Pohled Almwen
Procházela jsem se po zahradě. Letní vánek si hrál s mými vlasy. Všude byl život. Moje mysl byla ale někde jinde. Proč přišel vojenský vůdce? Co se děje? Je mi jasné, že mi nikdo nic neřekne. Jestli se chci něco dozvědět, jako vždy, musím si to zjistit sama. Vešla jsem branou ze zahrady do zámku. Rychlím krokem jsem šla k vojenské pracovně. Zrovna z ní vycházel král i s vojáky. Uhla jsem na vedlejší chodbu, aby mě nikdo nevšiml. Král šel prudkým rázným krokem dál - nevšimli si mě. Tíchým krokem jsem šla ke dveřím. Chvíli jsem poslouchala a když jsem zjistila, že uvnitř-nikdo tam není, tak jsem opatrně vešla. Nakouknutím jsem se ujistila, že ve vnitř opravdu nikdo není. Nebyl. V místnosti byla velká okna a všude po stolech nějaké listy. Uprostřed místnosti byla velká 3D mapa našeho území. Šla jsem rovnou k ní. Na třech místech na mapě byly vlaječky černé barvy. Byly docela daleko od sebe. Ale co tyto vlaječky znamenaly? Prošla jsem celou místnost ale nic jsem nenašla. Jestli to chci vědět, budu to muset dostat z Thranduila. Jedno jsem ale věděla, nic dobrého nás v blízké budoucnosti nečeká.
Pohled Thranduila
Míříl jsem s gardou k branám.
,, Zdvojte stráže na hradbách a ztrojte ochranu u bran. Nic se nedostane dovnitř, pokud to nedovolím." rozkázal jsem.
Stráže se mi uklonili a šli udělat, co jsem jim nakázal. Pomalou ale přesto ladnou chůzí jsem šel do korunního sálu. Přemýšlel jsem nad současnou situací. Nad vším, co se poslední dobou stalo. Co musím udělat. Co se nesmí stát. Prostě jsem myslel na všechno. Usedl jsem na trůn. Chtěl jsem chvíli odpočívat, nerušeně přemýšlet. Bohužel se mi dopřálo pouhých patnáct minut. Chodbou se začaly ozývat kroky.
,, Co se děje?" volal na mě hlas anděla. ,, Zdvojnásobila se stráž na našich hradbách, uzavírají se všechny brány. Co se děje?" vipadala vyděšeně.
Rychle jsem seběhl schody. Chtěl jsem ji uklidnit a utěšit.
,, To nic není. Všechno mám pod kontrolou." ujištoval jsem ji.
,, Kdo se nás snaží obklíčit?"
Tak počkat.
,, Vaše výsos se vkradla do komnat , které pro ni nejsou určené?" zeptal jsem se.
,, Vkradla? Ne, to by znamenalo, že by mi byl do komnat přístup odepřen. Já mohu kam chci." odporovala mi.
Mohl jsem se jen zasmát.
