42

14 1 0
                                    

Alex

,,Byl jsem zrovna na závodech v Argentině," začnu a vůbec nevím, proč jí to vlastně říkám. Jenže nějak cítím, že to někomu musím říct. Všichni kolem mě ví, jak se to stalo, ale nikomu z nich jsem to neřekl .
,,Tamara bojovala o první příčku v závodech na domácí půdě. Procházeli jsme v tu dobu menší krizí a spousta lidí si myslela, že to nezachráníme. Hannah měla za to, že jsme se rozešli..."
,,Ona taky jezdila?" Zeptá se.
,,Byla nejlepší ve své kategorii." Přinutí mě to k úsměvu.
,,Jela finálové kolo, když ji odletěla pneumatika..." Sevře pěst.
,,Když jsem se to dozvěděl, letěl jsem hned soukromým letadlem mého sponzora do Buenos Aires, kam ji prý převezli. Jenže...už bylo pozdě. Zhroutil jsem se. Kdybychom od sebe nebyli tak daleko, nestalo by se to...Automechanika zavřeli za usmrcení z nedbalosti a nejhorší na tom kromě ztráty Tam..." Odmlčí se a po tváři mu stečou slzy. To, že přede mnou projevil city jako normální člověk, pro mně moc znamená.
,,Byla těhotná..."

Sam

She was pregnant....

Ta poslední tři slova uslyším tak strašně potichu, že svůj mozek přemluvím, že si to vymyslel.
,,Do prdele!!" Zařve tak hlasitě, že jsem si na malou chvíli myslela, že přišel o hlasivky. Popadne nejbližší kámen a hodí s ním o silnici tak silně, že přivřu oči.
,,Alexi!"
,,Můžeme si promluvit?" Zeptám se najednou.
,,Proč bychom měli? Abychom se trápili?" Řekne vztekle a dá si ruce v bok.
,,Ne, abychom si něco vyjasnili." Řeknu klidně.
,,Není co, Sam!"
Rozběhnu se proti němu tak rychle, že se ani nestihne připravit a dám mu facku, až se mu otočí hlava na stranu. Vlasy mi spadnou přes obličej, když prudce oddechuju.
Alex se podívá do země, pokyvuje hlavou.
,,Děláš si prdel?" Zavrčí na mě.
Tvář mi hoří, když se snažím vzpamatovat. Nastavím tvář. Alex oddechuje. Ve tváři má nepopsatelný výraz.
,,Vážně si myslíš, že bych praštil ženu?"

Alex

Dívá se na mě a rychle oddechuje.
Vlasy má rozcuchané a z očí jí srší blesky. Ve tváři má překvapený výraz a plné rty má rozevřené.
Najednou mi skočí do náruče a vrhne se na moje rty se zavřenýma očima. Obmotá mi nohy kolem pasu.
Chytnu ji a oddělám jí vlasy z čela, když mi zaboří prsty do vlasů.
Líbá mě a já jí polibky vracím a zavřu oči.
Políbím ji do prohlubně v krku a ona roztřeseně vydechne. Mé rty si najdou její klíční kost a pak bradu. Ona jen oddechuje a zatáhne mě za vlasy. Musím uznat, že se mi to líbí.

A že se mi to sakra líbí.

Stále si vracející polibky se převalíme a Sam skončí na zemi pode mnou. Líbám jí krk a ona zasténá a prohne se v zádech.
Prudkým pohybem se posadíme a ona mi zaryje nehty do zad. Pak mi vjede prsty do vlasů a já ji chytnu za zátylek a vychutnávám si její plné rty, které se rozevřou. Nadzvednu jí vlasy a zezadu jí vjedu rukou na krk.
,,Počkej, počkej, počkej..." Zašeptá, když ji políbím na rameno, které voní po vanilce.
,,Takže...." Oddálí se ode mě a olízne si napuchlé rty od mých polibků.
,,Měl jsem dítě." Přiznám a oba se posadíme. Pogratuluj si, seš fakt debil Alexi, žes zničil takovou chvilku.
,,Kolik si toho dneska vypil?" Zeptá se s úsměvem a já ztuhnu.
,,Sam, já..." Podívá se na mě a výraz se jí změní, jako by jí to právě všechno došlo.

Do prdele, do prdele, do prdele...

,,Do hajzlu," Zakleje s pohledem do země a v sedě si jednou rukou vjede do vlasů a odhrne si je.
Nakonec se jí rozprostřou kolem obličeje a ona si přejede rukama po koutcích očí, přes čelo a spánky a na konec v dlaních schová celý obličej.
Hlas se mi zadrhne. Chci ji něco říct, ale neodhodlám se k tomu.
Nakonec ale prolomí ticho.

,,Víš co?" Zeptá se a pohled do jejího obličeje mě zabolí, když vyskočí na nohy, aby si ode mě udržela odstup. Jenže jí to neprojde. Postavím se, takže stojíme naproti sobě. Musí zvednout hlavu, aby mi viděla do očí. Není malá, to ne, jen já jsem asi o dvacet centimetrů vyšší. Řekl bych, že je tak normálního vzrůstu.

Vážně tohle teď řeším? Jo, jelikož je to snazší, než si přiznat realitu.

,,Sežer si všechny ty svoje tajnosti a lži a strč si je někam! Myslíš si, že když máš prachy, tak můžeš lidem ubližovat, jak se ti zachce? Vlastně proč by ne, vytáhneš šekovou knížku a všechno ti projde. Měl si dítě! Dítě!! Chápeš to vůbec? Uvědomuješ si, jakou jsi měl zodpovědnost a zároveň úžasnou příležitost, stát se otcem?!" Každé její slovo se mi zaryje do kůže. Ví moc dobře co říká a ví, že mi tím ubližuje. A právě proto to teď říká. Protože jsem takovej idiot.

,,Já to kurva nevěděl!!" Zařvu a cítím nesnesitelný příval zoufalství.

Můj život je na hovno. Všechno se mi rozpadá pod rukama.

,,Sakra, přísahala jsem, že už se mi to znovu nestane...Že neuvěřím hned jen tak někomu cizímu. Jenže se stalo a zase je to celý v prdeli a já jsem tam, kde jsem byla." Její výraz mě zabolí.

,,Proč tohle říkáš?!"

,,Protože je to tak! Měl jsi sakra dítě a ty se chováš, jako by to pro tebe nic nebylo!" Vzteky je celá rudá a mně dojdou poslední zbytky sebeovládání.

,,Nic nebylo?! Ta bolest se mnou zůstane celý život a už s ní nic nezmůžu! Myslíš, že jsem špatnej člověk? Já si to myslím, protože jinak bych na ní poznal, že se s ní něco děje. Nedovolil bych jí, aby nastoupila do toho auta. Vždycky, když se chystala na závody, sám jsem se po mechanikovi ujišťoval, že je všechno v pořadku. Sám jsem pak ještě prohlédnul vždycky auto, i když se mi Tamara smála, že je to zbytečné. Jenže ten den jsem tam nebyl, abych to mohl zkontrolovat. Abych si byl jistý, že se jí nic nestane. Věděl jsem, že se něco děje, když jsem jel vítězné kolo. Chceš, abych se za to nenáviděl? Neobtěžuj se, nenáviděl jsem se za to už dlouho před tím, než ses tu vůbec objevila. Myslel jsem, že se před závody žen dělají těhotenské testy, ale očividně ne..."

,,Věřila jsem ti Alexi. Proč si mi to neřekl? Po dlouhé době jsem si řekla, že se přece znovu musím otevřít lidem a začít jim věřit. Jenže to netrvalo ani pár dní.
Vím, že nejsem dokonalá, sakra, ale nevychrlila jsem na tebe během pár dní skoro celý svůj životní příběh. To tys na mě na tý benzínce použil balící hlášku jako první, jestli si nevzpomínáš. Znělo to nějak: Promiňte, ale máte- "

Máte něco v oku. Dovolíte?

V tu chvíli už se neudržím a ani nevím proč a naše rty se spojí. Jako bychom se snažili těmi polibky jeden druhému ublížit. Odtrhne se ode mně a vrazí mi facku.
Znovu ji políbím. Tentokrát hruběji, než jsem zamýšlel a přitáhnu si jí do náruče. Polibky mi oplácí a já je vděčně přijímám.
Najednou se ode mně oddálí a mně na tváři přistane její dlaň, až to pleskne.
Znovu ji políbím a ona se konečně nechá líbat. Nevydrží dlouho a její prsty se mi znovu vtisknou do tváře, která mě zapálí. Zadívá se mi do tváře očima, které hrají snad všemi odstíny zelené a vypadají jako roztavené smaragdy a pak mě sama políbí.

Sparkle [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat