tlačítko a ohlásí se.

,,Co to děláš?!" Vyštěknu.

S povzdechem padnu poražený zpátky do měkkého křesla a stisknu si kořen nosu.

,,Dobrý den, tady Samantha." Usměje se a skousne si plný spodní ret a pomalu ho pustí.

Polknu na prázdno.

,,Prosím, přepojte mi slečnu Jongovou."
S úsměvem na mě mrkne, když pomalu oddělá dlouhý prst.

,,Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne!" V tu chvíli už jsem na nohou .

,,Co si myslíš, že děláš?" Vyštěknu a vypnu mikrofon.

,,Mladá dámo," začnu a promnu si kořen nosu.

,,Jak vidím, máte geniální vlohy se objevit na špatném místě v ten nejhorší čas." Tón mého hlasu je podstatně chladnější a nepřístupnější, než jsem původně zamýšlel.

Než stihnu zmáčknout tlačítko, stačím si všimnout, jak se její překvapení mění ve zklamání a jak se její zelené oči trochu zamlží. Pomalu zmáčknu mikrofon a nespouštím oči z jejího obličeje.

,,Renate?" Přejdu k oknu a s plným zaujetím se zaměřím na hory před sebou.Podobají se starým řeckým sloupům chrámu olympského vládce Dia.

,,Nepřepojuj mi ji, prosím, něco si vymysli." Stisknu si kořen nosu a zadívám se na ten přírodní výjev před sebou.

,,Dobře, pane White." Ozve se a já položím hovor.

Můj vztek se vypaří tak rychle, jako se objevil a zůstane po něm pouze ochromení.

Jasně jsem pochopil, že jsem ztratil sympatie té dívky.

Chci se k ní zase otočit a potěšit ji něčím příjemným.

Nemůžu ale na nic přijít, a tak místo toho, zvednu sluchátko, hovor s omluvou ukončím a zavolám Grace.

,,Jak to jde s přípravami?"

Chvíli se nikdo nehlásí a já jasně cítím její přítomnost ve své blízkosti.

,,Ehm. Jedna holka rozbila pár šampusek." Informuje mě a než se stihnu zeptat dál, pokračuje:

,,Je to v pohodě. Naštěstí jich máme pár navíc, ale tím jsme se dostali do skluzu, ale makáme na tom." Řekne Grace.

Konečně mám chvíli času, abych se otočil k Sam.

Naprosto spontánně toužím po jejím úsměvu a dokonce úsměv mám připravený - už tam nestojí. A dokonce s ní zmizela i ta příjemná atmosféra.